Sobotním střetnutím proti vedoucímu celku z Pardubic (hraje se od 17 hodin ve sportovní hale Na Střelnici) vstoupí svitavští basketbalisté do druhé poloviny základní části Mattoni NBL. Trenér týmu JINDŘICH SVOJANOVSKÝ se před zahájením odvetné fáze ohlédl za tím, co jeho svěřenci v nejvyšší tuzemské soutěži v dosavadním průběhu ukázali, a zároveň hledí do budoucna.

Máte za sebou prvních deset utkání v Mattoni NBL. Jaké jsou ty základní body a dojmy, které vám tato první etapa z pohledu Svitav ukázala?

V první řadě se ukázalo, že i dnes platí to otřepané „bez práce nejsou koláče“. Vedení klubu odvedlo obrovský kus práce a přivedlo do Svitav nejvyšší ligu třetího nejpopulárnějšího sportu. Hráči na sobě zapracovali tak, že v osmi utkáních z deseti nebylo znát, že většina z nich ještě na jaře hrála druhou ligu a trénovala jen třikrát týdně. Na straně druhé však přišlo i to, co většina basketbalových expertů předpovídala již před začátkem ligy. V posledních dvou utkáních jsme se bohužel nepotkali s tou správnou formou a jak v Brně, tak i v důležitém utkání s Plzní jsme propadli. Ale všechno zlé je pro něco dobré a, jak se říká, „není třeba stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko“.

Jistě jste do soutěže šel se svými představami a předpoklady, jakou roli v ní budou Svitavy hrát. Pokud je porovnáte s realitou, je něco pro vás nečekaného či překvapujícího?

Budu zcela upřímný. Řadu našich soupeřů jsem před sezonou viděl, ať již přímo nebo na videu. Byl jsem přesvědčen, že přivezeme vítězství z Prahy. Nebýt absence Ládi Horáka, tak jsme na USK vyhráli. Úspěch doma s Opavou bylo něco, co nikdo z nás nečekal. Na straně druhé vítězství doma nad Plzní mělo být naší povinností. Bohužel jsme však nezvládli roli favorita.

Když se podíváte na odehraná utkání, vidíte dnes s odstupem něco, o čem víte, že jste měli či mohli udělat jinak, a těch výher mohlo být více?

Čas nejde vracet zpět. Obě utkání, kde byla naděje na vítězství, tedy v Praze a s Plzní, jsem si několikrát prošel na videu. V případě pražského utkání, řeknu to kulantně, sehrálo v závěrečných minutách hlavní roli domácí prostředí se vším, co k tomu patří. S tím hráči ani trenér moc nenadělají. A ten zápas s Plzní doma, co k němu říci. Prostě jsme ho psychicky nezvládli a podle toho vypadala i hra. Mrzí nás nejen ztráta cenného bodu, ale hodně také skutečnost, že jsme zklamali těch osm set diváků, kteří stejně jako my věřili v naše vítězství.

Co vás v dosavadních utkáních od vašich svěřenců nejvíce potěšilo a naopak, co vás nejvíce zklamalo?

Zase budu upřímný, možná více, než je zdrávo. Potěšilo mě, s jakou obrovskou chutí šli hráči do přípravy. Na každém bylo vidět, že pracuje na maximum, i když podmínky pro trénink nebyly a stále nejsou zrovna ideální. Když někde řeknu, že třikrát týdně trénujeme od sedmi hodin ráno a že také dva tréninky začínáme o půl deváté večer, nikdo mi moc nevěří. Ale je to tak. Když nám hra šla, psali o nás pochvalně v novinách, byla pohoda. Zklamáním pro mě je fakt, že to někteří hráči neunesli a jejich sebevědomí překročilo zdravou mez. A to není dobré, neboť to ničí týmový duch a samotného hráče to brzdí ve výkonnostním růstu. Největším zklamáním však jsou pro mě výkony našich dvou amerických posil.

Velmi často se v komentářích k vašim utkáním objevovalo „vysoký počet ztrát“. Je to ten hlavní problém ve vaší hře? Co dalšího vidíte jako nejvíce limitující faktory?

