Kurzy zaměřené na operace středního ucha pořádáte ve Svitavách patnáct let. Jak to vzniklo, že mezinárodní kurz se koná právě ve Svitavách?

V té době skončil kurz stejného zaměření v Olomouci a v České republice jiná taková akce nebyla. Domluvili jsme se v regionu a s primářem Josefem Machačem z Brna, že by nebylo marné v takovém kurzu pokračovat. A proč se to děje ve Svitavách? Tehdy nám koupili na tu dobu velmi moderní operační mikroskop, a tak abychom ho využili, jsme kurz uspořádali ve Svitavách a od té doby se tady koná každý rok.

Jezdí sem lékaři z celé republiky?

Dlouhou dobu to byl jediný kurz v celé republice. Míří k nám lékaři z celé České republiky a velký zájem je i od doktorů ze Slovenska. Jednou jsme tu měli lékařku z Polska a jezdí k nám i český lékař žijící v Německu.

Přečtěte si:

Zaměřujete se na operaci středního ucha. Je to častý zákrok?

Jedná se o chirurgickou léčbu chronického středoušního zánětu. Je to relativně časté onemocnění. Má nějaká stadia, zánět se vyvíjí. Naší snahou je vstoupit do toho operačně už v počátečním stadiu, abychom zamezili dalšímu rozvoji a poškození sluchu. Ale ne vždy pacienti přijdou včas, kolikrát je už chronický středoušní zánět s takzvaným cholesteatomem, což už je věc, která se operovat musí.

Týká se to jenom dětí, nebo řešíte toto onemocnění i u dospělých?

Je to u dětí i dospělých, ale problémy začínají v dětském věku. A jsou i děti, které dojdou do stadia cholesteatomu. Kolikrát se stane, že problémy skončí u dětí třeba v patnácti letech, pak mají roky pokoj a vrátí se k nám v dospělosti.

close Libor Sychra, primář oddělení ORL ve Svitavské nemocnici. info Zdroj: Deník/Iveta Nádvorníková zoom_in Libor Sychra, primář oddělení ORL ve Svitavské nemocnici.

Jak si jako laik mám představit cholesteatom?

Za všechno může špatná funkce sluchové trubice. Ve středouší vzniká podtlak, bubínek se začíná vpačovat a do středního ucha se dostane kůže z bubínku. Kůže ve středouší nesmí být. Vinou špatné funkce sluchové trubice a zánětu se začne kůže v dutinách středního ucha olupovat, hromadit a zvětšovat svůj objem. Tomu říkáme cholesteatom. Ten se chová jako „nádor“. Ničí středoušní kůstky, dochází k nedoslýchavosti a opakovaným výtokům z ucha. Pod cholesteatomem vzniká zánět v kosti, takže může dojít až k jejímu porušení. A protože ucho těsně sousedí s nitrolebím a mozkem, mohou dokonce vzniknout nitrolební zánětlivé komplikace, které mohou pacienta ohrožovat na životě.

Kolik takových operativních zákroků uděláte za rok ve Svitavské nemocnici?

Jedná se zhruba o pětadvacet zákroků za rok. V dětském věku je jedním z preventivních opatření zavádění tlak vyrovnávajících trubiček. To je relativně častý zákrok u dětí, které mají většinou zvětšenou nosní mandli.

Chirurgické obory jdou hodně dopředu. Jak je to v ORL s moderním vybavením?

Jsou nové materiály, které nahrazují středoušní kůstky, například titan. Nyní se objevily i moderní materiály, které zaplní defekty v kosti.

Jak dlouho pracujete na ORL?

Od roku 1981, tehdy jsem nastoupil do Svitav, kde pracuji dodnes.

Můžete porovnat vybavení ordinace, když jste začínal a nyní?

To je nesrovnatelné. Kdyby dnešní lékaři měli začít pracovat jako my před 42 lety, tak by se asi nechytali. Hlavně je to pokrok v přístrojové technice. Mikroskopy jsme už měli, ale jaké. Především jde o skok v endoskopické technice, vyšetřeních a operacích nosu, vedlejších nosních dutin, hrtanu. Magnetické rezonance, cétéčka, to tehdy vůbec nebylo. Ultrazvuky nějaké byly, ale na úrovní úplně jiné než dnes. Diagnostiku jsme schopni udělat stoprocentně, než člověk jde na operaci. Rentgeny byly, ale diagnostika byla hlavně z klinického vyšetření. Na bubínky v uších jsme koukat uměli, měli jsme čelní reflektory. Ten svůj jsem si už pověsil na hřebík. Ale ještě nedávno jsem s ním dělal, tak před třemi lety. Hlavně my starší potřebujeme mikroskop a optiky na detailní posouzení bubínku. To je obrovský pokrok, co nám dříve unikalo, tak dnes výborně vidíme. Především počáteční stadia chronického středoušního zánětu.

Co vás na oboru ORL nejvíc baví? Byl to váš sen, pracovat právě na tomto oddělení?

Původně jsem chtěl být ortoped. Měl jsem naivní představu, že ortopedové pomáhají sportovcům, měl jsem totiž ke sportu vztah. Chtěl jsem se vrátit do Svitav a tady v nemocnici bylo tenkrát volné místo akorát na ORL, tak jsem ho vzal. Baví mě to, říká se, že ORL je malý obor, ale který obor je dnes malý. Má velkou šíři pacientů od dětí až po starší lidi. Řekl bych, že je to optimistický obor, občas dokážeme lidi i vyléčit. (smích) Úspěchy léčby jsou vidět. ORL obor má velkou šíři - audiologie, vyšetření sluchu a rovnováhy, foniatrie, přidělování sluchadel, vyšetření hlasu, vyšetření chrápání a poruch dýchání během spánku a jejich léčba… A pak je to hlavně chirurgický obor pro chirurgii hlavy a krku. Je to jemná precizní práce na malém prostoru. Bubínek má v průměru ani ne deset milimetrů a operujete ucho třeba tři hodiny. Je to hezký obor a důležitý.

Mají mladí kolegové zájem o ORL?

O mladé kolegy je nouze, suplují je lékaři ze zahraničí, máme nyní lékařku z Ukrajiny. Kdysi se nám hlásili třeba tři mladí lékaři po škole a my mohli přijmout jen jednoho a vybírali jsme si. Ale ty časy jsou pryč.