Diplomaté mluví o několika “neválečných” způsobech, díky kterým by se všechny strany mohly válce vyhnout. Najít takovou cestu ale není jednoduché, každý kompromis totiž něco stojí. Server BBC představil některé potenciální cesty k uklidnění situace, které nezahrnují armádu, krveprolití a ekonomickou krizi.

Západ může přesvědčit Putina, že je výhodnější odstoupit

Podle tohoto scénáře by západní mocnosti účinně zarazily riziko invaze tím, že by přesvědčily ruského prezidenta Vladimira Putina o tom, že vysoká cena za válku převáží veškeré její přínosy. 

Putin by si dle této teorie uvědomil, že lidské oběti, ekonomické sankce a diplomatický protiúder Západu by byly tak obrovské, že by byl poražen, i kdyby na frontě dosáhl vojenských úspěchů. Faktorem by mohl být i strach z toho, že Západ finančně i personálně podpoří vojsko na Ukrajině, čímž by Rusko na dlouhá léta uvízlo v nákladné válce. Ohrožena by tak byla jeho moc a silná pozice ve vedení země.

Vojáci na rusko-ukrajinské hranici
Válka o Ukrajinu na 25 procent bude. Tři scénáře vývoje konfliktu s Ruskem

V této verzi by však musel Západ Putinovi připsat diplomatické vítězství a oslavovat ho jako mírumilovného vůdce, který se rozhodl nereagovat na provokace NATO. Rusko by světu připomnělo, že je velmocí a mohlo by prohloubit svůj vliv v Bělorusku.

Hlavní potíží tohoto scénáře je, že by se Putinovo “pacifistické gesto“ mohlo interpretovat i jako selhání, což by mohlo ještě více sjednotit Západ. NATO by se přesunulo blíže k ruským hranicím a vyzvalo by Švédsko a Finsko k připojení se do aliance. 

Pokud je však hlavním Putinovým cílem ovládnout Ukrajinu a oslabit NATO, existuje ve skutečnosti jen mizivá šance, že by nyní ustoupil.

Nová bezpečnostní dohoda mezi Ruskem a NATO

Západní mocnosti daly už několikrát jasně najevo, že nesleví ze svých základních principů, jako je udržení územní celistvosti a suverenity Ukrajiny. USA a NATO však přesto připustily, že v širších bezpečnostních otázkách lze s Kremlem nalézt společnou řeč.

To by mohlo zahrnovat oživení zrušených dohod o kontrole zbrojení, s cílem snížit počet raket na obou stranách a také zvýšit transparentnost vojenských cvičení a rozmístění raket. Spolupracovat by se dalo i na poli testování protidružicových zbraní.

V Bělorusku začalo 10. února 2022 plánované společné vojenské cvičení s Ruskem
Napětí sílí. V Bělorusku začalo společné vojenské cvičení s Ruskem

Ruská federace se však už několikrát nechala slyšel, že ani tento způsob kooperace by je neumlčel. Možný vstup Ukrajiny do NATO by totiž podle Kremlu znamenal vážné ohrožení ruské bezpečnosti. 

Pokud by se ovšem výrazně snížilo například rozmístění raket NATO, mohlo by to utišit alespoň některé ruské obavy. 

Ukrajina a Rusko by mohly oživit Minské dohody

Balíček dohod, vyjednaný v letech 2014 a 2015 v běloruské metropoli Minsku, měl ukončit válku mezi vládními silami a Ruskem podporovanými rebely na východě Ukrajiny. Veškerá ustanovení se ale bohužel minula účinkem, bojuje se dál. Minské dohody se ale dají považovat za pomyslnou směrovku, po které by se dalo ubírat na cestě k příměří a uklidnění napjatých vztahů.