Počet ztrát je jedním ze tří hlavních ukazatelů herního výkonu při jeho statistickém vyhodnocování. S průměrem 15,5 na utkání jsme druzí nejhorší v lize. Na straně druhé jsme ale proti Opavě měli třiadvacet ztrát a přesto vyhráli. Tedy ani statistiku nelze brát jako jediné kritérium. Dovedu tolerovat riskantní přihrávku do rychlého protiútoku, kterou zachytí soupeř. Nemohu se ovšem v žádném případě smířit se ztrátami, které mají jádro v nerespektování herní disciplíny, když se hráč pustí do činností, které jsou jemu i týmu cizí. Problém nám dělá útočné doskakování. Největší rezervy ale máme v kvalitě provádění útočných i obranných činností. I když si mnohdy na tréninku lpěním na detailech již připadám před hráči trapně, v utkáních se pak právě podcenění detailů projevuje v plné nahotě.

Sám jste říkal, že Mattoni NBL je pro Svitavy v jejich premiérové sezoně především o sbírání zkušeností. Myslíte, že se to pomalu začíná projevovat? V čem by měly být rostoucí zkušenosti nejvíce patrné?

Máme za sebou řadu přípravných zápasů s kvalitními soupeři, máme za sebou deset utkání mistrovských. To nemůže zůstat bez odezvy. Poznali jsme, že i proti takovým hráčům, jako jsou třeba Sanders, Šarovič, Landry, Houška a další, které jsme donedávna obdivovali na televizní obrazovce, se dá hrát, že i je jsme schopni ubránit nebo přes ně dát koš. Už nemusíme nastupovat s přílišným nezdravým respektem, už máme tu „zkušenost“. Rozhodně by mě ale mrzelo, kdybychom pro ty nové zkušenosti zapomněli na to, čím jsme si získali sympatie basketbalové veřejnosti a svitavských příznivců. Naší hlavní devízou musí zůstat bojovnost, nadšení a elán. A když v rámci toho zohledníme i ty získané zkušenosti, nemusí zase být tak špatně.

Věříte, že nevydařená střetnutí v Brně a s Plzní nezanechají výraznější stopy na psychice vašich hráčů?

Samozřejmě, že se na celém týmu prohra s Plzní výrazně podepsala. A když říkám tým, tak myslím nejen hráče, ale i sebe. A myslím, že kdyby to tak nebylo, tak by to nesignalizovalo nic dobrého. Je vidět, že i největším flegmatikům ten výsledek nebyl a není lhostejný. Podobně jako na začátku ligy nás teď čekají soupeři, se kterými by se vítězství rovnalo středně velkému zázraku. V těchto zápasech se můžeme znovu najít a já jsem přesvědčen, že se nám to podaří.

Mezi posledním zápasem v první polovině a prvním v odvetné části byla čtrnáctidenní přestávka. Na co jste se v tréninku zaměřili?

První týden se tréninková skladba nijak nelišila od té standardní. Jen obsahově bylo zařazeno více cvičení na podporu kondice. V tomto týdnu již pracujeme v běžném režimu pro sobotní zápasový cyklus s orientací na konkrétního soupeře.

Před sezonou jsme mluvili o vnímání špičkového basketbalu ve Svitavách a reakcích lidí. Řekl byste, že tu došlo k určitému posunu? Co říkáte na atmosféru během zápasů?

Možná vás to překvapí, ale přiznám se, že atmosféru v hale během utkání příliš nevnímám. Z toho, co pak od ostatních slyším, když třeba zajdu na pivo, je to pro mnohé z diváků něco, co dosud nezažili. Ostatně i trenér reprezentace Pavel Budínský pěl na adresu atmosféry v hale slova chvály. A pokud se týká vnímání jediného vrcholového sportu ve městě, tak to myslím zůstává stejné. Ti, co nám přejí, fandí a zaplňují pravidelně halu, mají radost z naší dobré bojovné hry, smutní s námi po posledních zápasech. A ti, co nám nepřejí, museli hodně trpět, když jsme porazili Opavu a hráli vyrovnaná utkání s Kolínem nebo Děčínem. Teď jsou jistě spokojeni, věřím však, že ne na dlouho.

Váš cíl pro nadcházející druhou polovinu soutěže? Kolik vítězství by podle vás mohlo být reálných?

Do každého utkání jdeme s cílem vyhrát. Tedy cílem je deset vítězství (smích). Kolikrát se nám to ale ve skutečnosti podaří, je otázka. Jsme mladý tým, který může, podobně jako zaskočil Opavu, zaskočit třeba velmi posílený USK Praha nebo NH Ostrava, která dokázala nedávno zvítězit i v Prostějově. Stejně tak můžeme využít slabší formy protivníků či podcenění při utkáních na hřištích soupeře. Do odvety s Plzní nepůjdeme v roli favorita a vše může být jinak. Ale také, právě proto, že jsme mladý tým, můžeme ztratit i takřka vyhraný duel nebo prohrát vysokým rozdílem. Takový je basketbal.