Lesní mateřské školy se staly součástí českého vzdělávacího systému v roce 2016, v Poličce však vznikl zatím lesní klub, nikoli škola. „Zřizovatelem klubu, který není registrovaný v rejstříku škol a školských zařízení, je spolek. Mateřská škola musí být zaregistrovaná v rejstříku, což je proces třeba na rok,“ vysvětlila rozdíly pětaačtiřicetiletá Lucie Juříková.

V lesním klubu usilují o to, aby dítě bylo spjaté se Zemí, bez které se člověk nikdy neobejde. Nejzásadnější rozdíl oproti běžným mateřským školám je v tom, že děti tráví přibližně 90 % času venku v každém ročním období. Kromě toho také kladou velký důraz na individualitu. „Budují si zde odolnost, samostatnost, znalost svým vlastních potřeb a pocitů, protože to počasí jim to dá jasně najevo. Příroda je skvělá učitelka,“ řekla Juříková, která původně vystudovala obor sociální práce.

Kapacita klubu v Poličce je naplněná, a tak bude od září do klubu docházet 16 dětí ve věku od 3 do 7 let. „Mám velký obdiv ke státním školkám, kde musí pracovat s větším množstvím dětí. My si na rozdíl od nich můžeme dovolit mít dva až tři lidi na 16 dětí,“ sdělila. 

Vzhledem k tomu, že se jedná o klub, je provozní doba Veselého kopýtka zatím tři dny v týdnu. Sama zakladatelka říká, že toto místo nemusí být vhodné pro každé dítě a rodinu.

K založení klubu ji motivovalo především narození syna. „Kromě toho jsem 20 let pracovala v organizacích, které se zabývají šetrným přístupem k přírodě i k sobě samému. Říkala jsem si, že když se tím celou dobu zabývám, tak by bylo zvláštní dát své dítě do klasické mateřské školky,“ popsala svůj záměr. 

V začátcích čerpala především ze zkušeností od známých z lesní školky v Kunštátu, která je od roku 2017 registrovaná v rejstříku. Ve svitavském okrese je kromě poličského Veselého kopýtka ještě lesní klub Napísek v obci Kukle.

Klub se dočkal velké odezvy, jak ze strany rodin, tak od samotného vedení města. Město jim nabídlo prostory k pronájmu. Tím, že je to v Poličce první lesní klub, setkali se se spoustou otázek od lidí.

Jejich zázemím je chata Balaton a areál okolo ní. Na zahradě mají přistavenou dřevěnou maringotku. Většinu dne však tráví mimo areál. Dopoledne chodí na výpravy do okolí Jánských přehrad nebo do lesů v Liboháji. V době oběda se vrací do areálu a po obědě odpočívají. „Klid a odpočinek je také důležitý. Jeden z mých mentorů říkal, že rozdovádět děti umí každý ale umět je zklidnit, je mnohem náročnější,“ zavzpomínala energická žena. Odpoledne tráví na zahradě a čekají na rodiče.

Počasí jim nemá být překážkou. K výbavě každého lesního školáčka a průvodce patří dobré a kvalitní oblečení a obuv. „Lesní školky přebraly rčení: Není špatné počasí, pouze špatné oblečení,“ řekla nadšeně. Průvodce musí dobře znát terén a vědět, jaké bude počasí. „Bezpečnost dětí je na prvním místě, takže pokud by hrozily silné bouřky a podobně, tak bychom se ven nevydali,“ dodala.

Každé dítě je jiné a potřebuje odlišný přístup. „Neděláme žádnou konkurenci, jen nabízíme něco trochu jiného. Nejvíce mě potěší rodiče a děti, kteří přicházejí spokojení. Zároveň mám radost, že tady máme dobré prostředí a kolektiv,“ myslí si. 

Jedním z možných plánů do budoucna je případná přeměna klubu na mateřskou školu. Jedná se však o složitější proces zakládání, a tak uvidí, jak se jejich lesnímu klubu bude v následujících dvou zkušebních letech dařit. Kromě toho přemýšlí o zavedení různých zájmových kroužků.

Co by poradila jiným, kteří by chtěli založit vlastní klub nebo školku? Disciplínu a Asociaci lesních mateřských školek. „Není se čeho bát, se vším vám asociace pomůže, stejně jako mě. Zjistíte, že v tom nejste sám,“ poradila vstřícně.

Lesní klub není zapsán v Rejstříku škol a školských zařízení, nedostává žádné pravidelné příspěvky od státu a děti v něm nemohou plnit povinný rok předškolní docházky. Provoz klubu nepodléhá žádným povinným kontrolám. Obvykle se jedná o dlouhodobý komunitní neziskový projekt, který svůj provoz šije na míru možnostem, podmínkám a v neposlední řadě potřebám komunity a místa, kde se nachází. Každá taková organizace má etický závazek hájit čest vzdělávání v přírodě a je na rodiči, aby byl důsledným kontrolním orgánem v zájmu dětí.
Zdroj: Asociace lesních MŠ