Ortel si Romana Z. vyslechla podruhé

Doživotní trest uložil soud ženě již 11. května, avšak Romana Z. se po vynesení rozsudku zhroutila a skončila na pozorování v nemocnici.

„Kvůli indispozici odsouzené nemohly být splněny všechny náležitosti soudního jednání. Soud tedy musel jednání odročit," řekla mluvčí soudu Jana Kliková.

Po tomto „extempore" se Romana Z. ve středu do soudní síně vrátila ve své již zažité roli „mlčící skály". Její krok byl jistý, tvář kamenná a své pocity opět mistrně schovávala za oponu svých vlasů.

Po poradě se svým obhájcem Bohumilem Budínským soudu jeho prostřednictvím oznámila, že s verdiktem nesouhlasí a proti rozhodnutí soudu se odvolává přímo do protokolu. Celý případ tedy bude projednávat pražský vrchní soud.

Státní zástupkyně Lenka Faltusová předsedovi senátu Miroslavu Mjartanovi oznámila, že si ponechává lhůtu na podání odvolání. „Lhůtu si  ponechávám s ohledem na to, že jde o významný případ a také trest. Po přezkoumání rozsudku, který je jinak v souladu s mým závěrečným návrhem, zvážím případné odvolání," řekla Faltusová.

Obhajoba trvá na nových posudcích

Obhájce Bohumil Budínský před jednací síní uvedl důvody odvolání. „Nejsem spokojen s výsledky znaleckého zkoumání, s tím jedním posudkem, jehož závěry nejsou odůvodněné. Domnívám se, že nebylo všemu učiněno zadost," řekl. Budínský doufá, že vrchní soud celou záležitost přehodnotí a nařídí znalecké zkoumání v rozsahu navrženém obhajobou.

Sedmatřicetiletá Romana Z. podle obžaloby 2. září 2011 napadla v rodinném domě postupně své čtyři děti ve věku od dvou měsíců do osmi let. Tři z nich zabila nožem, čtvrté udusila. Pak se pokusila spáchat sebevraždu. V průběhu soudního jednání pak tvrdila, že si na nic nepamatuje. A to nejen, že děti zabila, ale ani to, že nějaké vůbec měla. Jediné vzpomínky, které přiznala, jsou z jejího dětství.

„Opravdu si nic nepamatuji. Je hrozné poslouchat takové věci od doby, kdy jsem se probudila v nemocnici," řekla soudu Romana Z.

Podle znalců žena chtěla kvůli problémům v osobním životě spáchat takzvanou rozšířenou sebevraždu, kdy kromě sebe chtěla zabít i své nejbližší. Obžalovaná však podle posudků netrpí duševní poruchou a ztrátu paměti předstírá.

Znalkyně Blanka Zapletalová uvedla, že trestný čin byl únikem ze situace, kterou nezvládla. „Chtěla mít pokoj od problémů, které jí přerostly přes hlavu a vzala s sebou své nejbližší," řekla  znalkyně.

Třetí výjimečný
trest uložený ženě

Od roku 1990 je to v Česku třetí doživotní trest uložený ženě. Jiný trest za brutální mord, jenž nemá v dějinách české kriminalistiky obdoby, se ani nedal čekat.

Jedinou alternativou bylo naopak úplné zproštění viny z důvodu nepříčetnosti ženy v době činu, na které ostatně trvá advokát vražedkyně. Soud to však na základě znaleckých posudků odmítl, nevyhověl ani žádosti o nový posudek. A opřel se prakticky jen o nepřímé důkazy, jako stopy bot či zajištěná DNA.