Její názor reprezentuje mínění řady jejích vrstevníků i mladších důchodců-straníků. „Moje myšlení mi nikdo nevezme. Ke změně názoru by mě nic nepřesvědčilo. Bylo hodně špatných věcí, to přiznávám, ale pořád si myslím, že je lepší to, co si já myslím, než to, co by nám připravovali oni,“ říká na adresu pravice.

Paní J. se za minulého režimu neměla špatně, s manželem, inženýrem, žila pět let v zahraničí. O západní Evropě se většině Čechů mohlo jen zdát… Ani teď si na životní úroveň nestěžuje. Zato současní politici ji štvou. „Topolánka ani čuchat nemůžu, Paroubka taky moc ne, ale protože je ´socdem´, tak ho musím víc snášet. Poslouchám zprávy, ale nemám s kým o tom promluvit,“ zesmutní při zmínce o manželovi, který už zemřel. „Listopad 89 jsme vnímali jako nutnost, byli jsme na to dva, tak to bylo lepší. Teď jsem sama, tak je to horší,“ dodává. Sama na současné dění není jen na stranických schůzích, kterých se pravidelně účastní. „Abych to tak ´žrala´, jako když jsem byla mladá, to ne. Ale diskutujeme o všem dění ve městě, občas dojde i na celorepubliková témata. Fischer se nám zatím zdá všem, i straně, takový vstřícný. Filipa mám já osobně ráda, Dolejš je docela chytrý chlap, proti Filipovi má občas radikálnější návrhy, a to se občas nelíbí, ale já ho mám ráda,“ vyznává se.