Vicepremiér Jan Hamáček uvedl, že by se měla ustavit sněmovní vyšetřovací komise, která by zjistila, kdo a jak před druhou vlnou šíření nemoci covid-19 pochybil. Co si o jeho návrhu myslíte?
Nevím, proč předseda ČSSD volá po vyšetřovací komisi. Prapůvod současného průšvihu je přece jasný, a to rozhodnutí Andreje Babiše z druhé poloviny srpna, kdy nedovolil tehdejšímu ministrovi zdravotnictví Vojtěchovi zavést roušky ve vnitřních prostorách. Není to nic tajného, pan premiér se tím všude chlubil. Kdyby souhlasil s tím, co chtěl Vojtěch udělat, náběh druhé vlny by rozhodně nebyl tak masivní a zdravotní systém by byl v lepším stavu, než je dnes. Druhé pochybení spatřuji v tom, že se nezabránilo masivnímu rozjezdu nákazy v domovech seniorů, léčebnách dlouhodobě nemocných a sociálních zařízeních. Obecně platí, že právě tam se soustřeďují rizikové skupiny, a proto je všude v Evropě nejvíc chrání.

Zatímco u nás se rozesílají antigenní testy a tři miliony respirátorů pro tato zařízení až nyní?
Přesně tak, tady se na to odpovědní činitelé vykašlali.

Připomněl jste srpnový Babišův lapsus, ale nestala se chyba daleko dříve? Neměl na konci června někdo z vlády vystoupit a požádat obyvatele, aby se nadále chovali odpovědně, nosili roušky, pokud možno vynechali dovolenou u moře, protože bezstarostné léto může přinést krušný podzim?
To by samozřejmě bylo správné, ale problém je, že v Česku se nerozhoduje podle doporučení epidemiologů, ale podle lajků na Facebooku. Ostatně vzpomeňme si, jak vláda už od května plnila noviny prohlášeními o tom, že zařídí koridor do Chorvatska, a motivovala lidi, aby vyjeli ven. Občané nejsou hloupí a když vidí, že se vládní představitelé rekreují po celé Evropě, tak jakákoli doporučení, aby zůstali doma, logicky nebrali vážně a řídili se příklady shora. Teď víme, že to bylo špatně, ale to se nedá vyčítat obyvatelstvu.

Nově zvolený jihočeský hejtman Martin Kuba.
Hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba: Pokud utrácím, tak za zážitky

Když se rozhlédneme po Evropě, lze říct, proč jsou na tom některé státy lépe než Česká republika?
Vždy se hraje o to, aby nárůst nakažených a nemocných byl tak pomalý, aby to zvládl zdravotní systém. To je klíčová věc. Každý týden mluvím se svými kolegy z celé Evropy a první rozdíl vidím ve stylu komunikace. Když si pustím tiskové konference rakouského kancléře Kurze, tak on občany prosí, žádá a omlouvá se za způsobené komplikace, přičemž ihned vysvětlí, že přijatými opatřeními chce docílit toho, toho a toho. Občané tak mohou brát nařízení víc za své, než když na ně někdo z pódia ve Strakově akademii silným hlasem hřímá, co všechno se zakazuje. Druhý rozdíl je v přístupu ke kompenzacím. Jinde je zvykem při ohlášení restrikcí veřejnost hned seznámit s tím, jak vláda pomůže těm, na které dopadnou. U nás se jeden den zavedou opatření, nikdo neví proč, a teprve za několik týdnů se řeší, jak ztráty vynahradit lidem, které to postihlo.

Nepřipouštíte, že při druhé vlně se vláda přece jen poučila a ruku v ruce s omezeními hned přichází s kompenzacemi?
Je potřeba pochválit ministryni financí Schillerovou i ministra průmyslu a obchodu Havlíčka za to, že věci se nyní už neřeší v řádu týdnů, ale dnů. To je určitě dobrá zpráva. Na druhou stranu vláda zásadně změnila filozofii, protože na jaře se kompenzace vztahovaly na každého, kdo byl situací poškozen. Nyní říká, že bude pomáhat jen firmám, které adresně stát svým rozhodnutím zavřel, jako jsou hotely, restaurace, fitness centra a podobně. Úplně odepsala navazující provozovny, které to postihlo ve stejné míře. Vezměte si třeba prádelnu, která prala prádlo pro hotel a šest restaurací v okolí, což bylo 95 procent jejích příjmů. Taková provozovna je pochopitelně zásadně postižena, ale dnes nemá na pomoc nárok, což mi přijde strašně nespravedlivé.

