Záchranář z místa zemětřesení: Srdce vám buší. Hrabete, dokud neuvidíte ruku

Šestadvacetiletý Maďar do Turecka přijel jako člen týmu Caritas Hungary společně s budapešťskou záchrannou službou. Když týmy dorazily do města Kahramanmaras, místní jim sdělili, že je zpod trosek slyšet lidský hlas. Sami si to hned v následující chvíli potvrdili, když se uvnitř zborceného domu rozeznělo volání o pomoc. „Dostat se k dívce pod zřícenou bytovkou se zdálo téměř nemožné,“ vzpomíná Holczer.  

S hledáním Maďarům pomáhali izraelští záchranáři, kteří jim poskytli techniku, díky které uvězněnou dívku jménem Asya lokalizovali. Pod troskami tou dobou strávila už okolo 80 hodin a jejím zachráncům trvalo dalších asi osm hodin, než ji vynesli ven.  

Pátrání se v Turecku a Sýrii blíží ke konci. Záchranáři ale stále nalézají živé

Pod velkými kusy rozpadlé bytovky začali dělat úzký tunel, kterým dívku chtěli vytáhnout. „Při každém kroku se nám zrychloval tep, neboť jsme cítili, že jsme o krok blíže tomu, abychom se k ní konečně dostali,“ svěřil se Holczer po návratu domů v rozhovoru agentuře Reuters. 

Mladý Maďar byl tehdy v pomyslné první linii. Byl tím, kdo tunel pro vytáhnutí dívky vytrvale odhrabával. „Pak jsme konečně viděli její ruku. Trvalo ale asi dalších patnáct minut, než jsme se dostali na dosah. Natáhl jsem se a podařilo se mi ji chytit,“ líčí první chvíle, kdy si společně s kolegy dovolili cítit úlevu. Stihli to.

Holczer dal okamžitě vědět, že dívku vidí. Zvenku se ozvalo hlasité povzbuzování. Dalším úkolem bylo opatrně rozšiřovat vytvořený otvor, aby ji mohli opatrně vynést. „V prvním úseku jsme museli její tělo posouvat na rukou, protože se tam nevešla nosítka,“ popisuje. Asya pod sutinami strávila v naprosté tmě bez jídla a vody téměř čtyři dny.  

Zemětřesení o síle 7,8 stupně Richterovy škály z 6. února zabilo v Turecku a Sýrii více než 37 tisíc lidí. Asya měla to štěstí, že jí byla před zemětřesením zima. S rodinou koukala na televizi a aby se zahřála, schoulila se na pohovce zabalená do deky. Ta jí později pravděpodobně zachránila život, když ji bránila před mrazem pod troskami bytu.  

Pod sutinami strávila holčička 178 hodin 

Štěstí v neštěstí měla i malá Miray, která pod troskami domu v tureckém městě Adiyaman zůstala bez jídla a vody uvězněná sedm a půl dne. „Bůh je úžasný!“ skandují lidé okolo zachráněné dívky na videu. To ukazuje, jak ji vytahují a na nosítkách odnáší do bezpečí. Místní média informovala, že týmy na místě doufají, že najdou i její starší sestru.  

V pondělí zachránili kromě Miray také 13letého Kaana v provincii Hatay, který byl ve tmě 182 hodin. Ze sutin vyprostili také otce s dcerou a matku muže, který od začátku úzkostně očekával, zda ji najdou živou. Jeho modlitby byly vyslyšeny, neboť 64letá žena přežila. Uvězněná byla pod troskami více než 150 hodin.  

V Hatay vyprostili i ženu jménem Naide Umarová, která pod troskami také přežila déle než týden, a to 172 hodin. Podle informací agentury Aljazeera je jednou z posledních přeživších, které se v regionu podařilo najít. S ubývajícími dny jsou vyproštění se šťastným koncem vzácnější a vzácnější. 

Mráz je dvousečná zbraň 

Uvězněným lidem nejvíce snižuje šance na přežití nedostatek vody. Všeobecně se předpokládá, že bez ní člověk vydrží pouze tři až čtyři dny, nikoliv více než týden. „Mezi další faktory patří to, kolik prostoru má uvězněná osoba k dýchání a jak vážná jsou její zranění,“ uvedl pro stanici BBC doktor z pohotovosti Tony Redmond. 

