Ne každý z nich však už asi věděl, že pan Sleaman prožil část svého mládí na palubě letadlové lodi.

Já sám jsem se s ním seznámil na počátku devadesátých let, když jsem potřeboval doučování z angličtiny. Přes velký věkový rozdíl pak díky společnému zájmu o letadla a letectví mezi námi vzniklo přátelství, trvající až do jeho smrti v roce 2006. Rád bych proto při příležitosti nedožitých narozenin věnoval panu Sleamanovi vzpomínku a přiblížil část jeho zajímavého životního příběhu také dalším čtenářům.

J. H. G. SLEAMAN na podobence z doby své služby v britském námořním letectvu.

John Henry Gordon Sleaman se narodil 4. srpna 1927 ve městě Gosport v jihovýchodní Anglii. Jeho otec byl zedníkem a pan Sleaman měl jednoho sourozence, sestru, se kterou se později navštěvovali. Jako malý chlapec měl možnost pozorovat slavné rychlostní závody vodních letadel o Schneiderův pohár, které probíhaly na klidném moři v průlivu mezi Gosportem a přístavem Portsmouth. Po vypuknutí druhé světové války, v době letecké Bitvy o Británii a hrozícího německého vylodění, byl spolu s dalšími kamarády ze skautského oddílu připravován na roli spojky k rychlému předávání zpráv, kdyby německé útoky narušily telefonní síť.

Jak se blížil konec války, stal se dospívající Gordon příslušníkem britské civilní obrany (Civilian Guard). Tato služba však nebyla hlavním zaměstnáním pana Sleamana. V polovině války totiž začal studovat střední elektrotechnickou školu, obdobou jako jsou naše průmyslovky. Válka však negativně zasáhla do jeho studia. Je zajímavé, že přestože boje v Evropě již byly ukončeny, potřeba nových vojáků, které chtěli Britové vyslat do Tichomoří válčit proti Japoncům, byla v létě roku 1945 tak velká, že ihned po dovršení osmnácti let byl pan Sleaman odveden k válečnému námořnictvu (Royal Navy). A to i přesto, že jeho studium dosud nebylo u konce. Zbývající rok školy mohl dostudovat až po dvou letech služby.

Po úvodním vojenském výcviku, zahrnujícím kromě obligátní pořadové přípravy i střelecký výcvik s pistolí, puškou a lehkým kulometem byl ve výcvikových střediscích válečného námořnictva v souladu se svojí civilní odborností vyškolen na leteckého mechanika elektrikáře a stal se příslušníkem britského námořního letectva (FAA Fleet Air Arm). Jeho specializací se staly typy Supermarine Seafire (námořní verze slavného pozemního Spitfiru), Fairey Firefly, Fairey Barracuda a americký Grumman Hellcat.

Královna…

Asi nejzajímavější součástí vojenské služby pana Sleamana však byly tři operační plavby na velké, tzv. flotilové letadlové lodi HMS Implacable. Kromě údržby a oprav letounů v podpalubních hangárech pan Sleaman pracoval i na elektrických zařízeních lodi, například při údržbě osvětlení letové paluby, které umožňovalo noční létání. Cvičné plavby letadlové lodi a školení námořních pilotů se většinou odehrávalo ve vodách Biskajského zálivu, Atlantského oceánu a Středozemního moře. Není však bez zajímavosti, že letadlová loď Implacable i s panem Sleamanem tvořila čestný doprovod králi Jiřímu VI., když se v roce 1947 vydal na palubě nejmodernější britské bitevní lodě Vanguard na státní návštěvu Jižní Afriky. Svého otce tehdy na cestě doprovázela i jeho tehdy jednadvacetiletá dcera, dnešní britská královna Alžběta II.

SNÍMEK LETADLOVÉ LODI H. M. S Implacable byl cennou osobní památkou pana Sleamana.

Po ukončení operačních plaveb se pan Sleaman stal členem vybrané skupiny leteckých mechaniků, která disponovala i vlastním dopravním letounem a jejímž úkolem bylo na různých základnách námořního letectva provádět náročnější opravy letadel. V průběhu své služby na letadlové lodi absolvoval pan Sleaman jeden let na palubě dvojmístného stíhacího letounu Fairey Firefly, v rámci výše zmíněné skupiny pak jako cestující nespočet letů v dopravním dvouplošníku De Hawilland Dragon Dominia.

Po ukončení služby u námořnictva a dokončení studia byl pan Sleaman přijat na místo konstruktéra se specializací elektro do loděnic Vosper. Zde se podílel na vývoji a zkouškách nových rychlých torpédových člunů pro Royal Navy.

Příchod do Svitav

K dalším zajímavostem životních osudů pana Sleamana patří i to, že se po odchodu z loděnic stal na nějakou dobu členem realizačního týmu milionáře Donalda Campbella, který usiloval o překonání mezinárodního rychlostního rekordu na vodní hladině pomocí speciálně zkonstruovaného rychlostního člunu. Po odchodu z týmu prošel pan Sleaman různými zaměstnáními, byl například automechanikem, až nakonec přijal nabídku jisté textilní firmy, jet dohlížet na montáž textilních strojů exportovaných do Československa, konkrétně do svitavského podniku Vigona. Zde se poprvé objevil v roce 1965.

V té době panovala v Československu atmosféra jistého uvolnění režimu, a tak mohl pan Sleaman celkem bez problémů cestovat mezi Anglií a Svitavami. Při práci ve Vigoně poznal i svou druhou manželku a po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a opětovném zpřísnění režimu se natrvalo usadil ve Svitavách. Jeho velkým koníčkem byla myslivost. Po sametové revoluci v roce 1989 se pan Sleaman stal vyhledávaným učitelem angličtiny, překladatelem a poté, co americká společnost Westwaco oznámila svůj záměr postavit ve městě továrnu na tabákové obaly, také jakýmsi „styčným důstojníkem" a ceněným znalcem místních poměrů pro manažery firmy, kteří stavbu řídili.

Radostí posledních let života pana Sleamana byla vnučka Sarah, trápením však vážné onemocnění jeho manželky. John Henry Gordon Sleaman zemřel ve svitavské nemocnici 2. prosince 2006.

PAVEL PETR, Svitavy