Dopadá to i na klasické řemeslníky, kterým sice nikdo nezakázal činnost, ale v důsledku nouzového stavu jim dramaticky klesly zakázky, takže jsou v podstatě na nule. Ani na ně se kompenzační bonusy nevztahují, že?
Nikoliv. Velmi si stěžují i obchody typu optik nebo květinářství, které jsou sice otevřené, ale zákazníci tam téměř nechodí. Jsou tak na tom ještě hůř než prodejny, které byly oficiálně zavřené, protože musejí hradit provozní náklady v plné výši.

Reportér Pražského deníku navštívil JIP ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady (FNKV), kde se léčí pacienti s covidem.
Docent Jiří Šimek: Zachraňujte první ty, kteří mají největší šanci přežít

Máte k dispozici informace z celé obchodní sítě v Česku. Dá se z nich dovodit, jaké budou výsledky tohoto odvětví po roce s koronavirem?
Hlavně z nich vyplývá, že se zákazníci začínají bát nakupovat a obracejí každou korunu. Média sice přinášejí fotografie narvaných obchodů s potravinami, ale když se podíváte, co mají lidé v košíku, je vidět, že tam už zdaleka není tolik dražších produktů. Ještě masivnější propad je v elektronice a úplně nejhůř jsou na tom obchody s oblečením a obuví pro dospělé. To bylo první, na čem lidé začali šetřit.

Bude to znamenat i definitivní odchod některých značek oděvů?
Řada obchodů už zavřela a nové se neotevírají. Na jaře mělo do Česka přijít několik zajímavých značek, byly připravené prostory, ale dodnes s prodejem nezačaly. Pro obchodníky s oděvy je to velký problém. Před půl rokem měli ještě nějakou rezervu a víru, že se to zlepší s přicházejícím létem, kdy lidé rádi utrácejí. Teď už jsou rezervy vyčerpané a je jasné, že i na Vánoce nebudou kamenné obchody fungovat naplno, takže ani vánoční sezóna jejich ztráty nezahojí. Pak přijde leden a únor, což jsou tradičně nejhorší měsíce v roce. Proto řada firem říká, že raději zavřou hned, než aby živořily. Stejně nemají za co nakoupit novou kolekci a nezdá se, že by se situace výrazně zlepšovala.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček ale deklaruje, že vánoční prodej by měl být zachován téměř v plné míře, byť při dodržování hygienických zásad. To vám nezní jako příslib?
Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se situace co nejvíc přiblížila normálu, ale natvrdo říkám, že to nesmí být za cenu lednového spuštění třetí covidové vlny. Musíme být rozumní a dávat si pozor na to, co uděláme. Proto jsme pro vládu připravili několik scénářů, jak by vánoční provoz mohl vypadat. Předpokladem je jasné slovo ministra zdravotnictví, který musí dopředu oznámit kritéria, na jejichž základě se pak přistoupí k té či oné variantě. My umíme nachystat opatření jako je častější dezinfekce, omezení provozu nebo počtu zákazníků, ale podmínky rozvolnění musí deklarovat resort zdravotnictví.

Může se tomu ale jít i naproti jako v Polsku, kde se nejen prodlužuje otevírací doba, ale některé obchody mají dokonce otevřeno 24 hodin.
Máte pravdu, polská vláda k tomu obchodníky vyzvala a dnes jsou tam tisíce obchodů, které mají otevřeno 24 hodin denně sedm dní v týdnu právě proto, aby umožnily lidem vybírat zboží v době, kdy tam nejsou davy. Mimochodem podobný přístup vyžadovali i Češi. Než vláda zakázala prodej po osmé večerní, rostl počet zákazníků, kteří chodili nakupovat pozdě večer právě proto, aby se vyhnuli špičkám.

František Vrabel
Půdu pro dezinformace pomohli vytvořit Rusové, říká odborník František Vrabel

Takže omezení prodejní doby a zavření v neděli nepovažujete ani z epidemiologického hlediska za rozumné?
Za naprosto nelogické. Vláda tvrdí, že chce omezit shlukování lidí a so- ciální kontakty, avšak tímto svým rozhodnutím je naopak víc nahustila.

