Třiatřicetiletého muže zbili obušky, naložili do dodávky a odvezli několik kilometrů daleko. Otec čtyř dětí zemřel v příkopě u silnice nedaleko obce Veselka. Doma přitom zůstala mladá manželka a děti.

Před zraky dětí

Kateřina E. na ten den nikdy nezapomene. Navíc drama viděly i jejich čtyři děti. Vše začalo zřejmě už v sobotu 26. září, kdy se z Bělé nad Svitavou ztratil bagr. Jenže ten den byla rodina Kateřiny pohromadě. „V sobotu jsme byli všichni doma a potom u švagrové. Navečer mě s dětmi odvezl manžel domů. Vyložil nás, najedl se a jel zpátky k sestře. Vrátil se kolem šesté,“ říká Kateřina. Klidný prodloužený víkend ale skončil v pondělí kolem poledne. „Uvařila jsem oběd. Dala jsem dětem jídlo. Manžel byl v ložnici, ležel, bolela ho záda. Donesla jsem mu oběd. Šla jsem do kuchyně a manžel mě volal zpět. Vtom jsem slyšela, jak můj bratr volá, že přijela asi švagrová, u domu zastavila dodávka. Jakmile otevřel dveře, přilétl menší, starší prošedivělý muž a řekl, že nás jde vystěhovat. Řekla jsem, že zavolám manžela. Starší pán ale chytil bratra a přimáčkl ho ke zdi. Běžela jsem za manželem, aby mu šel pomoci. Chtěl slézt z postele, ale najednou přiběhlo sedm chlapů a začali na něho řvát. Manžel se chtěl bránit, ale dostal zezadu pendrekem. Volala jsem, ať ho pustí, že nic neudělal,“ vzpomíná na osudný den mladá žena. Pláče. Nechápe, proč přišla o manžela a její děti o tátu. Přiznává, že život v malé vesnici nebyl jednoduchý. Zdá se to paradoxní, ale mladého muže zřejmě „zabily“ pomluvy. „Lidé nesnesli, že si vzal bratr za ženu poloromku. Pomlouvali je. Lidé ze vsi vykládají v novinách, jak ho měli rádi, přitom ho pomlouvali. Je to faleš,“ tvrdí sestra zemřelého. „Ty řeči kolem nás. Lidé sledovali, kdo k nám jezdí. Pořád proti nám něco měli. Manžel byl raději doma s dětmi. Když se něco v obchodě ztratilo, tak to chtěli po nás, protože díky pomluvám jsme měli špatnou pověst,“ dodává Kateřina.

Její manžel přitom ve vesnici, kde se tragédie odehrála, vyrůstal. Místní lidé ho znali odmalička. Někteří z útočníků byli jeho vrstevníci. Sestra nechápe, proč poslechli něčí slova, že zrovna on ukradl auto s bagrem. „Když měli podezření, proč nešli na policii. Copak můžu na někoho ukázat, jít a zabít ho. To je strašné a hodně ubohé,“ míní žena.

Kateřina E. začíná nový život. Je na mateřské dovolené s dvouletou dcerou. Musí se postarat o čtyři děti. Do vesnice na Svitavsku se už nevrátí. Má strach. Zařizuje si nové bydlení. „Mám strach, pět ze sedmi útočníků je venku. Děti si to budou navždy pamatovat. Syn si chtěl dokonce pořezat ruce, když viděl, co se stalo. Manžel ani neměl šanci se bránit a něco vysvětlit,“ říká mladá vdova.

Vyšetřování nekončí. Mladou ženu čekají další výslechy. V nejbližších dnech dostane do rukou pitevní zprávu. Musí si sehnat advokáta. Náročným okamžikem bude rozhodně pro obě ženy a celou rodinu soud. „Chci je vidět a podívat se jim do očí. Chci být u soudu a chci vědět, proč to udělali. Chci zjistit, kdo ukázal na bratra a řekl, že on to udělal. To chci vědět,“ říká sestra. Strach ze setkání s útočníky ale má manželka Kateřina: „Půjdu k soudu, ale do očí se jim asi nebudu moct podívat, nechci je vidět. Mám strach.“

Policii nevěří

Rodina je otřesena. Nepožádali ani policii o ochranu. Mužům zákona nevěří, protože mezi kumpány byl policista, který sloužil na obvodním oddělení policie ve Svitavách. „Doufám, že je žere svědomí a uvědomili si, co udělali. Tak, jak trpí naše děti, ať jednou trpí i oni. Rozhřešení dostanou až před Bohem,“ uzavírá sestra.

Policie na případu intenzivně pracuje. Jestli se zemřelý muž podílel na krádeži bagru, neví. Vše ale zatím nasvědčuje tomu, že nikoliv.