Tentokrát o tom, jak vypadá jeho běžný den.

Běžný život v misi bych rozdělil na život na základně a život na patrolách. Pokud jsme na základně, tak běžný budíček je kolem sedmé hodiny. Po něm pochopitelně snídaně a pak plnění pracovních povinností. Musíme se postarat o prostory, ve kterých bydlíme a pracujeme, což znamená vše od úklidu vlastní postele, přes toalety, posilovnu, nebo místnost, ve které se teoreticky připravujeme na patroly a trávíme volný čas. Fyzická příprava je součástí naší práce, z toho důvodu jde někdo do posilovny, někdo si jde zaběhat. Velký okruh kolem základny měří 2600 metrů, k tomu si přidejte teplotu kolem třiceti stupňů ve stínu a nadmořskou výšku 2000 metrů. Vzhledem k tomu, že velmi často působíme v rámci takzvaných aero-mobilních patrol, tak se fyzické přípravě věnujeme nejenom individuálně, ale často máme výcvik jako celá jednotka.

Často se podílíme na výcviku Afghánské národní armády, který probíhá na vedlejší základně. Pravidelně máme také zdokonalovací výuku angličtiny, kterou ke své práci bezpodmínečně potřebujeme. Kromě toho často působíme v rámci takzvaného QRF, což je Tým rychlé reakce. V reálu to znamená, že do několika minut musíme být připraveni zasáhnout v případě ohrožení základny, nebo patroly, která se pohybuje v terénu.
Ve volném čase si můžeme zahrát stolní fotbal, šipky, stolní tenis a nebo navštívit „klub náročného diváka“, kde si pouštíme filmy. Po několika měsících v misi bez televize se díváte na všechno, od čerstvých filmových novinek, až po takové skvosty světové kinematografie, jako je Rambo. Spát chodíme kolem desáté hodiny.

Den v misi vypadá naprosto jinak, pokud vyjíždíme na patrolu do prostoru. Příprava na samotnou patrolu začíná tak tři dny před odjezdem. Velitel vydá úkoly a začíná příprava. Balíme si věci do batohů, kontrolují se noční přístroje, zbraně, munice, zdravotní materiál a vysílačky. Před každou patrolou je vždy nutné provést nácvik spojení, zdravotní nácvik a zopakovat základní taktické činnosti. Poté se vydá bojový rozkaz na patrolu a můžeme vyrazit. Na patroly jsme většinou zasazováni vrtulníky v brzkých ranních, nebo, přesněji řečeno, ještě nočních hodinách. Patrola sama o sobě je však pěší a během ní se zúročí tvrdá fyzická příprava na základně. Na cestu se vydáváme za rozednění, každý z nás s výzbrojí a vybavením s celkovou váhou v průměru šedesát kilogramů.

Během přesunů terénem musíme pečlivě sledovat i nejmenší detaily, které by mohly být příznakem případného ohrožení. Z takto získaných poznatků o situaci, cestách a vesnicích, kterými procházíme, získáváme přehled o celkové situaci v prostoru. Tyto informace jsou důležité jak pro naši bezpečnost, tak pro práci civilních expertů, kteří se tak mohou například dozvědět, kam směřovat další pomoc.

Na večer se zaujímá takzvaná patrolovací základna „safe heaven“, je to prostor, který se dá v případě napadení dobře bránit a kde můžeme kontrolovat okolí. Zde strávíme noc. Každý další den na patrole je podobný tomu předešlému, pouze s tím rozdílem, že jsme ráno vrtulníky dozásobeni vodou a jídlem a často se k nám přidají i civilní experti z českého PRT. Na základnu býváme staženi až kolem půlnoci.

Po návratu z patroly se zpracovávají zjištěné informace. Mimo to následuje po návratu důkladná očista zbraní a ostatního materiálu od všudypřítomného prachu. Já pochopitelně zpracovávám desítky GB fotografií.

(ik, dha)