Nechci se někoho dotknout, ale článek Michala Svobody je snůškou nesmyslů. Ostatně, inteligentní čtenář ani nepotřebuje moji reakci k tomu, aby to pochopil. Čtenáře by ovšem mohlo zajímat, zda je autor článku manželem úřednice krajského úřadu, lesní inženýrky, jejíž chyby v rozhodování jsou hlavní příčinou současné kauzy v rezervaci Psí kuchyně.

Nesrovnalosti

Nebudu spekulovat, zda se pan Svoboda mýlí, nebo zda záměrně lže a mate veřejnost, ale žádné desetitisíce stromů se v rezervaci nevyskytují, pokud nepočítáme i mladé stromečky. Z původně rozlehlých bučin jsou v rezervaci zachována jen torza, většina porostů byla již vytěžena. Právě proti kácení ve zbytku bučin protestujeme. Proti tomu, co vloni schválila ing. Svobodová – vytěžit přibližně dvanáct procent starých buků, které se v lanškrounské části rezervace ještě vyskytují.

Podle pana Svobody i krajského úřadu byla těžba buků povolena na jedno procento plochy rezervace, což je asi 1,2 ha. Na takto malou plochu se ale 1622 kubíků buků, jejichž těžba byla začátkem roku odsouhlasena, nemůže vejít, i kdyby šlo o čistou bučinu. Porosty v Psí kuchyni s největším zastoupením buku mají zásobu bukového dřeva 577 kubíků na hektar.

Kromě buků se však v rezervaci masivně těží i smrky, a to v objemu tisíců kubíků. Takto rozsáhlé těžby se nám sice také nelíbí, ale šlo o postup dohodnutý s ochranou přírody v roce 2008, a proto proti těžbě smrků neprotestujeme.

Přirozený rozpad

Je mi líto, že pan Svoboda ani odpovědná úřednice nechápou, že v lesních rezervacích není potřeba mladé buky uvolňovat (odtěžením starých stromů). Svoji šanci dostanou při postupném rozpadu mateřského porostu, který také poskytne dostatek dřeva pro vývoj vzácných hub a druhů hmyzu a živiny pro další generaci lesa. Cílem péče o les v rezervaci totiž není vypěstovat „zdravé" stromy, v jejichž kmenech vidí lesník jen trámy a fošny. Smyslem rezervace je ochránit celý ekosystém včetně přirozených procesů. Stadium rozpadu lesního porostu je přirozenou součástí dynamiky lesních ekosystémů. Úmyslnou těžbou se však toto stádium přeskočí. A právě to se děje ve všech hospodářských lesích.
Členové občanských sdružení podepsaných pod výzvou hejtmanovi nejsou zastánci striktně konzervativního přístupu ochrany přírody. Spor o to, zda zasahovat či nezasahovat, se odehrál před mnoha desetiletími. Nezasahování je dnes požadováno pouze v přirozených lesích, zejména v rezervacích a prvních zónách národních parků. V porovnání s celkovou plochou lesů v České republice to je méně než jedno procento, přičemž např. v Německu uvažují o pět procent lesů pro divočinu. Ptám se, proč lesníkům vadí ty malé ostrůvky divočiny v naší krajině?

Pana Svobodu asi překvapí, že na určitých plochách evropsky významné lokality Psí kuchyně navrhujeme některé dnes již téměř zapomenuté hospodářské postupy, jako např. výmladkový les. Tedy les, kde se těží mnohem více než v běžném „vysokém lese", a který dokáže vyprodukovat dokonce více palivového dřeva. Lesníci se však obvykle výmladkovému hospodaření brání, takže se jej daří realizovat jen v některých chráněných územích, např. v Moravském krasu. Jaký paradox – ochranáři chtějí kácet a lesníci se kácení brání!
Jako dobrovolní ochránci přírody provádíme kosení orchidejových luk, které jsou sice biotopem umělým, avšak pro svoje mimořádné druhové bohatství také biotopem velmi ceněným. A bez pravidelné údržby by zarostly lesem. Například Velkojaroměřský pozemkový spolek pečuje o stovky lokalit, které má v pronájmu nebo které vlastní. Dále vyřezáváme náletové dřeviny, rozmisťujeme ptačí, netopýří a hmyzí budky, budujeme tůně, navrhujeme ostrovy pro hnízdění vodních ptáků, instalujeme hnízdní podložky, sázíme stromy a provádíme mnohé další aktivní zásahy. V poničených oplocenkách na Psí kuchyni jsem osobně uvolňoval výsadbu mladých jedlí, které by lesníci bez lítosti nechali zarůst a zadusit rychleji rostoucími buky a kleny.

Nezasahovat!

Zkrátka rozlišujeme, jakou péči konkrétní lokalita vyžaduje. A přirozený les v rezervaci, kde je v oficiálních dokumentech uvedeno jako cíl ochrany „les směřující k pralesu", vyžaduje nezasahování. Rozhodně však nebráníme pěstování užitkových sortimentů dřevin v hospodářských lesích, tedy těch, které pan Svoboda nazývá „krásné lesy".

Dovolím si také zakončit otázkou. Kdy lesníci pochopí, že les vyroste i bez nich?

FILIP JETMAR
Český svaz ochránců přírody Svitavy
(Poznámka redakce: Text je názorem autora a nevyjadřuje postoj redakce)