Tornádo, covid, válka. Češi druhým pomáhají, mají ovšem rezervy ve výdrži

„Poslední dva roky jdeme my Češi z krize do krize – od covidu, přes tornádo po válku na Ukrajině. I když společnost prochází krizí, lidé pomáhají a přispívají o to víc. Jde podle mě o dobré znamení a vypovídá o tom, že Česko je bohatou a uvědomělou zemí západního střihu,“ uvedla Adriana Černá, mediální koordinátorka Člověka v tísni.

Česká republika nicméně nepatří mezi světové či evropské premianty ve štědrosti. Například Světovém indexu dárcovství 2021, sestaveným mezinárodní Nadací charitativní pomoci zaujímá Česko až 88. příčku ze 114 zemí.

Dary i útočiště: Po požáru alzheimer centra se zvedla vlna solidarity

Podle Adriany Černé to jde přičítat skutečnosti, že občanská společnost ještě není za třicet let svobody vyvinuta tolik jako v západních zemích a charita tu ještě nemá takovou tradici. „Na západních univerzitách bývá běžné, že se během přijímaček zajímají, zda dotyčný pracoval jako dobrovolník. Tím dává společnost najevo, že pomáhat slabším je součást dobrého vychování. V tom Česko ještě trochu pokulhává," upozornila.

Máme rezervy ve výdrži

Jan Lukačevič je úspěšný kosmický inženýr, spolupracuje na výzkumech americké vesmírné agentury NASA, patří také do poradního orgánu šéfa NATO. Během koronavirové pandemie organizoval projekt Energii lékařům a se stovkami dobrovolníků naposílal statisíce balíčků zdravých potravin přetíženým zdravotníkům. Českou ochotu pomáhat tak mohl studovat velmi zblízka. „Češi jsou dvoutýdenní dobrodinci. Když přijde nějaká krizová událost tak ty první dva týdny by se každý úplně roztrhal, pak jejich odhodlání poklesne, a navíc se nálada ve společnosti často překlopí na opačný směr,“ všiml si.

Podle sociologa a zástupce ředitele Sociologického ústavu Akademie věd ČR Tomáše Kosteleckého je pro lidi přirozené, že nesetrvají ve svém úsilí: „Zeptejte se po roce někoho, kdo si koupil permanentku do posilovny, jestli tam vůbec ještě chodí,“ poznamenal. Souhlasil i s tím, že se nálady mohou překlopit na opačnou stranu. „Politické strany si dělají průzkumy, a když se objeví významná skupina, která je proti tomu, aby se pomáhalo, objeví se jistě i politická strana, která se tohoto hlasu chytne,“ varoval.

Ve společnosti se čím dál častěji objevují hlasy „nikomu nepomůžu, sám mám málo“. Jak ale uvedla Adriana Černá, tito lidé mnohdy málo nemají, ale zkrátka pomáhat nechtějí. „Na naše sbírky často přispívají i velmi chudí lidé, kteří dospějí k závěru, že je na tom někdo ještě hůře,“ prozradila.

Kostelecký rovněž upozornil, že česká pomoc je i hodně výběrová. Nepřispíváme rozhodně všem lidem v nouzi, slyšíme hlavně na živelné pohromy jako třeba bylo tornádo loni v červnu, za něž nikdo nemůže a nikdo je nevyvolal. Také rekordní sbírky pro Ukrajinu jsou v souladu s českým smýšlením. „S Ukrajinci máme dlouhodobě dobré zkušenosti. Navíc jejich strasti jim způsobili Rusové, s nimiž máme pro změnu neblahou historickou zkušenost," vysvětlil.

Dobrovolníci zajistili uprchlíkům bydlení i práci. Nyní se je snaží začlenit

Pomoc Ukrajině se podle Člověka v tísni vymyká tím, že Češi jinak nijak žhavě nepřispívají obětem války a jednak na sbírku přispívají úplně všichni napříč věkovými kategoriemi, ač jindy jde hlavně o lidi středního věku. Nejméně se organizaci daří vybírat peníze na terénní sociální práci v Česku, neboť si občané zřejmě neuvědomují, jak důležitá tato činnost je.

Všichni oslovení odborníci se shodli na tom, že lidé často pomáhají vlastně i kvůli sobě. „Pomáhá jim to odbourávat vlastní pocit bezmoci,“ upozornil Jan Lukačevič. „Navíc pomoc dává lidem dobrý pocit, takže ano, dělají to i pro sebe, ale je to naprosto v pořádku,“ uzavřela Adriana Černá.