Stejně tak bylo původně řečeno, že cestou není omezování městské hromadné dopravy, ale naopak častější a delší provoz metra, autobusových a tramvajových linek, aby se lidé nemačkali. Stal se ovšem pravý opak.
A kromě toho má zkrácení provozu městské hromadné dopravy negativní dopad na otevřené firmy. Ráno se lidé nemají jak dostat do práce a večer po desáté hodině domů, když uklízejí obchody. To není hotové pět minut po zavření. Nad přijatými opatřeními občas zůstává rozum stát. Mám pocit, že je plánuje někdo, kdo vůbec neví, jak funguje reálný život.

Čím si to vysvětlujete jako člověk, který byl několik let vládnímu mechanismu velmi blízko, ať už jako ministerský náměstek nebo státní tajemník pro evropské záležitosti?
Myslím, že vládní garnitura je totálně odtržená od reality. Ve spoustě zemí vláda definuje, čeho chce dosáhnout, a potom nechá na lidech z praxe, aby navrhli nejefektivnější cestu, jak se k výsledku dobrat. Česká vláda vytahuje z klobouku věci, které mediálně znějí dobře, ale nemají žádnou logiku vzhledem k očekávanému cíli. Vzpomínám si třeba na uzavření restaurací ve chvíli, kdy všechna čísla ministerstva zdravotnictví ukazovala, že hospody nejsou zdrojem nákazy. Stejně jako obchody. V Česku je zhruba stejně učitelů jako prodavačů, asi 160 tisíc. Podíváme-li se na počty nakažených, tak prodavačů je pozitivních 930 a učitelů téměř 5000. Obchody prostě nejsou rizikové místo.

Máte od ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistky Ladislava Duška data, jež dokládají, kde jsou největší zdroje nákazy?
Data máme a měli jsme je. Právě proto mě překvapuje, že vládní rozhodnutí se nepřijímají na jejich základě. Pan ředitel Dušek byl na Hospodářské komoře na konci srpna, kdy nám ukazoval modely vývoje nákazy a zaplnění zdravotních kapacit. Jeho prezentace řadu firem přinutila k tomu, aby urychleně zaváděly práci z domova, home office. Analýzy profesora Duška byly klíčovým a přesvědčivým argumentem. Kdyby takto otevřeně komunikovala vláda, vysvětlovala, co je potřeba udělat, vše by fungovalo lépe. Řešením není, že se v osm večer na tiskové konferenci po vládě dozvíme, že je zase něco zakázáno, ačkoliv podle čísel to nedává žádnou logiku.

Dramaticky je koronakrizí zasažen cestovní ruch a s ním spojené podnikání, jako je hoteliérství a gastronomie. Jaká jsou v této oblasti očekávání pro příští rok?
Pro spoustu lidí jde především o okamžitou ztrátu živobytí. Nejde jen o leteckou dopravu nebo hotely a restaurace. Je tu mnoho profesí, které jsou s turismem spojené, například průvodci. To jsou vysoce kvalifikovaní lidé, kteří ze dne na den o svůj byznys přišli. Je nutné jim pomoci, najít smysluplnou náplň jejich času. Bavíme se třeba se školami, že by je mohly zapojit do online a poté prezenční výuky a v angličtině či němčině dětem přibližovat zajímavá místa v České republice a také jejich historii.

Štěpán Jurajda při fotografování pro Deník 20. října v Praze.
I zavření ekonomiky může stát životy lidí, říká profesor Štěpán Jurajda

Jaká je na tento nápad odezva?
Některé školy už průvodce zapojují a doufám, že se to brzy rozběhne. Pochopitelně pro hotely je situace daleko horší, protože jejich závislost na zahraniční klientele je obrovská. Bylo skvělé, že v létě přenocovalo v tuzemských hotelech zhruba o 100 tisíc Čechů víc než běžně, ale vypadlo jim 800 tisíc cizinců. Proto už teď musíme přemýšlet, jak zahraniční turisty po odeznění epidemie do země znovu přivést, kampaně musejí být připravené. Spousta lidí jezdila do Česka i proto, že mělo pověst bezpečné země, a o tu jsme teď přišli. Třeba v německých médiích se poslední dva měsíce o nás nepíše příznivě a bude trvat léta, než se nám podaří punc bezpečné země obnovit.

