Jak by se dnes řeklo, za minulého režimu byl poměrně vysokou šarží v rámci okresu. Býval tajemníkem Okresního výboru Komunistické strany Československa ve Svitavách a na dění v tamních městech měl také vliv. Za minulých časů vystudoval také dvě vysoké školy.

„Pokrok musel nastat. To jsem říkal dříve a tvrdím to i dnes. I když po pádu režimu naše ekonomika stagnovala a nechtěl ani pan Havel," míní.

Potom, co lidé podpořili studentské demonstrace, cinkali klíči a zařídili změnu státního zřízení, se změnil život i jemu. Byl prý rád, že sehnal práci alespoň jako dělník. „Ale nikdy jsem si nestěžoval. Byl jsem rád, že mám zaměstnání," upozorňuje Jaroslav Drozdek. Po revoluci sice pracoval jako dělník, jenže pak se karta obrátila. Na vsi měl slovo, devět let potom v Koclířově pracoval jako starosta. Sám podniká vede sady, založil i svaz zahrádkářů či chovatelů.

Podle jeho názoru ideály nové společnosti po roce 1989 vzali za své už po několika letech a dnes se jen prohlubuje krize, kterou nový směr nastolil. Životní úroveň za socialismu tu byla úplně jiná. Nebyla mizerná, než jak se kolikrát říká. Nebyli jsme na tom tak, jako v zemích typu Rumunska nebo Bulharska. Nikdo nehladověl a nezůstal bez bytu. Slovo bezdomovec jsme neznali. Dnes jeden a půl milionu lidí žije v chudobě," dodává Drozdek s tím, že dnes lidé mají potíže také sehnat práci, což dříve nebývalo. „Třeba jen v Koclířově je přes tři sta občanů a sedmdesát z nich je na úřadu práce. Vždyť to takhle nejde," dodává muž s tím, že pravicové strany se odklánějí od sociálního státu.