O Češích se často říká, že jsou vůči cizincům rezervovaní až nepřátelští. Podobné názory ale rozhodně nesdílí Valentin Badalyan – rodák z Arménie, který už téměř dvacet let žije v České republice. A nedá na ni dopustit!

„Možná, že tu existují skupiny lidí, kteří nenávidí cizince. Já tady ale mám spoustu kamarádů, zvykl jsem si tu a jsem tu spokojený," říká Valentin s tím, že měl možnost odejít do USA, ale vybral si pro život právě Pardubice.

Poprvé se do České republiky dostal v roce 1985.

„V Jerevanu jsem pracoval v továrně na čokoládu. Do tehdejšího Československa jsem přijel jako voják. Vím, že mnozí starší lidé jsou na toto téma citliví. Já jsem to ale nevnímal tak, že sem přicházím jako nějaký okupant, byla to pro mě práce. A udělal jsem si tady spoustu kamarádů," vypráví pardubický živnostník, který letos oslaví dvaašedesáté narozeniny. Není bez zajímavosti, že jako voják měl posádku v Lázních Bohdanči.

Pomohli kamarádi

Právě čeští kamarádi mu v dalších letech hodně pomohli. V roce 1991 opustila sovětská vojska československé území a Valentin Badalyan se tak vrátil domů. Jenže právě v té době se začala situace v Arménii prudce zhoršovat, hlavně kvůli konfliktu o území Náhorního Karabachu. Na pozvání českých přátel se Valentin Badalyan v roce 1993 dostal zpátky do České republiky, kde už zůstal.
Získal tu živnostenské oprávnění a v Pardubicích podniká dodnes. Patří mu restaurace na Pernštýnském náměstí, malý ruský obchod v Pernštýnské ulici a má rovněž firmu vyrábějící sladkosti, konkrétně sušené ovoce s oříšky v čokoládě.

Jazyk není problém

„V Arménii je těžký život. Není tam ropa ani moře… Mám tam rodinu, které se snažím finančně vypomáhat," sděluje Valentin Badalyan s tím, že jeho děti žijí v České republice a mají už i české občanství.
Říká se, že naučit se český jazyk je pro cizince tvrdým oříškem. „Pro mě to problém nebyl. Když chce člověk žít v nějaké zemi, tak se podle mého názoru musí naučit tamní jazyk. Já jsem zde nechodil do školy, takže třeba česky píši s chybami. Ale moje děti už umí psát bezchybně a mluví bez přízvuku," podotýká arménský rodák.

V České republice je prý život o hodně jednodušší než v Arménii. Pokud se ale Valentina Badalyana zeptáte, co mu zde chybí, tak neváhá: „Chybí mi náš arménský sýr. Každý, kdo za mnou z Arménie přiletí, tak mi musí alespoň jeden kilogram sýra přivézt. Sám si také vždy přivezu, když se vypravím na návštěvu do Arménie, ale nikdo mi ho pak nesmí jíst," říká s úsměvem.

LUKÁŠ DUBSKÝ