Myslíme už v současné době na to, co bude za rok, kdy už snad bude k dispozici vakcína? Rodí se koncepční a odborně zdůvodněný Národní plán obnovy?
Ani náhodou. Když jsem viděl jeho návrh, vypadalo to, že na ministerstvu průmyslu a obchodu vymetli staré šuplíky a hodili na papír vše, co tam našli, jen proto, aby do prvního kola něco poslali. Kolem národních plánů obnovy v mnoha evropských státech probíhala masivní veřejná debata, kdy se na mnoha fórech řešily priority pro danou zemi. U nás to prošlo v podstatě bez povšimnutí. A to je velký problém. Stačí se podívat do Rakouska, které je z pohledu cestovního ruchu naším hlavním konkurentem. Tam už nyní mají nalinkovánu spoustu pomoci pro hotely a penziony, jejímž leitmotivem je modernizace. Teď je přesně čas na to, aby se tato zařízení přestavovala, pořizovala si lepší a atraktivnější vybavení. Proto se tam vláda snaží dostat co nejvíc peněz, aby příští rok v létě byly rakouské hotely a penziony výrazně konkurenceschopnější.

To se u nás neděje?
Ne. Dokonce se nedaří ani jednoduchá věc, kterou před pár lety zavedli na Slovensku. Když se tam několik podnikatelů v cestovním ruchu dohodne, že zainvestují do nového parkoviště, skibusu nebo skútru na protahování běžeckých stop, stát jim na to přispěje jedna ku jedné, takže jejich investici o polovinu zlevní. Díky tomu se na vylepšení infrastruktury podařilo získat velké množství investičních peněz. Nechápu, proč to u nás nejde.

Když ale posloucháte premiéra Babiše, tak chrlí čísla v řádu desítek mi-liard korun, které podle něj vláda poslala na pomoc živnostníkům, zaměstnancům, firmám ať už formou úlev na daních či pojistném, různých kompenzačních bonusů nebo investičních pobídek. Kde ty peníze končí?
Pan premiér podle svých slov na jaře sliboval „tisíc miliard“. My jsme si to zkusili spočítat a když shrnu všechny typy pomoci, jsme na nějakých 180 miliardách korun, bilion to není ani náhodou. Vládní trik je v tom, že do toho započítávají různé garance na úvěry, které možná přijdou, ale možná také ne.

Protože o nich nakonec rozhodují banky?
Ano. Je to na bankách, které ovšem nejrizikovější sektory, jako je cestovní ruch nebo gastronomie, odmítají. Přitom nejde o nijak závratné sumy. Restauracím by třeba pomohlo několik milionů, aby si vytvořily pěkné webové stránky, s jejichž pomocí by přilákaly návštěvníky. Nejsou to závratné peníze, ale mohou rozhodovat o tom, zda hospoda přežije, nebo ne.

Odborník na klouby. Podle Tomáše Trče bude mít současná situace velký vliv na zdraví lidí v České republice. Foto:
Covid zastavil plánované operace. Odmítáme asi deset pacientů denně, říká lékař

Vždy je důležité, zda se peníze investují chytře, nebo do kanálu, chci říci hloupě. Rok jste měl na Úřadu vlády na starosti digitální agendu. Proč se ani po tolika letech nedaří naplnit slogan o obíhání papírů, nikoli lidí a vyřizování úředních věcí z domova?
Podle mě tomu chybí onen šampion na vrcholu, který by dokázal dupnout a téměř násilím, lépe řečeno z moci úřední, ty věci vynutit. Když to necháte na jednotlivých ministrech, přijdou jejich podřízení s tisíci výmluv, proč něco nejde a že je to příliš složité, než aby se to dalo zavést do praxe.

Není logické, že se byrokratický aparát kvůli předpokládané redukci úřednických míst digitalizaci brání?
Zajisté by to znamenalo jeho ohrožení. Pamatuji si, že když nám před několika lety Estonsko nabízelo za symbolické jedno euro svůj systém e-governmentu, zhavarovalo to na odporu ministrů a jejich náměstků. Unisono tvrdili, že to nemůžeme přijmout, protože před nedávnem zaplatili nový elektronický systém na to či ono, a kdyby ho hodili do koše, okamžitě na ně někdo podá trestní oznámení za nehospodárné nakládání se státním majetkem. Nechtěli se nechat dlouhé roky vláčet policií, soudy a médii.

Asi měli docela pravdu.
Měli, protože podávání trestních oznámení je bohužel v IT byznysu v Česku součástí konkurenčního boje. Pokud tady nebudou mít nejen ministři, ale třeba i zastupitelé a radní měst a obcí garanci, že policista nebo státní zástupce podané šikanózní oznámení okamžitě hodí do koše, budou se logicky bát, neboť nikdo nechce podobné martyrium podstoupit.

