Je až s podivem, kolik lze v dějinách najít příkladů významných panovníků, s jejichž jmény se pojí přelomové události a změny, přitom ale v době jejich narození nikdo nepředpokládal, že kdy budou čemukoliv vládnout. Stačí si vzpomenout třeba na Marii Terezii. Už z ní dávno byla dospívající dívka, a na vídeňském dvoře se stále doufalo, že se přeci jen narodí chlapec, který jednou zdědí říši. Nebo je tady příběh britské královny Viktorie - kdo by byl předpokládal, že všem bratrům jejího otce zemřou synové nebo zůstanou bezdětní? A v neposlední řadě je možné zmínit i britskou královnu Alžbětu II. Tipnul by si snad někdo, že její strýc abdikuje kvůli lásce k rozvedené ženě? 

Podobným případem nečekané výměny v následnictví je i pruský král Vilém I. Muž, jenž se při politickém a administrativním sjednocení německých zemí do národního státu v roce 1871 stal prvním německým císařem. Na trůn původně usedl jeho starší bratr. Nešťastná zdravotní indispozice ale způsobila, že roli vladaře musel převzít právě Vilém I. Pruský. S touto změnou jej nečekala pouze velká politická odpovědnost, ale také několik atentátů, při nichž málem přišel o život. 

Vilém I. Pruský zemřel přesně před 135 lety.

Odvážný voják 

Vilém přišel na svět v roce 1797 jako druhorozený syn pruského krále Fridricha Viléma III. a jeho první manželky Luisy Meklenbursko-Střelické. Očekávalo se, že trůn jednou zdědí jeho starší bratr Fridrich Vilém IV. Vychovatele sice měli oba bratři stejného, Vilém ale přesto získal menší objem vědomostí, než Fridrich Vilém, neboť jeho starší bratr byl naprosto zdravý mladý muž, a neexistoval žádný důvod si myslet, že by se mohlo cokoliv přihodit. „Na Viléma tak čekala spíše přísná vojenská výchova a příští vojenská kariéra,“ uvádí server Archiv Verlag

close Příští pruští králové - Fridrich Vilém IV. a Vilém I. s matkou. info Zdroj: Wikimedia Commons, Carl Steffeck, volné dílo zoom_in Příští pruští králové - Fridrich Vilém IV. a Vilém I. s matkou.

Příslušníkem pruské armády se Vilém stal už jako dvanáctiletý. V úloze vojáka se mu zalíbilo, navíc měl pro toto povolání také talent. Když se od roku 1814 po dokončení výcviku zapojil do bojových akcí, projevil se jako velmi odvážný důstojník. „Současníci jej považovali za velmi svědomitého mladého muže s neotřesitelnou vírou v Boha,“ zmiňuje server Archiv Verlag. První bojové zkušenosti získal v bojích s armádou francouzského císaře Napoleona I. Z nich si odnesl nejen několik vyznamenání, ale také celoživotní nenávist vůči Francouzům. 

Už v roce 1818 se Vilém stal generálmajorem a hlavním zástupcem pruské armády. Prosazoval, aby Prusko mělo silné, velmi pečlivě vycvičené a dobře vyzbrojené vojsko. 

Zakázaná láska a nemanželské dítě

Jenže zatímco na bojišti a v jednáních ohledně pruské armády se princi Vilémovi dařilo, horší už to pro mladého muže bylo na poli lásky. Zhruba v době, kdy se ženil jeho starší bratr, se osudově zamiloval. Jeho vyvolenou se stala vzdálená sestřenice Eliza Radziwiłłovna. Historici se shodují, že tato žena byla Vilémovou životní láskou. City byly vzájemné, Vilém o nich řekl i svému otci, pruskému králi. „Eliza měla ke královské rodině vždy blízko, Vilém s ní byl dlouhá léta v úzkém kontaktu. Když se z tohoto setkávání zrodila láska, prince naplnila na dalších šest let. Eliza bývá vykreslována jako velmi milé a něžné povahy,“ uvádí web Deutsche Biographie

