I přes svůj nízký věk byl Petr Kytýr zkušený rybář, který chytal trofejní kousky. Zakrmil si oblíbené místo a potom nahodil speciální návnadu boilies na velké ryby. S úlovkem zacházel šetrně. Takových rybářů je málo. Na břehu rybníka měl polštářek, na kterém rybu vyfotil, potom jí políbil a pustil zpátky do vody. Jeho vášeň se mu stala zřejmě osudná. Kolem půlnoci, kdy končí podle rybářského řádu doba lovu, mu zabrali na udici kapři. Vyběhl ze stanu , avšak už je nestihl vytáhnout. Ráno ho našli ležet na prutech bez známky života s dvěma osmdesáticentimetrovými kapry na udici.
Rybář lovící pravidelně u stavidla, ráno vzal dalekohled a podíval se, kdo s ním sdílí tichou zálibu. Naproti U olší však ležel na prutech mladík, kterého znal jenom podle vidění. Než stačil vytočit tísňovou linku, přijela sanita a policisté.
U Rosničky zavládl smutek. Josef Koutný z rybářské stráže stále slyší v uších hlas Petra Kytýra: „Pane Koutný, pojďte se podívat a vyfotit, co jsem chytil.“
MILOSLAV OVAD