S takovou se e-governmentu ovšem nedočkáme nikdy.
Nemusí všechno přicházet shora, spousta chytrých řešení jde zespodu. Plno věcí vzniká z iniciativy podnikatelů, kteří už se na to nemohou dívat. V Hospodářské komoře jsme připravili právní a ekonomický servis, kdy ze schválených zákonů vytahujeme povinnosti, které jsou v nich schované, a překládáme je do jednoduchého softwaru. Třeba podnikatel v gastronomii se tak na jedno kliknutí dozví, že 1. března každý rok musí udělat přesně ten a ten úkon. Lidé totiž už nejsou schopni všechnu legislativu číst a chápat. Když ji ale přepíšete do srozumitelných pokynů, výrazně tím pomůžete velkému množství lidí. V normální zemi by to dělal stát, u nás to vzala na svá bedra Hospodářská komora, ale my věříme, že vláda to od nás převezme. Minimálně by mohla dbát na to, aby u každého zákona se šedesáti stranami paragrafů byla i polopatická tabulka povinností, podle níž se dokáže řídit každý živnostník.

Kdyby takto jednoduše a naprosto srozumitelně vláda komunikovala s občany o koronaviru už od jara, mohli jsme být nyní také jinde. Nakonec takové webové stránky vzniknou až nyní, a to díky iniciativě poslance TOP 09 Dominika Feriho.
Minimálně to mělo být připraveno během léta, kdy měla vláda dost času. Na jaře bylo totiž nejpekelnější, že vláda zasedala dlouho do večera, pak byla nějaká tiskovka, kdy ministr sdělil půlku schválených opatření, část z nich ještě špatně, do dvou do rána se pak čekalo na oficiální znění přijatého usnesení, které ovšem platilo už od půlnoci. Přitom na tom závisely desetitisíce lidí z obchodů a služeb, kteří museli okamžitě reagovat na nová pravidla. Sami si pak vyráběli infografiky ohledně hygieny, dezinfekce, rozestupů, ačkoliv to byla povinnost státu, který když něco přikazuje, měl by to umět i vysvětlit.

Petr Kolář.
Bývalý velvyslanec v USA Petr Kolář: Trumpovi voliči v průzkumech lhali

Premiér Babiš chce povzbudit spotřebu snížením daně z příjmu. Po zrušení superhrubé mzdy navrhuje základní sazbu 15 procent, vicepremiér Hamáček 19. Ke komu se přikláníte?
Když jsem ty návrhy viděl, připomnělo mi to pohádku o pejskovi a kočičce, jak vařili dort. Všichni víme, že z toho nebyl kulinářský zážitek, ale bolení břicha. Každá daňová změna, která nechá lidem v kapsách víc peněz, má smysl. K tomu je ale třeba dodat, že dnes se lidé bojí budoucnosti a své výdělky neutrácejí, ale spoří. Pokud se toho strachu nezbaví, je trochu jedno, o kolik budou mít na výplatní pásce víc, protože to strčí do slamníku nebo do banky. Myslím si, že pokud chce vláda skutečně ekonomiku povzbudit, mnohem rychlejší pomocí by bylo plošné snížení DPH (daň z přidané hodnoty), jak to udělali třeba v Německu. Takto okamžitě nalijete peníze do ekonomiky a nenesete riziko, že řada lidí bude úspory šetřit místo toho, aby je pustila dál.

KDO JE TOMÁŠ PROUZA

* Narodil se 30. dubna 1970 v Ostravě.

* Vystudoval obor mezinárodní politika a diplomacie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Specializaci si doplnil na britské Open University v oboru finanční strategie a management lidských zdrojů.

* V roce 2000 založil finanční server Peníze.cz.

* V letech 2004 – 2006 byl náměstkem ministra financí Bohuslava Sobotky.

* Poté působil v řadě finančních institucí. Byl mimo jiné expertem Světové banky pro oblast finančních služeb a regulace v týmu Evropa a střední Asie.

* V období 2014 – 2017 zastával post státního tajemníka pro evropské záležitosti v Sobotkově vládě.

* Rok byl koordinátorem digitální agendy ČR.

* Tomáš Prouza je od října 2018 prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu ČRa o od letošního července viceprezidentem Hospodářské komory ČR.