Pečovatelská služba svitavské charity neměla vždy takovou podobu, jak ji známe dnes. Začínala od píky s několika dobrovolnicemi, které chtěly pomáhat potřebným.

Bez služeb svitavské charity by se dnes už lidé neobešli. Pracovnice pomáhají seniorům, ale i zdravotně postiženým lidem nejen u nich doma, vodí je k lékařům, na nákupy, plně se jim věnují i v denním centru Světlanka.

Charita slaví dvacet let. A jaké byly její začátky? „Před více než dvaceti lety jsem pracovala v Králíkách. Tam jsem se od jedné holčiny dozvěděla, že paní Marie Svatošová v Praze zakládá charity. Vyprávěla mi o tom, jak tam pomáhají starým a bezmocným lidem v jejich domácnostech," vzpomínala Vladimíra Burešová, která dnes pracuje v charitě v Chrudimi. Byla nadšená z toho, že by mohla někomu takto pomoci, proto se vydala do Svitav. Nejprve navštívila řádové sestry. Ty ale o ničem nevěděly. „Pak jsem šla za panem Sýkorou, že chci pracovat v charitě. Ale ta tu nebyla. Snažil se farnost povznést, a tak i s jeho přičiněním po několika měsících vznikla charita i ve Svitavách," řekla Vladimíra Burešová. Cítila, že tato práce by pro ni mohla být smysluplná. Tenkrát za

Začátky byly těžké. Ze strany lékařů se pracovnice setkávaly s neporozuměním. Ti měli strach, že jim budou brát pacienty. „Nedokázali pochopit, že jsme vlastně pomoc, že budeme s těmito lidmi pracovat v domácnosti, poskytovat jim ošetřovatelskou péči, píchat jim injekce," poznamenala pracovnice charity.

Ani lidé je neznali. „Někteří byli nadšení, že si budou mít každý den s kým povídat, jiní nás vyháněli. Byly to ale nádherné roky, i přes všechny problémy, které nás potkávaly," konstatovala Vladimíra Burešová .

Začátky měly pracovnice charity kvůli neporozumění velice těžké. Přesto svoji práci dělaly rády. Za svými staroušky a jinými potřebnými chodily nejprve pěšky, pak dostaly kola.

Řádová sestra Magdalena Solárová, která vedla svitavskou charitu jako první, odešla do Říma, na její místo nastoupila Ilona Motyčková z Dolního Újezdu. „Měla ale spoustu malých dětí a dojíždění bylo pro ni obtížné. Další nástupkyně už se pak nenašla," uvedla ředitelka charity Blanka Homolová. V té době přestala charita být profesionální. V dobrovolné pečovatelské službě se vystřídala řada pracovníků. Profesionalita se charitě vrátila a v roce 2004.

Dobrovolná i profesionální

I dnes v charitě kromě profesionálních ošetřovatelek vypomáhají dobrovolníci. „Mám ohromnou radost, když můžu pomáhat druhým," řekla Kateřina Pevná z Pomezí.

Dnes už pracovnice nechodí pěšky, ani nejezdí na bicyklech. Mají k dispozici několik aut. Ta jsou upravená, aby mohla převážet i zdravotně postižené uživatele služeb. V denním centru Světlanka je moderní vybavení, aby se zde lidé, kteří jej využívají, cítili jako doma. Nechybí konzultační místnost, ani terapeutická dílna.

V pátek, kdy oslavy charity probíhaly, požehnali kněží také novou pastorační místnost. „Schází se v ní pastorační asistentka s věřícími i nevěřícími, aby probrali věci ohledně víry, ale povídají si i o běžném životě," dodala Blanka Homolová.