Dva měsice prázdnin hoběhle jako voda a ti mali he velci spoštěnci só zase ve svéch třidách, habe pomalóčko začale cvičet nervama svéch učitelu. Naprostá většena z nich be to chtěla časově navopak-školo jenom dva měsice a zbetek prázdnine. Take be se to na většeně z nich nijak neprojevilo. Né tém, že be bele uplně blbi, ale nehočijó se sténě celé rok, tak co be se stalo?

Jenom ti učiteli be bele bez práce, což jim sténě mnozi rodiče přejó, pokaváď ta jejich ratolesť přenese spravedlevy vohodnoceni svyho školniho snaženi. Většena rodiču se na práco kantoru divá jako na zbetočnó a stát je v tom hotvrzoje tém, jak je plati. A přesto sme nastópile a mnozi sme se na to budócnosť národa těšele. Přece jenom je v každé třidě vostruvek tech, kteři vijó, že jenom vzděláni jim homožni zařidit si ževot po svym a podle svéch představ. Tech co vehrajó nebo zdědijó, tech moc po světě nechodi. Tak popřéme všem před katedró he za ňó, habe jim vedrželo zdravi, habe neztratile humor a nerve a habe se vobě strane k sobě po celé rok chovale slošně habe se pak mohle na holece potkávat bez vobav a studo.

FRANTIŠEK VÁCLAVEK