ŘÁDKY DŮVĚRY: Čtenáři se dělí o radost i smutek

Stránka Řádků důvěry se těší mimořádnému zájmu čtenářů. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh se dočká zveřejnění.

Díky za návrat z druhého břehu

Posílám poděkování za můj návrat z druhého břehu. Dostala jsem se do potíží. Stalo se mi to mezi 7. a 13. dubnem letošního roku. Svojí neopatrností jsem už byla málem na druhém břehu, když jsem si uvědomila svoji chybu. Ještě že byla doma sousedka, která mi zavolala 155 a pak už si pamatuji jen příjezd sanitky a dál už nic. Děkuji lince 155, oddělení ARO, internistům, neurologům, psychiatrům, celému kolektivu těchto oddělení. Mají zlaté ruce a hlavně slunce v duši. Vážím si jejich práce! A nyní když už jsem skoro dva měsíce doma v Železnici, ráno se postavím a řeknu: Dobrý den, sluníčko. A najednou mi tečou slzy, ale to nejsou slzy smutku, to jsou slzy štěstí. Jak napsala Halina Pawlowská, Díky za každé nové ráno. A já děkuji touto formou v Deníku všem, kteří mě z druhého břehu vrátili. A co je hlavní, všichni mi dokázali otevřít i mé okno v mém srdci dokořán. (J. S., Železnice)

(V případě, že chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo dole na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Doufám, že se ozve ta pravá

Vážené slečny a ženy, mám bratra Jirku, kterému je 28 let. Jirka je velmi hodný, nekouří a sportuje. Ale ženu, která by s ním chodila do přírody a radovali se ze všeho hezkého, ještě nenašel. Proto jsem se rozhodla napsat do redakce Řádků důvěry, třeba se ozve ta pravá. (Sestra z Orlicka)

(V případě, že chcete odpovědět na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Osud se s námi nemazlí

Celé dětství mě doprovázela bezvadná rodina. Měla jsem oba rodiče a dva bratry.

Život nám plynul poměrně rychle. Maminka vždycky říkala: „Nedávno jsem vás ještě přebalovala a nyní, abych vám všem strojila svatbu.“ Nejstaršímu bratrovi bylo 30 let, mladšímu 28 a mně 23 let.

Všichni jsme postupně vylétali z hnízda a až dostuduji školu, odejdu také. Vždycky na Vánoce jsme se scházeli, stejně, jako vloni.

Seděli jsme u stolu a čekali na Pavla, byl to nejstarší bratr. Měl děsně náročnou práci a pořád někam spěchal a za něčím se honil, takže vždycky přijel mezi posledními. Zazvonil zvonek, už jako malá jsem se hnala ke dveřím, protože jsem věděla, že to je můj milovaný bratříček Pavlík. Jupííííííí, křičela jsem v běhu ke dveřím.

Pavlík tam však nestál.

Stáli tam dva policisté a já zkameněla a nebyla jsem schopna udělat krok vpřed ani vzad. Vyschlo mi v krku a nezmohla jsem se na slovo. Asi to trvalo příliš dlouho, neboť za chvíli u mě stál zbytek rodiny. Všem se vytratil úsměv. Maminka začala plakat, když policisté oznámili mojí mamince, že její syn a můj milovaný bratříček umřel při tragické nehodě. Bohužel se nic nedalo dělat. Byl to nejsmutnější den našich životů.

Tatínek nám těžce onemocněl leukemií. Vlastně ji měl prý už dříve. Jenže mu ji stabilizovali a chemoterapiemi oddálili a on si mohl užívat život po našem boku. Nikdo z dětí jsme o tom nevěděli. Řekla nám to maminka, až teď, abychom se mohli tak nějak připravit na to nejhorší! Jednoho dne, když jsem přišla do nemocnice za tatínkem a posadila jsem se k němu na postel, rozplakala jsem se. Bála jsem se o něj. Tatínek mě objal a pošeptal mi: „Klidně se vyplakej, princezno moje, uleví se ti. Víš, cítím, že je můj čas jít za Pavlíčkem, tvým milovaným bratrem. Neplakej pro mě. Budu s Pavlíkem a budu tě opatrovat shora. Budu tvůj anděl strážný. Miluji tě!“ Pak mě poprosil, abych zašla pro maminku, a to bylo naposled, kdy jsem s tatínkem mluvila, kdy mi řekl, jak moc mě má rád, a kdy mě naposledy objal. Už tady nebyl.

Právě dnes jsem chystala oslavu svých 25. narozenin. Upekla jsem dort, nachystala chlebíčky a otvírala dveře s očekávanými hosty. Pozvala jsem své přátele maminku a mladšího brášku Radka. Chtěla jsem pro ně zajet, ale venku bylo nádherně a maminka s bráškou to chtěli spojit s příjemnou procházkou. Nic jsem nenamítala, sama jsem měla plné ruce práce a venku bylo vážně krásně.

Všichni hosté dorazili, jen maminka s bráškou Radkem si dávali na čas. Asi se jim z toho parku vůbec nechce. Nedivím se jim. Oslava byla domluvená na 15 hodin. Ručičky ubíhaly a ubíhaly, a maminka s bráškou nikde. Nechtěla jsem sfouknout svíčky na dortu bez toho, aniž by u toho nebyli. Volala jsem mamince i bratrovi na mobil, nikomu jsem se však nemohla dovolat. Začala jsem být nervózní a poznali to i mí hosté. „Neboj, určitě ti ještě shání nějaký originální dárek,“ uklidňovali mě.

Zazvonil zvonek, no konečně!

Omdlela jsem, když se ve dveřích opět objevili policisté, jako u smrti mého bratříčka Pavlíka. Probrala jsem se až v nemocnici a byla jsem na tom psychicky hodně špatně. Nějaký opilec vjel vozem na ostrůvek a srazil pět lidí. Dva lidé byli v kritickém stavu, tři lidé umřeli. Mezi nimi bohužel má milovaná maminka s mým milovaným a posledním bráškou Radkem. Proč mě tady všichni nechali? Proč se osud s námi nemazlí? Neměla jsem tady nikoho. Přijde si osud i pro mě?

Život jsem nežila, jen ho přežívala, bylo by mi jedno, kdybych umřela dneska nebo zítra. Uplynulo pět dlouhých let, a kdybych slavila své narozeniny, oslavila bych třicítku. Místo toho zírám na své výsledky od lékaře. Mám rakovinu.

Přišel si osud snad i pro mě? Tak jsem si přála umřít – a teď? Nechci. Poznala jsem muže, který mě vytáhl z úplného dna.Vzali jsme se a máme překrásnou holčičku! Denně jsem se modlila, aby mě osud nechal mé nové rodině, aby mě nebral mému maličkému nevinnému andílkovi. Vyslyšel nás? Nebo mi pomáhají ti čtyři andělé? Mám po operaci a zatím se s rakovinou peru úspěšně. Každý den je pro mě štěstí, každý měsíc vítězstvím a každý rok – dar seslaný z nebes!

Děkuji mým čtyřem andělům! (Kateřina H., čtenářka Deníku)

(V případě, že chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)