LUKÁŠ  ZRŮST,
dramaturg  Divadelního klubu v Poličce
Dnes začnu odpovědí na vaši druhou část otázky, tedy dám si raději to, na co mám zrovna chuť. Odpověď na tu první  je tím pádem nasnadě. Půst nedodržuji, neb jsem k tomu ještě nenašel pádný důvod.

JANA  SEHNALOVÁ,
kastelánka zámku v Litomyšli  
Čtyřicetidenní půst určitě dodržovat nebudu. Odjíždím na dovolenou do Karibiku a tam ani chleba nemají. Navíc od podzimu hubnu, takže o půstu už něco vím. Kromě toho v Karibiku, kde jsem byla už před několika lety,  mají hodně sladká a navoněná jídla, takže i tam určitě zase zhubnu. Ovšem těm lidem, kteří opravdu budou čtyřicetidenní půst dodržovat, držím pěsti, aby to zvládli.

FRANTIŠEK BARTOŠ,
starosta Poříčí –  Vesnice roku 2011
O chlebu a o vodě snad nebudu a ani nemám v plánu dodržovat  čtyřicetidenní půst. Toto období budu patrně trávit jako v jiných letech, budu se věnovat každodenním povinnostem a aktivitám. Jelikož se začíná připravovat další ročník soutěže o Vesnici roku, čeká mne právě v tomto období školení jako člena krajské hodnotitelské komise. Chápu však, že pro někoho je toto období velice důležité a záleží na každém z nás, jak ho prožijeme. Měli bychom si vážit tohoto svobodného rozhodnutí, ne vždy tomu tak bylo.

PETR ŠABAKA,
vojenský kaplan z Moravské Třebové
Prorok Izaiáš napsal: „Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít?“ Netrávím postní čas o chlebu a vodě, ale ve snaze něco ve svém životě posunout směrem k lepšímu porozumění si s druhými. A pokud jako věřící dodržuji půst, nikdy to není bez dvou dalších kajících praktik – almužny a modlitby. Chleba a vodu si nechávám jen na dva dny postu – Popeleční středu a Velký pátek.

PETR  HORÁK, 
reportér ze  Svitav  
Myslím si, že po většinu roku jsem v jídle a pití střídmý a asi bych těch čtyřicet  dní o chlebu a vodě vydržel, ale nevím, jestli bych vydržel bez kávy. Espresso čtyřikrát  denně je totiž moje standardní dávka… Ve skutečnosti se Popeleční středou v mém denním nebo ročním rozvrhu nic nemění a asi to platí pro většinu populace. Navíc se mi zdá, že lidé v Česku mají přímo hrůzu z toho, že by se museli v nějaké formě postit. Místo Vyšší síly se mnohým stal modlou plný nákupní vozík v supermarketu.