Připojil jsem se tedy ke studentům, kteří se vzdělávají v umění, které není němé, jak si mnozí představují, v rámci Mime Festu v Poličce. Ten totiž není jen kulturním představením špiček v oboru, ale hlavně kurzem pro studenty z celého světa, kteří se učí od zkušených umělců.

Po příchodu do sálu mě překvapila vstřícnost a ochota mne vpustit do uměleckého světa. Úžasné také bylo, že všichni se bez problémů domluvili anglicky, až po hodině jsem poznal, že většina studujících jsou Češi.

Na úvod nás zaměstnala hra Cukr, káva limonáda, čaj rum bum. Oblíbená kratochvíle dětí se změnila ve školu zkamenění v nejrůznějších polohách. Každá další aktivita pak byla zábava s prvky vzdělávání.

Velmi rychle jsem pochopil, že mim musí umět používat celé tělo a že bílá tvář je jeho možným doplňkem. Při předávání míčků šlo o zapojení celého těla. Paměť, postřeh, fantazii a kreativitu jsme si procvičili při hře, kdy každý z nás ukázal trik s míčkem a další jej zopakoval a přidal další. Zkuste si někdy podobnou aktivitu a zjistíte, že to není jednoduchá disciplína, zábavná však ano. Zvláště v obklopení studentů herectví nebo pantomimy.

Trénovat se ovšem dají i emoce. Třeba když dostanete do rukou nataženou past na myši, kterou máte předat kolegovi. Největší odvahou bylo zariskovat a přenést ji v puse. To ovšem nebylo pro každého. S předáváním míčků už byla fantazie větší a emoce veselejší. Pro mne jako amatéra bylo nepřekonatelným problémem žonglování. Mnohokrát jsem zkoušel vyhodit míčky do vzduchu, ale vždy spadly bez jediného efektu.

Závěr dne patřil přípravě krátkého vystoupení. Už jen pozorovat a zapojit se do procesu plného kreativity byl zážitek. Více mi však dopřáno nebylo. Celý den končil prostým drilem. Patnáct minut posilování ve velmi svižném tempu mě doslova překvapilo. Ptal jsem se tedy lektora, proč taková dřina na závěr kurzu? „Cvičení je bolest a my tvoříme umění. Tvorba umění může být bolestivá,“ odpověděl David Eriksson.

Vím, že prkna, co znamenají svět, jsou pro mě nedosažitelná. Nejen proto, že studium přináší bolest, kterou pociťuji i druhý den po úžasném workshopu.