A těhotné ženy tak podle Donáta při komplikovaných porodech zbytečně umírají ve vesnicích i v nejbližším okolí, protože nedostanou potřebnou péči. Pražskou Arcidiecézní charitu, která nemocnici financuje, však podle Donáta její problémy nezajímají.

„Ve službách se na gynekologii měli střídat čtyři lékaři. Charita však tuto koncepci opustila, nechce zaměstnat české lékaře a vše přenechala slovenským kolegům z univerzity v Trnavě. Vládne tam improvizace,“ zlobí se Donát.

Charita navíc podle něho porušila původní dohodu a namísto čtrnáctileté podpory nemocnice se nyní zavázala jen ke čtyřem rokům. A to by podle Donáta znamenalo krach a konec nemocnice.

Už na počátku června se proto Donát v zoufalství obrátil třístránkovým dopisem na pražského kardinála Miloslava Vlka, ten mu ale doposud neodpověděl. Ugandská nemocnice v Buikwe přitom nese kardinálovo jméno.

„Nechce se mi věřit, že by nejvyšší církevní představitel nechtěl pomoci nemocnici, kterou loni v květnu s takovou slávou otevíral,“ řekl Donát. Kardinála však dopis rozladil. Jen doposud neměl čas odpovědět, je dlouhodobě v zahraničí.

„Dopis kardinála velmi zneklidnil a než odcestoval, dal pokyn k jeho předání k vyjádření řediteli Arcidiecézní charity Praha Jaroslavu Němcovi. Vyjádření ředitele očekáváme,“ sdělila mluvčí České biskupské konference Marcela Gavulová.

Donátovi jako by se lepila smůla na paty. Rozhádal se i s vedením královéhradecké fakultní nemocnice a odešel odsud do Pardubic. Stalo se tak poté, co se vrátil z humanitární mise na Srí Lance, kde jako porodník pomáhal obětem postiženým ničivou vlnou tsunami na Vánoce roku 2004.