Gordana Turuk zažila hrůzy války, i proto dnes umí sklu vdechnout duši

V jejím bratislavském ateliéru je sklo všude. Na zdech visí zavěšené podsvícené skleněné obrazy, na poličkách leží drobné i rozměrné plastiky. Azurová skleněná mísa na stole jakoby chtěla odtéct do prostoru. Skleněná zrcadla mají masivní skleněné rámy a umyvadlo na toaletě je – jak jinak – také ze skla. Nečekejte ale průhledný materiál, Gordana na sklo maluje, vkládá ho do pece, taví, pak různě překládá a zase maluje. Používá různé barevné pigmenty, ale také zlato či platinu. Výsledkem jsou neopakovatelné skleněné artefakty.

Posviťte si na zeleň. Vhodná osvětlení dokáží se zahradou divy

Vystudovala sice textilní výtvarnictví a malbu, avšak v Bratislavě, kam před dvaceti lety, hned po vysoké odešla za svým mužem, se začala věnovat sklu. „Za to mohou jistě moje tety, malířky na sklo,“ směje se Gordana. „Už jako pětiletá jsem si vysnila, že budu dělat něco jako ony. Jenže ta stará lidová technika podmalby mě nebavila. Namalovat jako poslední to, co má být na obrázku vidět jako první, s tím jsem se dost mořila, neuměla jsem si to zkrátka představit. Navíc zapomenete jednu tečku a chyba nejde napravit,“ přibližuje starou lidovou techniku, při které se postupuje v opačném pořadí než při malbě na plátno.

Vášeň a pokora

Po pravdě si ani neumím představit, že by tak temperamentní umělkyně jakou je Gordana, malovala křehké obrázky na sklo. Je to zřejmé i při pohledu do jejího ateliéru. I když tu najdete i pár drobností, většina jsou s vášní tvořené masivní artefakty, které nelze přehlédnout. Gordana zkrátka potřebuje akci. U některých děl ale přemýšlíte, jak je tato drobná umělkyně může vůbec uzvednout. „Je to vážně fyzicky namáhavé, však jsem to odnesla posunutou plotýnkou,“ směje se. „I když nemyslím, že by nějaká jiná sklářka dělala tak těžké věci. Teď jsem třeba pro Prahu dělala jeden takový samostatný objekt - dvoutunovou stěnu poskládanou z ohromných těžkých dílů.“

Ne tak velkou, ale přeci jen ohromující vitráž má i ve svém ateliéru. Zkrz sklo prosvítají do domu sluneční paprsky a na podlaze kreslí úchvatné obrazce. Zajímavé jsou i azurové skleněné výplně v průzorech zvenčí do kuchyně. Vypadají jako velké oči. Na poličkách jsou vystaveny i ukázky nejrůznějších ocenění. Tyto ceny mají doma třeba slovenské Miss, Golfisté roku či ocenění v rámci akce 100 let československé architektury.

Architektka Kamila Douděrová: Pořád hledáme vzory, ne sami sebe

Když vypráví o svých dílech, je zřejmé, že má v sobě spoustu pokory. „Zažila jsem válku v Chorvatsku, během 24 hodin jsme přišli o všechno. Uvědomuji si, co je opravdu v lidském životě důležité. Pro mě je to moje rodina, mí synové a moje práce, kterou miluji a bez které nemohu být. I když na mé výstavy chodí a díla si kupují boháči z celého světa, mám velkou radost, když osloví prostého člověka. Když vím, že jsem někomu udělala radost, vložená energie se mi trojnásobně vrátí. Jsem spokojená.“

Inspirujte se: Dům plný světla a vzduchu