Slovník spisovatelů Svitavska mapuje na 222 stranách životní osudy více než čtyř stovek známých, méně známých, ale i zcela neznámých literárních osobností, které jsou tak či onak spjaty s územím někdejšího svitavského okresu. „Svitavsko je regionem, který se může pochlubit bohatou, ale neskutečně složitou historií, kulturou a literárními tradicemi,“ říká autor v úvodu. Oblast svého zájmu vymezuje pěticí starobylých historických měst (Jevíčko, Litomyšl, Moravská Třebová, Polička a Svitavy), ke kterým připojuje ještě Březovou a Bystré.

„Každé z měst dává námět na zpracování samostatné knihy, byť historie a kulturní tradice v nich jsou odlišné. Možná je právě toto příčinou literární bohatosti, tradic a místopisu, kterým Svitavsko disponuje,“ zamýšlí se Báča.

Do slovníku nezahrnul jen spisovatele, autory poezie, prózy a divadelních her, ale i literární historiky, kritiky a teoretiky, překladatele, písmáky, vlastivědné pracovníky a badatele, publicisty, nakladatele nebo tiskaře. Pozornost věnuje i německy píšícím autorům z dnes zaniklého Hřebečska, které tvořilo až do roku 1945 největší německý jazykový ostrov v Československu.

NÁPAD SE ZRODIL NA BRAMBOROVÉ BRIGÁDĚ
Prací na slovníku strávil Milan Báča poslední čtyři roky. Mohl při ní navázat na svou předchozí knihu Literární toulky po Svitavsku, která postupně vycházela během dvou let jako seriál ve Svitavském deníku. Obě publikace jsou výsledkem dvacet let trvajícího mapování literárního místopisu Svitavska.

„Jako učitel jsem v roce 1990 vykonával dozor na bramborové brigádě. Byla svačinová pauza, já jsem si šel užívat chvilku klidu blíže vesnici. Hned na prvním stavení jsem si všiml cedulky Na Librově gruntě. Zalitoval jsem, že s sebou nemám fotoaparát, neboť jsem si hned představoval působivou učební pomůcku při probírání Terézy Novákové,“ vzpomíná Milan Báča na okolnosti, které jej přivedly k zájmu o literární místopis Svitavska. A myšlenka na vytvoření regionální verze slavných Kováříkových Literárních toulek byla na světě.

Báčův slovník nepřináší jen suchopárné faktografické údaje, kdy a kde se ten který literát narodil, kde studoval a tvořil, kdy a kde zemřel nebo co napsal, ale i množství literárních perliček, které listování knihou příjemně zpestřují.

Přes úctyhodný záběr, který se Milanu Báčovi při mapování spisovatelů Svitavska podařilo rozvinout, si kniha neklade nároky na úplnost. Patrné je to především ve výběru hesel zaměřených na starší literární tradici a německé autory.

Stranou zůstali humanističtí a barokní literáti, kterými se kromě Litomyšle mohou pochlubit i jiná regionální centra. Za všechny můžeme zmínit humanisty Stephana Taurina, autora pojednání Stauromachia, který kolem roku 1485 narodil ve Svitavách, nebo Eliase Spaltholze, jenž vyučoval na latinské škole v Moravské Třebové. Pozornost by si zasloužil i moravskotřebovský městský písař Johann Martin Weidlich, který ve svých zápisech zaznamenal události třicetileté války, tkadlec Michal Heger nebo polyhistor Josef Edmund Horky.

HIC SUNT LEONES
Rovněž z německých autorů pronikla do slovníku jen hrstka. Není divu, jejich dílo i životní osudy nebyly po roce 1945 zrovna ve středu zájmu domácího literárního bádání. Z českých zůstali opomenuti rovněž někteří autoři z Jevíčska, jako Pavla Vacová, Emil Tutsch, Jan Vrbický nebo František Wenzl.