Jenže Elizu si k oltáři nikdy nedovedl. Přestože měla mezi předky silné vazby i na pruský dvůr, začaly se množit hlasy, že její postavení není dostatečné pro to, aby si ji mohl vzít bratr příštího panovníka. Eliza Radziwiłłovna totiž nebyla princeznou, pouze příslušnicí vyšší šlechty, navíc si titul její předci údajně kdysi koupili. V roce 1822 tak přišel první zákaz dalších styků s Elizou. Vilém tyto zprávy nesl těžce. „Často jsem si představoval tu zlou katastrofu, ale sotva jsem tušil, že mě tak přemůže,“ vyjádřil se tehdy.

close Životní láskou německého císaře Viléma I. byla jeho vzdálená sestřenice Eliza Radziwiłłovna. Ze sňatku sešlo. info Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo zoom_in Životní láskou německého císaře Viléma I. byla jeho vzdálená sestřenice Eliza Radziwiłłovna. Ze sňatku sešlo.

Pár se sice nadále potkával, nemohl ale pomýšlet na zásnuby. „Setkávali se na veřejnosti na bálech, případně při tajných schůzkách, kde si slíbili, že budou až do smrti přáteli,“ uvádí web Porta Polonica

Pruský král se ještě pokusil životní štěstí svého mladšího syna zachránit, neboť měl Elizu v oblibě, pochodil ale s nepořízenou. V roce 1824 například požádal tehdejšího ruského cara, který byl bezdětný, aby Elizu formálně adoptoval, čímž by z ní učinil vhodnou nevěstu pro Viléma. Ruský car ale odmítl, a stejně to dopadlo i v případě dalšího kandidáta na Elizina adoptivního otce, prince Augusta Pruského (její pokrevní strýc), kdy adopci zase odmítla příslušná komise s tím, že žádný dokument nemůže "nahradit krev".

O dva roky později byl pruský král nucen svého syna požádat, aby začal hledat nevěstu jinde. Vilém byl zdrcený, svému otci ale napsal dopis, v němž mu vyjádřil hlubokou vděčnost za to, že se snažil svazek zachránit.

„Vaše otcovská láska nikdy nebyla větší, než ve chvíli těžkého rozhodnutí. Vydržím tuto těžkou zkoušku. Budu přivolávat Boží pomoc. Neopustil mě v tolika bolestných chvílích mého života a neopustí mě ani teď,“ napsal příští pruský král.

Ani jeden ze zamilovaných však na toho druhého už nikdy nezapomněl. Eliza sice ještě jednou byla zasnoubena, i v tomto případě ale ze sňatku sešlo, a nakonec jako 30letá zemřela neprovdaná na tuberkulózu. Vilém už také nedokázal plně milovat nikoho jiného. „Člověk může skutečně milovat v životě jen jednou,“ napsal později do dopisu své sestře Šarlotě provdané za ruského cara.

Existuje ale teorie, podle které za sebou vztah Viléma a Elizy zanechal ještě i něco jiného, než šrámy na srdcích obou mladých lidí. Říkalo se totiž, že Elisa tajně porodila svému milenci dceru. „Dívku údajně adoptovali Josef a Caroline Krollovi, majitelé operního domu v Berlíně, a vyrostla pod jménem Agnes Krollová,“ připomíná blog European Royal History. Později žila s manželem v australském Sydney, kde zemřela v roce 1904. 

Ani po ráně v podobě rozchodu s Elizou každopádně otec nedovolil Vilémovi zůstat svobodný. Musel si proto povinně najít novou - a tentokrát už vhodnou - nevěstu. Volba padla na o čtrnáct let mladší Augustu Sasko-Výmarskou. Tato patnáctiletá dívka byla velmi vzdělaná, a do Viléma se skutečně zamilovala. Ani ona mu nebyla zcela lhostejná, Elizu v jeho srdci však nenahradila. „Princezna je milá a chytrá, ale nechává mě chladným,“ zhodnotil manželství uzavřené v roce 1829 Vilém v dalším z dopisů sestře. 

close Manželka pruského krále a německého císaře Viléma I., Augusta Sasko-Výmarská. V době sňatku byla do manžela zamilovaná, později se ale odcizili. info Zdroj: Wikimedia Commons, Franz Xaver Winterhalter, volné dílo zoom_in Manželka pruského krále a německého císaře Viléma I., Augusta Sasko-Výmarská. V době sňatku byla do manžela zamilovaná, později se ale odcizili.