Češi v tureckém Adiyamanu prohledávají dvě místa. Předpokládají tam zavalené

Současné nízké teploty v Turecku a Sýrii jsou podle něj dvousečnou zbraní. „Pokud je velká zima, cévy se vám roztáhnou a vy můžete i přes zranění vydržet o něco déle,“ vysvětluje. „Přílišná zima je ale sama o sobě nebezpečná,“ dodal.  

Očekává se, že počet mrtvých ještě poroste. Podle šéfa humanitární pomoci OSN Martina Griffitha by dokonce mohl přesáhnout 50 tisíc, informuje televize DW.  

Pětiletý zázrak jménem Aras 

V pravý čas našli záchranáři i pětiletého chlapce, který byl ve zříceném domě ve městě Kahramanmaras uvězněný 105 hodin. Když Arase dovezli do nemocnice na jednotku intenzivní péče, kterou zřídili izraelští doktoři, byl podchlazený a jeho tělesná teplota klesla na 28 stupňů Celsia.  

Nyní si hraje s modelem auta na posteli pro dospělé, která z něj dělá doslova trpaslíka. Smutné oči se bez jiskry upínají na hračku v jeho rukách, pozoruje reportér BBC. „Je to poctivý chlapec. Má silnou osobnost. Není rozmazlený, je upřímný,“ povídá Arasův dědeček Mehmet, který sedí po jeho boku a s láskou mu čechrá tmavé vlasy.  

Starý pán je nyní společně se zraněnou matkou jediný přeživší z rodiny. Pod troskami zemřela Arasova sedmiletá sestra Hiranur, devítiletý bratr Alp i jeho otec. Ačkoliv je nyní Mehmetovi 72 let, reportérům s odhodlaností sděluje, že se bude o chlapce starat až do konce svých dní. „Záchranáři udělali vše, co mohli, aby ho vyprostili,“ říká. „A z Boží milosti nám ho vrátili živého,“ usmívá se.  

Arasova matka také přežila. Od té doby, co na ně doslova spadl celý jejich svět, se ale neviděli. Ošetřují ji v jiné nemocnici, a tak malému chlapci nezbývá nic jiného než společně s dědou čekat, až se oba uzdraví.  

Ve stejné nemocnici leží i další pacienti, kterým izraelští lékaři zachránili život. Mezi nimi je i 65letý Samira ze Sýrie. Reportérům sdělil, že ve tmě a mrazu strávil šest dní. I když mu lékaři zachránili život, nepodařilo se jim ho zachránit celého. Museli mu amputovat obě nohy.

Naděje umírá poslední, ale pomalu pohasíná 

V další části města záchranáře pohání, stejně jako Holczera, hlasy uvězněných obětí. Navázali tam kontakt s babičkou, matkou a dítětem. Všichni přežili a nyní trpělivě čekají na moment, kdy se k nim znovu dostane sluneční světlo a vytáhnou je.

Tisíce týmů plných jak dobrovolníků, tak expertů, používající termokamery a cvičené psy, prohledávají po celém regionu zbytky zřícených budov v naději, že narazí na další přeživší. Naděje však klesá a podle reportérů mezi lidmi začíná panovat pocit, že záchranné mise brzy skončí.  

Pozornost se nyní přesouvá více na obnovu po katastrofě a vedení měst a regionů se zaměřuje na zajištění přístřeší, potravin a zdravotní péče traumatizovaným Turkům a Syřanům.

Má na katastrofě přičinění i lidská ruka? 

Vyvstávají také otázky, zda dopady přírodní katastrofy nezhoršilo lidské selhání. Turecké úřady uvedly, že v souvislosti s výstavbou zřícených budov vydaly 113 zatykačů. Dvanáct lidí včetně stavebních firem přitom již policie vzala do vazby. Podle informací BBC se očekává, že dojde i k dalším zatčením.  

Odborníci údajně už léta upozorňují, že mnoho nových staveb v Turecku je nebezpečných kvůli endemické korupci a vládní politice. Ta umožňovala takzvané amnestie pro stavební firmy, které se vyhýbaly stavebním předpisům, aby podpořily stavební boom. A to právě i v oblastech ohrožených zemětřesením.