Samotné pojmenování, které však nemusí být původní, vypovídá o tom, že obyvatelé vsi byli poddanými biskupa. První písemná zmínka o obci, svědčící, že byla majetkem olomouckého biskupství, pochází až z roku 1262. Olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku přenechal „ves Biskupice nedaleko Jevíčka“, která dosud náležela k mensovním statkům, olomoucké kapitule výměnou za jiné majetky. Připomíná, že tak učinil se souhlasem biskupské kapituly po smrti olomouckého kanovníka Oty z Altenburgu, kterému zřejmě plynuly ze vsi nějaké příjmy. Podle přídomku pocházel Ota, podobně jako biskup Bruno a řada biskupových vazalů, ze Saska. Není vyloučeno, že se též nějak podílel na Brunově kolonizaci a Biskupice získal jako výsluhu.

Původní osídlení vsi je však nepochybně starší. Archeologické nálezy, učiněné už v roce 1889 při stavbě železniční trati severovýchodně od Biskupic zaznamenal Benjamin Popelka. Šlo o několik kusů keramiky, hladidlo a parohový mlat. Spolu s nimi bylo indikováno pravděpodobné lužické sídliště. Při prokopávání železničního zářezu narazili traťoví dělníci na pohřebiště, které Popelka podrobně prozkoumal v létě téhož roku. Nalezeno bylo několik lidských kostí a větší množství „tuhových střepin z hliněných nádob, hrubé, některé uvnitř, jiné i na povrchu na hladko vytuhované, pevnými uchy opatřené a zpravidla pěkně ornamentované, které pocházejí z misek, hrníčků, velkých popelnic a nádob prostředních“. Bylo též vyzvednuto „více než půl nádoby v celistvosti, velmi krásně ornamentované, (která) ale byla vodou tak prosáklá, že se mezi prsty drobila jako perník“.

Do lužického období je datováno také hradiště, které se nachází na konci horského hřbetu v těsné blízkosti Biskupic. V literatuře se pro ně (vzhledem k podkovovitému tvaru) vžilo pojmenování Hrubé Kolo. Na severní, západní i jižní straně využívá příkrých svahů, které nebyly patrně vůbec opevněné. Východní strana, na které pokračuje horský hřbet mělkým sedlem, byla chráněna ještě dnes bezmála sedm metrů hlubokým příkopem. Nízký pahorek v jižní části plochy hradiště, poblíž předpokládaného původního vstupu naznačuje nějakou složitější, dosud neupřesněnou konstrukci. Není bez zajímavosti, že polohou i půdorysnou dispozicí je Hrubé Kolo velmi podobné Hradisku u Velkých Opatovic, které je vzdáleno pouhých osm kilometrů vzdušnou čarou. Obě lokality byly osídleny nejspíše až v závěru lužického období.
Samotné Biskupice patří svou polohou ke staré sídelní oblasti, která podle Jaroslava Mackerleho zahrnovala sprašovou půdu do nadmořské výšky čtyři sta metrů a jejíž osídlování probíhalo až do takzvané německé kolonizace ve třináctém století. Zda však přetrvala sídelní kontinuita v prostoru dnešní vsi od doby, kdy se zde usadil zemědělský lid lužické kultury až do raného středověku, nelze bez archeologického výzkumu zodpovědět. Stejně tak není možné říct něco bližšího o okolnostech založení vsi. Miroslav Plaček, vycházejíce ze středověkého charakteru fortifikace Hrubého Kola, předpokládal, že hradiště využívala po určitých úpravách místní správa knížecího majetku jako opěrný bod v této oblasti. Není to vyloučeno. Přestože nejsou přímé doklady, je více než pravděpodobné, že Biskupice byly už někdy v jedenáctém století součástí úsobrnské provincie. Náležely ke knížecímu zeměpanskému majetku, který se právě v této době začal pozvolna rozpadat. Několik sousedních vsí (Knínice, Cetkovice, Uhřice) i dosud nezkultivovaných lesních porostů získal od kněžny Eufemie v roce 1078 klášter Hradisko u Olomouce. Dalšími církevními institucemi, které vlastnily v úsobrnské provincii pozemkový majetek, byly břevnovský klášter nebo pražské biskupství, které disponovalo nedalekými Jaroměřicemi. S tím, kdy a za jakých okolností mu Jaroměřice připadly, souvisí rovněž připojení Biskupic k olomouckému biskupství. V literatuře se objevuje názor, že majetkem pražského biskupa byly původně i Biskupice, které po urovnání sporu mezi pražským Jaromírem a olomouckým Janem připadly k olomoucké diecézi. Nic z toho však neodpovídá skutečnosti. Jako pravděpodobná se naopak jeví souvislost s darováním majetků v Podivíně, které v roce 1221 učinil ve prospěch pražského biskupa Ondřeje český král Přemysl Otakar I. Předpoklad, že Jaroměřice patřily pražskému biskupství už před tímto datem, zpochybnil s poukazem na listinu z roku 1233 Zdeněk Kristen. Staršímu vlastnictví pražskými biskupy odporuje také listina biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1136, v níž se Biskupice vůbec neuvádějí.

Do tohoto vývoje zapadá nedávný objev raně středověkého hradiště, které se nachází asi půl druhého kilometru severovýchodně od Biskupic nad údolím říčky Nectavy. Rozlohou, umístěním i půdorysnou dispozicí je velmi blízké hradištím Hrubé Kolo i Velké Opatovice. Zlomky tuhované keramiky sesbírané v roce 2000 a především nález mince uherského krále Štěpána I. o tři roky později, datují hradiště do jedenáctého století.

Právě tato lokalita, spíše než Miroslavem Plačkem předpokládané Hrubé Kolo, byla podle všeho střediskem knížecí správy této části úsobrnské provinice. Existence knížecího správního hradiště indikuje souvislejší organizované osídlení i nezbytné zemědělské zázemí, k němuž Biskupice, které za dva roky oslaví 750. výročí první písemné zmínky, nepochybně patřily.

Jiří Šmeral,historik a vysokoškolský učitel FF UP v Olomouci