Kliknutím zvětšíteAbdul Rašíd Širzad byl po cestě taxíkem se svou rodinou na letiště v Kábulu, tehdy poslední kontrolované enklávě americkou armádou v Afghánistánu, tichý a nervózní. „Doufáme, že to zvládneme a přežijeme,“ řekl ve videu, které natočil po cestě skrz tálibánské kontroly 20. srpna. „Je těžké tu žít. Žijeme každý den ve strachu.“
Jeho příběh o cestě za svobodou přinesl americký server CNN. Tlumočník Širzad celý útěk zdokumentoval pomocí komentovaných videí v angličtině a fotografií.
Horkým vzduchem se nesly zvuky troubících aut a motorek. Tisíce lidí se tlačily v okolí letiště. Letadla v dálce vzlétala, zatímco se zoufalí Afghánci snažili přelézt letištní ploty s nadějí, že se na nějaký evakuační let sami dostanou.
To byl Širzadův první pokus o únik ze země. Ten se nepodařil vlivem příliš hustých, tudiž velmi nebezpečných, davů lidí. Věděl, že je riskantní se o to pokoušet znovu, zejména pak se svou ženou a třemi malými syny v závěsu. Rovněž věděl, že zůstat v Afghánistánu by znamenalo rozsudek smrti – možná pro celou jeho rodinu.
Dav se však stále tlačil dál, přelil se v chaotickou vřavu. Čtyřiatřicetiletý Širzad si poranil ve snaze překonat zeď nohu. Jeho osmiletý syn byl málem ušlapán. To se stalo záhy poté, co u jeho dvouletého syna propukl akutní průjem. Z chaosu se ten den v pořádku vymanili. Jejich naděje na záchranu však nebyly vůbec jisté. Vrátili se domů aniž by tušili, který den může být jejich poslední.
Širzad pracoval jako tlumočník pro americkou armádu po dobu pěti let, čelil nepřátelským ozbrojencům na bojištích po boku amerických vojáků. Tato jeho bývalá role se však s odchodem americké armády ze země stala terčem na jeho zádech. Tálibán sice slíbil, že neublíží nikomu, kdo spolupracoval se zahraničními složkami, zprávy o pravém opaku se ale objevovaly a objevují.
Proč nás tu Američané nechali?
Překladatelství však není jediným důvodem, proč byl Širzad a jeho rodina v ohrožení. Tlumočník současně patří k perzekuované etnické menšině zvané Hazárové.
„Proč na nás američtí vojáci zapomněli? Po tom všem, co jsme pro ně udělali, po obětech, které jsme přinesli? Proč nás tu nechávají?“ ptal se Širzad v slzách a se zlomeným hlasem v hlasové zprávě, kterou zaslal 18. srpna americkému serveru CNN. „Pokud zjistí, kde jsme, setnou nám hlavy. Nechci tu být zanechán, nechci být zabit Tálibánem. Nechci, aby zabili mé děti. Prosím, pomozte nám někdo,“ pokračoval.
Kdo jsou Hazárové?
- jde o národ, který obývá zejména centrální část Afghánistánu a severozápadního Pákistánu,
- žijí i v enklávách po celém světě – jen v Evropě jich podle informací z roku 2016 žilo kolem 130 tisíc,
- hlásí se k šíitskému Islámu,
- ač jsou třetím nejrozšířenějším etnikem v zemi, jejich vyznání z nich činí terč diskriminace,
- na světě jich žije kolem devíti milionů,
- mluví persky.
Zdálo se však, že je zcela osamocen. Americká armáda ukončila jeho kontrakt již v roce 2013. V roce 2015 požádal o tzv. Speciální imigrantská víza do Spojených států, speciální kategorii pro Afghánce pracující pro americkou vládu. Žádost však byla v následujícím roce zamítnuta. Podle jeho slov se rovněž nedávno snažil spojit se svými bývalými kontakty. Někteří neodpověděli, jiní se snažili pomoci, ale nevěděli jak.
Vlivem nedostatku pomoci oficiální cestou se skupina jeho přátel a kontaktů – bývalých amerických a britských kolegů z řad vojáků či novinářů z CNN – spojila a vzala si za cíl tlumočníka i s jeho rodinou evakuovat ze země.
Útěk za novým životem
Poté, co se Širzadovi nepodařilo 20. srpna utéci, mu bylo jasné, že se čas krátí. Americké operace v zemi totiž skončí 31. srpna. Věděl, že poté žádné lety ze země do USA nebudou možné. Tálibán si již podrobil téměř celou zemi. Letiště bylo poslední možností, jedinou částí Kábulu, které Tálibán ještě neokupoval. Po neblahé zkušenosti z 20. srpna však nechtěl opět vystavit svou rodinu nebezpečí rozzuřeného davu.
Kontaktoval tedy CNN, se kterou mluvil již v červenci. Záhy obdržel informace, aby byl připraven k odjezdu. CNN se totiž současně snažilo evakuovat své zaměstnance z Kábulu, což otevřelo možnou cestu i pro Širzada a jeho rodinu. Vyrazili tedy na smluvené místo, kde se sešli s dalšími devíti lidmi, kteří měli odletět do USA.
Následně byli převezeni do hotelu Baron, který se nedávno přeměnil v sídlo britské armády a dalších spojenců. Dříve se zde ubytovávali diplomaté a zahraniční hosté. Má tak velmi vysokou úroveň ochrany. Zde byly v době odjezdu tlumočníka ze země současně zpracovávány žádosti o evakuaci před odjezdem na samotné letiště.
