Ve Francii žije početná muslimská komunita, jak jste dosud vnímala toto soužití z pohledu řadového občana? Změnily nebo změní páteční útoky v Paříži váš pohled?

Kromě muslimů žije ve Francii a zejména v Paříži a okolním regionu mnoho dalších etnik. Záleží na konkrétní čtvrti, okrsku a regionu, převážně ale soužití s lidmi jiné národnosti či náboženství funguje dobře. Moje osobní zkušenost, coby cizinky, je vynikající: místní jsou vůči nám velmi vstřícní a otevření. Muslimové zapadají do zdejšího společenství stejně jako my nebo kdokoliv jiný, jsou součástí mozaiky a páteční útoky na tom nic nezmění. Byla by chyba spojovat obecně muslimy s tím, co se stalo.

Jak se do rána z pátku na sobotu změnil běžný život ve Francii? Jaká byla přijata bezpečnostní opatření?

Sobota byla smutná. Život se ale nezastavil, byť všechny velké akce byly zrušeny, muzea a galerie a další veřejné instituce zůstaly uzavřeny na několik dalších dní. Lidé se ale setkávají i tak. Mají potřebu mluvit o tom, co se stalo. Různě uctívají památku obětí, nejen v centru Paříže, ale i na předměstích či v jiných městech. Dávají najevo solidaritu s rodinami obětí. Během soboty přišlo do pařížských nemocnic takové množství dobrovolných dárců krve, že byli pro nadbytečnost odmítáni s tím, aby přišli v následujících dnech. Sobota by se dala shrnout dvěma slovy: smutek a solidarita.

Cílem útoků je mimo jiné šířit strach. Šíří se i nenávist, což oboje k řešení nevede. Jak by se podle vás měla Evropa zachovat?

Reakcí by nemělo být zavření hranic migrantům, kteří utíkají před stejným zlem a stejnými teroristy, jako byli autoři pařížských útoků.