Podívejme se, co říká římský filozof a politik Lucius Annaeus Seneca o křivdě: „Nikdo nemůže pocítit křivdu bez nějaké újmy na důstojnosti, na těle nebo na věcech. Mudrc však nemá co ztratit. Všechno uložil v sobě, jsa spokojen ctností, která nepotřebuje žádné věci. Štěstěna nebere nic jiného, než co sama dala; ctnost nedala, proto ji ani neodnímá. Ctnost je svobodná, neporušitelná, neotřesitelná, tak otužená proti ránám Štěstěny, že nemůže být ani vychýlena, ani přemožena… A tak mudrc neztratí žádnou věc, jejíž ztrátu by prožíval bolestně, neboť v jeho majetku je jedině ctnost, a z ní nemůže být nikdy vyhnán. Ostatního užívá jen z milosti. Koho by se dotklo, kdyby byl připraven o něco, co mu nepatří? Jestliže tedy křivda nemůže ublížit ničemu z toho, co je mudrci vlastní, nemůže mudrc utrpět křivdu, protože jeho majetek je v pořádku, dokud je v pořádku ctnost.“
Tolik Seneca. O kolik jsme na tom lépe my. Dějiny nezměníme, ale můžeme změnit svůj postoj k lidem, kteří nám ukřivdili. Každá křivda bolí, ale na nás záleží, co uděláme. V tomto případě skutečně bereme svůj osud do vlastních rukou, protože jej určuje výsledek našeho rozhodnutí. Budeme-li křivdu živit, budeme v sobě pěstovat hořkost vůči člověku, který nám ukřivdil. Když však svému viníku odpustíme, hořkost zmizí a my budeme opět svobodní.

ERWIN KUKUCZKA