Odtud se cesta zdála již snadná. Celou skupinu odvezli američtí vojáci k Abbey Gate, tedy vstupu na letiště, který kontrolovali američtí vojáci námořní pěchoty (anglicky marines). Ti je ale odmítli, protože neměli víza ani americké pasy. Museli se tedy opět vrátit. Poté, co se rodina dostala téměř na dosah exilu, se Širzad odmítal vzdát.
Nejšťastnější lidé na světě
Kontaktoval tedy CNN. Následovalo zběsilé celodenní úsilí, množství zpráv a telefonátů mezi CNN, jejími kontakty a bezpečnostními zaměstnanci na místě. Po sedmi hodinách snahy a komunikace mezi Atlantou, Londýnem, Hongkongem a Kábulem, tak mohla konečně celá rodina nastoupit na palubu letadla.
„Zvládli jsme to… jsme opravdu nadšení,“ řekl s úlevou v hlase tlumočník ve videu, které natočil uvnitř terminálu letiště. Rodina následně strávila na letišti další dva dny.
Poté rodina přistála v Bahrajnu a strávila noc na americké základně. Na druhý den jim „někdo oznámil“, ať si sbalí věci a jdou nasednout na letadlo. Podle Širzada nevěděli, kam poletí, ale doufali, že právě do Ameriky.
Po zběsilé a strastiplné cestě konečně přistála překladatelova rodina 26. srpna na letišti ve Washingtonu DC. Stalo se tak po týdnu nepřetržité nejistoty, oscilování mezi nadějí a zklamáním.
V současné době tlumočník i se svou rodinou objevují výhody a zajímavosti amerického života. Bydlení jim zajišťuje armádní základna Fort Lee ve Virginii „Měli jsme skutečné štěstí, že jsme byli zachráněni a že jsme v Americe,“ řekl v pondělí CNN. „Je to tak krásné tu být… jsme nejšťastnější lidé na světě.“
Ani v exilu však strasti z daleka nekončí. Rodinu teď čeká náročný a zdlouhavý byrokratický proces získávání víz. Širzada rovněž trápí obavy o jeho jednadvacetiletého bratra, který by se mohl stát terčem Tálibánu. Jeho žena se zase strachuje o svou matku a bratra.
Širzad však ví, že v současné době již není ze země cesty zpět. Ve stejný den, co se svou rodinou opustili zemi, na letišti v Kábulu, na stejných místech, kde pobývali oni – tedy v hotelu Baron a při vstupu Abbey Gate – explodovaly dvě sebevražedné nálože. Ty usmrtily přes 170 lidí. Evakuační centrum v hotelu tak bylo uzavřeno. Téměř všechny země, které z Kábulu doposud evakuovaly, již ukončily své činnosti v zemi a Afghánistán opustily. Jedná se například o Kanadu, Austrálii, Nový Zéland, Francii, Španělsko či Itálii. Poslední americké letadlo odletělo v pondělí, čímž stažení americké armády ze země bylo ukončeno. Amerika však nestihla evakuaovat všechny, které chtěla.
Širzad je stále v kontaktu s řadou překladatelů, kteří v Kábulu museli zůstat. Dostává od nich každý den zprávy o obavách o život. „Také si zaslouží tu být poté, co pro USA riskovali život. Každý si zaslouží druhou šanci, aby mohl ve svém životě pokračovat.“
Ve službách Ameriky
Širzad byl podle CNN nadšený, když v roce 2007 dostal práci jako tlumočník pro Američany. Jeho kolegové ho popisují jako nezbytného a milovaného spolupracovníka. Širzad o nich mluví jako o svých amerických bratrech.
Podle doporučujícího dopisu, který připojil ke své žádosti o vízum a který novináři ze CNN četli, se stal hlavní spojkou mezi americkými a afghánskými speciálními složkami, doprovázel také tým 10 amerického námořnictva (anglicky Navy Seal) na misích v údolí Kejran v jižní provincii Orúzgán. Pomáhal evakuovat raněné Afghánce, vyslýchal zadržené a pomáhal americkým vojákům s pohybem na bojišti.
V doporučujícím dopise ho popsal nejmenovaný armádní poručík jako „odvážného a rozvážného v trýznivých podmínkách“ a dodal, že „se nikdy neskrýval před výzvami či nebezpečím.“ Další ho nazvali „cenným a nezbytným člověkem,“ který „nepochybně zachránil životy Američanům i Afgháncům.“ V dopise tlumočníka „rozhodně“ doporučil.
CNN popsala i další případ, kdy se Širzad osvědčil. Například po výbuchu pomohl převzít velením nad Afgánci, zatímco američtí vojáci dostali své raněné kolegy do bezpečí vrtulníku. Jeho roli v tomto případě popsal jako nezastupitelnou.
Širzadův kontrakt byl ukončen americkou stranou v roce 2013 poté, co mu při rutinní kontrole na detektoru lži vyšly špatné výsledky. Tlumočník tvrdí, že neví, co se pokazilo a že se mu nikdy nedostalo vysvětlení. Poté, co mu byla žádost o vízum v roce 2015 zamítnuta, uvedla americká ambasáda jako důvod „nedostatek důvěryhodné a hodnotné práce“.
Podle mnohých afgánských tlumočníků jsou testy na detektorech lži rutinním krokem pro přístup na americké základny či jako jeden z kroků pro získání víza. Podle informací CNN tak mnohým americká strana ukončila kontrakt, protože tento test nevyšel tak, jak měl. Mnohým z nich se taktéž nedostalo vysvětlení. Spojené státy se v nejnovější zprávě k těmto případům vyjádřily s tím, že žadatelům obecně „chyběly pozitivní reference či hodnocení“. Na další otázky, které CNN položilo příslušným úřadům zabývajícím se vízy, se zatím nedostalo odpovědi.
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