S takovým přístupem harmonický vztah dlouho nevydržel. Augusta povila dva potomky - Fridricha a Luisu Marii Alžbětu, pak se ale manželé odcizili. Augusta totiž těžce nesla přísnou atmosféru na pruském dvoře, manželovy zálety, a lišily se také jejich politické názory - zatímco ona byla liberál, Vilém byl stejně jako jeho otec a bratr konzervativec. 

Panovníkem proti své vůli

V pracovním životě Vilém nadále pokračoval ve vojenské kariéře. Když se v roce 1840 stal pruským králem jeho starší bratr Fridrich Vilém, byl jeho blízkým spolupracovníkem. Například když v revolučním roce 1848 vřava zachvátila také Berlín a proti Fridrichovi vypukla vzpoura, Vilém tvrdě zakročil i s použitím děl, což z něj učinilo poměrně nepopulární osobu. „Jeho zákrok ho téměř stál krk. Obyvatelstvo se na něj tak rozčílilo, že musel na nějaký čas odejít do Anglie,“ připomíná server Archiv Verlag. 

close Povstání v Berlíně v roce 1848. Proti povstalcům tvrdě zakročil bratr tehdejšího panovníka, pozdější pruský král Vilém I. Do davu nechal střílet z děl, a stal se na čas nejnenáviděnějším mužem v Prusku. info Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo zoom_in Povstání v Berlíně v roce 1848. Proti povstalcům tvrdě zakročil bratr tehdejšího panovníka, pozdější pruský král Vilém I. Do davu nechal střílet z děl, stal se na čas nejnenáviděnějším mužem v Prusku.

V této době se už začínalo rýsovat, že bude možná muset jednou nastoupit na trůn místo Fridricha. Jeho tehdy už přes dvacet let trvající manželství totiž zůstávalo bezdětné. Vilémovo následnictví bylo zpečetěno nečekaně v roce 1857. Cestou z návštěvy Rakouska totiž Fridrich Vilém utrpěl mrtvici, po níž následovala afázie (tedy ztráta řeči). Fridrich už nedokázal vládnout a Vilém se tak stal princem regentem. 

Fridrich žil jako postižený ještě tři a půl roku, Vilém I. Pruský byl korunován v roce 1861. A hned ho čekaly politické problémy. Po bratrovi zdědil táhnoucí se spor o možném sjednocení německých států a vnitrostátní pruský spor o armádní reformě, na které Vilém trval a kterou parlament odmítal. Na rozdíl od svého zesnulého staršího bratra Vilém více inklinoval k neutralitě. Téma vojska pro něj ale bylo natolik citlivé, že dokonce zvažoval abdikaci, pokud reforma neprojde. Vše se nakonec vyřešilo tím, že premiérem jmenoval Otto von Bismarcka. Tento tvrdý politik reformu prosadil.

Z dvojice Vilém-Bismarck měl navrch právě druhý jmenovaný. S Vilémem dokázal velmi dobře manipulovat a prosadit si svou. Král se tomuto rozložení sil ale nijak nebránil. Byla to zejména Bismarckova zásluha, že po prusko-rakouské a prusko-francouzské válce bylo v roce 1871 vyhlášeno Německé císařství a Vilém si ke svému jménu přidal nový titul - německý císař.

„Mimochodem, sám Vilém po tomto titulu příliš netoužil, neboť se obával, že pruská koruna, které si vysoce vážil, ztratí svou hodnotu a prestiž,“ poznamenává server Archiv Verlag. Zvažovalo se několik označení, například císař Němců, či císař Německa, nejpřijatelněji ze všech ale vzešla verze "německý císař".

| Video: Youtube

Bismarck se stal kancléřem a jejich fungování s Vilémem zůstalo ve stejných kolejích. Bismarck později ve svých pamětech sice Viléma ocenil jako gentlemana a oddaného pruského důstojníka, zároveň jej ale viděl jako někdy příliš podléhajícího "ženskému vlivu". „Tím narážel na Vilémovu manželku Augustu s její liberální názory, i to, že intelektuálně měla nad mužem navrch. Ve skutečnosti však Vilém liberální ideály odmítal,“ dodává web European Royal History. Bylo to zřetelné třeba ve vztahu k jeho dědici Fridrichovi III., který byl založením liberál, což se jeho otci nelíbilo natolik, že syna politicky izoloval.

