Město to umí, zapojí každého. Vděční jsme za pomoc i lidem z městských služeb, protože postavit výstavu Post Bellum v Klášterních zahradách vlastní silami by bylo zhola nemožné. A tak si lidé od šestého října mohou projít příběh od legionářské minulosti až po sametový přerod. Balit se bude až na konci října.

ŠESTAŠEDESÁT LET POTÉ

Šestašedesát let poté se odehrávala unikátní inscenace procesu se Stříteským a jeho studenty, povětšinou skauty. Proč unikátní? Protože třeba za deset let zřejmě nebudou žít ani pamětníci z řad souzených, ani z řad svědků. Možná ani my. Jistěže to bude zaznamenáno, kniha Martina Boštíka opět vyšla. Bude to historická skutečnost, ale už jen na papíře a divadelních prknech.

Člověku bylo úzko, byť se studenti práv, kteří ztvárnili souzené, snažili dostat do inscenace i cimrmanovský humor. Některá fakta byla ve scénáři procesu pojata téměř divadelně už před šedesáti šesti lety, takže vyznění inscenace bylo autentické. Říkáte si: Tohle neopakovat! Člověk se ptá, proč to tehdejší mocipáni dělali. Když se Stříteský vracel z vězení, vzepjali se a za rozvracení republiky poslali do vězení pět křesťanů z Církve bratrské. V roce 1962 byl uvězněn litomyšlský kazatel Jaroslav Polanský a s ním čtyři další, lékař, inženýr, dělník a účetní. A to proto, že jezdili a zpívali po kraji ve vokálním uskupení náboženské písně. To nejde na rozum, už jsme si zvykli na svobodu.

HRA O TRŮN
NEBO ŘEMESLO

Do současnosti nás přenesl rozhovor na Jiráskově gymnáziu s diplomatem Petrem Kolářem, velvyslancem ve Švédsku, Irsku, Spojených státech a v Rusku. S potěšením se studentům věnoval, takže s ním v kroužku zůstali až do večera.

Sociolog Jan Hartl cestoval do Litomyšle přes Poličku, kde rovněž diskutoval se studenty na gymnáziu. Večer přijeli další dva diskutující, Zuzana Roithová, bývalá ministryně zdravotnictví a europoslankyně, a Václav Vacek, letohradský římskokatolický kněz.

Rozhovor o prezidentství trval přes dvě hodiny a další hodinu pokračoval při občerstvení, které připravil spolek Generace 89. Tradici, letos potřetí nazvanou Fórum, by si jeho členové přáli udržet i nadále. Čeká nás volební rok a než spadneme do kolotoče s parlamentními volbami, musíme si uvědomit, že prezidentské volby budou hrát výraznou roli už v příštím roce kampaní a v lednu 2018 hlasováním. Co si říkáme? Neopakovat chyby!

EXULANTI, VYHNANCI A UPRCHLÍCI

Mezinárodní konference spolku Exulant probíhala na zámeckém návrší v pozoruhodném usebrání. Potomci pobělohorských exulantů, kteří našli azyl v zahraničí a budovali usedlosti s názvy Čermín, Poděbrady, Husinec či Zelov, se po druhé světové válce vraceli nedobrovolně zpět do vlasti. Přišli jako noví vyhnanci. Žádné vítání! Mluvili ještě německy, samozřejmě byli národností Češi či Moravané, ale museli si sbalit nejnutnější věci a utéct před polskými „osvoboditeli" zpátky do Čech.

A proč nebyli příliš vítáni? Mluvili přece polsky nebo německy. Jen špatně česky. Přišli rovněž do pohraničí, které bylo dočišťováno od Němců a osidlováno „zlatokopy". Není divu, že i jejich děti mají vážná zranění a podobné konference je vlastně uzdravují. Potkáte-li je, mívají zvláštní pohled, vyjadřování i vzpomínky. A hodně potřebují vyprávět. Člověk si zase říká: Neopakovat!

Uzdravující byla i společná nedělní bohoslužba, kterou otevíral v kostele Nalezení sv. Kříže římskokatolický biskup Pavel Konzbul svým pozdravem a administrátor farnosti Zdeněk Mach čtením evangelia. Symbolické. Biskup si na prahu kostela říkal nahlas: „Co by tomu řekli bratři piaristé?" Přišli napravit víru a dodat vzdělání. To se jim jistě povedlo. Litomyšli pomohli možná i k tomu, že se ve smíření rádi potkáváme a sdílíme víru bez ohledu na církevní příslušnost.

EKUMENICKÁ
BOHOSLUŽBA

Německé kázání vrchního rady evangelické církve bylo přeloženo a lidé si je během bohoslužby v němčině četli. Kázání nás přivedlo ke skutečnosti, která na první pohled nedochází. Jsme příliš zahleděni do naší bílé křesťanské Evropy. Jenže, nositelé křesťanství, apoštolové Pavel a Barnabáš přišli do Evropy z turecké Antiochie, kam z Jeruzaléma uprchli křesťané. Zde se jim poprvé začalo říkat křesťané. A do Evropy vyslali Pavla a Barnbáše, dva černochy a jednoho asiata. Položili jim ruce na hlavu, jak se dávalo pověření či dnes dává svěcení, a vyslali je do práce. A díky nim jsme křesťanskou Evropou.

 ZAMYŠLENÍ KONČÍ

Od exulantského údělu se dnes jen stěží můžeme odpoutat. Proto jsme také sbírku z kostela věnovali německé evangelické církvi na práci s běženci.

DANIEL KVASNIČKA