Zdroj: DeníkZápadní politici nyní naznačují, že řešením stávající krize by mohlo být oživení těchto dohod. Francouzský prezident Emmanuel Macron prohlásil, že „Minsk je jediná cesta, která umožňuje budovat mír“. I ostatní čelní představitelé západních mocností vidí v obnově dohod naději k deeskalaci konfliktu.

Problém je ovšem v tom, že jednotlivá ustanovení dohody vyvolávají silné reakce na obou stranách, ukrajinské i ruské. Kreml například požaduje, aby Ukrajina uspořádala volby, ve kterých by mohli uspět proruští politici. Kyjev zase chce, aby Moskva nejprve odzbrojila a odstranila ruské bojovníky ze svého pohraničí. Největší spor se týká odtržených enkláv na Donbasu. Moskva totiž chce, aby Doněck a Luhansk měly slovo v zahraniční politice Ukrajiny a tudíž i veto ohledně členství země v NATO. A to je pro Kyjev obrovským strašákem, vážně by to totiž ohrozilo možnost vstupu země do Severoatlantické aliance.

Ukrajina by mohla být neutrální jako Finsko

Dalo by se přesvědčit Ukrajinu, aby přijala nějakou formu neutrality? Před nedávnem se objevily zprávy, které byly nakonec vyvráceny, že francouzští představitelé navrhli, aby si Ukrajina vzala Finsko za vzor.

Finsko přijalo formální neutralitu už během studené války. Od té doby je nezávislým, suverénním a demokratickým státem, který zůstává mimo NATO.

Cvičení ruské a běloruské armády.
Rusko má v Bělorusku 30 tisíc vojáků, řekl generální tajemník NATO

Otázka zní, jestli by tato cesta byla pro Kyjev přijatelná a atraktivní. Pravděpodobné je, že by se tím Ukrajina vyhnula vojenskému konfliktu a zároveň by tento scénář mohl uspokojit i Putina, který chce, aby se Ukrajina nikdy nepřipojila k NATO. Aliance by navíc nemusela slevit ze své politiky „otevřených dveří“, kdy prohlašuje, že přijme každý stát, který chce vstoupit. Ukrajina by se totiž suverénně rozhodla nevstoupit.

Tuto cestu si však pravděpodobně Kyjev nevybere, neutralita by totiž fakticky ponechala Ukrajinu zcela otevřenou ruskému vlivu. Zároveň by to zemi mohlo ještě více oddálit od členství v Evropské unii.

Současná patová situace by se mohla stát statusem quo

Napětí by nadále přetrvávalo, ale časem by se jeho intenzita snižovala. Rusko by mohlo pomalu stáhnout své jednotky zpět do kasáren a prohlásit jejich cvičení za ukončená. Zároveň by však v pohraničí pro jistotu pravděpodobně zanechalo spoustu vojenské techniky.  Moskva by také dál pokračovala v podpoře povstaleckých sil na Donbasu, čímž by soustavně destabilizovala ukrajinskou politiku i ekonomiku.

Západ by nadále udržoval posílenou přítomnost NATO ve východní Evropě a jeho politici a diplomaté by sporadicky jednali s ruskými protějšky, kde by se jen těžko dosahovalo jakéhokoliv hmatatelného pokroku.

Ukrajina by se bránila dál, ale k válce v plném rozsahu by nakonec nedošlo. Konfrontace by pomalu začala mizet z novinových titulků a připojila by se k dlouhému seznamu zmrazených konfliktů, které veřejnost přestala vnímat.

Žádná z těchto možností rozhodně není snadná, každá z nich zahrnuje velký kompromis. Na stole stále zůstává jedna velká neznámá, a to, zda je hrozba zničujícího konfliktu skutečná, a pokud ano, co lze udělat, aby se válce nakonec zabránilo.

Jedinou nadějí zatím zůstává fakt, že jsou všechny strany stále ochotné vést dialog, jakkoli bezvýsledně. A čím déle lidé mluví, tím déle zůstávají diplomatické dveře k řešení konfliktu otevřené, i když nejsou úplně dokořán.