Vilém byl za Bismarcka vděčný a nechával mu volnou ruku. V soukromí ale údajně přiznal, že si připadá, jakoby byl Bismarck nadřízen jemu a ne naopak. „Je těžké být císařem pod takovým kancléřem,“ povzdechl si prý. 

Zabijte císaře 

Jako císař byl Vilém I. Pruský i s manželkou mezi většinou lidí oblíbený. Zdálo se, že obyvatelé císařství postupně zapomněli na jeho zásah při revoluci v roce 1848, a v jeho pozdějších letech naopak oceňovali Viléma jako panovníka, který ztělesňuje to nejlepší ze "starého dobrého Pruska". Přesto se našli tací, kteří by císaře raději viděli mrtvého. A tak v těchto letech Vilém čelil hned několika atentátům. 

Jak připomíná encyklopedie Britannica, nejdříve na něj v roce 1878 zaútočil opravář Emil Max Hödel. Na tehdy 81letého císaře vystřelil zblízka, když právě při slavnosti projížděl s dcerou v kočáře ulicemi Berlína. K Vilémovu štěstí Hödel netrefil ani při opakovaném pokusu, byl dopaden a popraven. 

close Jeden z atentátů na císaře Viléma I. Střelcem byl Max Hödel, císaře nezasáhl. Byl dopaden a popraven. info Zdroj: Wikimedia Commons, Hermann Lüders, volné dílo zoom_in Jeden z atentátů na císaře Viléma I. Střelcem byl Max Hödel, císaře nezasáhl. Byl dopaden a popraven.

Další atentát přišel jen o měsíc později, spáchal jej jistý Dr. Karl Nobiling. Tentokrát už císař takové štěstí neměl. Když na něj Nobiling vystřelil z okna budovy, kolem které právě projížděl císařův kočár, několik střel Vilémovi způsobilo vážná zranění. Navzdory svému pokročilému věku se z nich ale v péči lékařů dostal, zatímco Nobiling podlehl následkům zranění utrpěných při pokusu o sebevraždu. 

Sám Vilém navzdory tomu, že smrti unikl o vlásek, nemínil z atentátu dělat velké haló. „Národ ale byl otřesen a veřejné mínění využil kancléř Bismarck k zostřeným zásahům proti socialistům, které považoval za nepřátele státu. Hned na podzim 1878 byl zaveden zákon směřovaný na potlačení socialistických sil, a začala bezprecedentní kampaň nenávistných projevů a pronásledování, která kromě socialistů zasáhla také liberály,“ připomíná server Archiv Verlag. 

Třetí pokus o vraždu císaře se odehrál v roce 1883. Tehdy Viléma pro změnu plánovala zabít skupina anarchistů. Konkrétně chtěli tito muži panovníka vyhodit do vzduchu. Vilémovi život zachránilo počasí, neboť vlhko znemožnilo odpálení dynamitu. 

Císař Vilém se tak nakonec ve zdraví dožil skoro 91 let. Zemřel 9. března před 135 lety. „Je mou smutnou povinností oficiálně vám oznámit to, co už víte, že Jeho Veličenstvo císař Vilém zemřel v 8.30 hodin. Pocity, které mnou hýbou, žijí v srdci každého Němce,“ oznamoval v roce 1888 vladařovu smrt Bismarck. 

close Nejbližším spolupracovníkem císaře Viléma I. byl kancléř Otto von Bismarck. Císař mu nechával prakticky volnou ruku. info Zdroj: Wikimedia Commons, Konrad Siemenroth - Dorotheum, volné dílo zoom_in Nejbližším spolupracovníkem císaře Viléma I. byl kancléř Otto von Bismarck. Císař mu nechával prakticky volnou ruku.

Na trůně ho vystřídal jeho jediný syn Fridrich III. (jeho manželkou byla nejstarší dcera britské královny Viktorie), se kterým měl ale otec kvůli jeho liberálním názorům po celý život politické spory. Mimochodem, Fridrich III. byl v době nástupu na trůn již vážně nemocný a vládl pouze 99 dní. Dalším výrazným, ale také posledním, panovníkem země se tak stal až Vilémův vnuk Vilém II.