Z počátku působí jako sebestředný vypravěč, pak své posluchače zaujme svoji otevřeností, znalostmi, přehledem a také se nebojí mluvit o nepopulárních věcech.

Řeč je o traumatologovi, chirurgovi, senátorovi ZDEŇKU SCHWARZOVI, řediteli pražské záchranné služby, který je potomkem hudebního skladatele Bedřicha Smetany z rodu Schwarzů.

Objasnění omylu

„Byl to můj praprapradědeček, rodokmen začíná u dcery Bedřicha Smetany Žofie, která se provdala za manžela lesmistra Josefa Schwarze a společně žili v útulné myslivně v Jabkenicích. U nich nemocný Smetana od roku 1876 do 1884 dožil," vypráví.

„Můj vztah k Bedřichu Smetanovi je více z pohledu lékaře. Historie zaznamenala mnoho  velkých omylů. Jedním z nich je tvrzení, že slavný skladatel  onemocněl syfilitidou. Skutečnou příčinou  jeho zdravotních potíží objevil stomatochirurg Jiří Ramba. Na mnoha důkazech prokázal, že šlo o vážný úraz v obličeji z dětství, způsobený výbušninou. Infekce pak vyvolala  chronický zánět čelistních a obličejových kostí a zapříčinila i pozdější hluchotu. Smetana nebyl žádný syfilitik," uvedl v souvislosti k vazbám na  Bedřicha Smetanu.

Jako potomek slavných to Zdeněk Schwarz v životě  neměl lehké a už od mládí se musel umět vyrovnat s neúspěchy.
Svoji kariéru ve zdravotnictví odstartoval jako laborant střední školy. Následovala přihláška na medicínu, kam se nedostal. „Je pravda, že jsem byl vždycky desperát," hlásí sám na sebe.

Nastoupil do nultého ročníku vysoké školy, uplatnění našel na popáleninách a  začal uvažovat o chirurgii.
„Můj otec pracoval dvacet let u záchranné služby a to prostředí mě určitě ovlivnilo. Pak mě ovlivnila i smrt  mého bratra, který zemřel v jednadvaceti letech při autonehodě," zdůvodňuje své kroky. Po vysoké škole vystřídal několik pracovišť a souhra náhod ho vedla k vyplnění přihlášky do konkurzu na ředitele záchranné služby.

„Komise mě vybrala  a já byl jmenován. Začala obrovská nenávist a válka. Záchranka byla prolezlá, kradlo se tu, medicína se nedělala. Nastoupil jsem do funkce, udělal čistky, přivedl vedení odborníků a s nimi jsem začal budovat záchranku."

Zdeněk Schwarz dodnes pracuje i jako řadový lékař. Je to prý pro něho nejlepší zpětná vazba. Záchranku vede už šestnáct  let.
Rozebíráme problém s přijímáním pacientů od záchranářů na oddělení pražských nemocnic, který pitval i seriál Sanitka. „Je to patová situace a nemocnice v Praze  se ohánějí tím, že nejsou povinny přijímat od nás  pacienty," rozčiluje se ředitel nad chybnou legislativou a udává nedávný případ těhotné ženy, která zkolabovala a k lékařům se dostala až po hodinových dohadech, která nemocnice ji poskytne péči.

Přes lékařské otázky se vrháme do  politiky.

„Nikdy jsem nechtěl být senátorem, politika je mi odporná, je tam hodně lumpů. Ale tím, jak jsem ve vedoucí funkci, jsem byl do politiky  vtažen. Pak mě oslovili hoši z ODS. Vzal jsem to jako výzvu a naivně jsem si myslel, že něco změním, že pomůžu zdravotnictví nebo záchrance," obhajuje  své kroky.

Zatím se zdrží hodnocení  nového ministra rezortu,  ale při pohledu na naše zdravotnictví si  nebere servítky.
„Máme skvělé zdravotnictví, máme být na co pyšní. K našim specialistům se jezdí učit lékaři ze zahraničí a to mě hřeje u srdce. Jediný, co máme špatný, to je lidský faktor. Lidi, neochota, personál  je  sprostý, agresivní, nepříjemný, to je největší  nedostatek českého zdravotnictví. A to je fakt, proč se člověk do nemocnice bojí, " dělí se s námi o své poznatky z vlastní hospitalizace.

Miluje lyže a hory, pak moře a lodě, a taky jezdí rád na kole. Na nejvyšší žebříček hodnot staví zdraví, svoji rodinu a přátelé.  Liberální otec dvou dětí se těší na to, jak bude ve stáří malovat. „Smetana maloval, to je asi jediné, co jsem po něm zdědil. To mám asi opravdu po předcích," domnívá se Zdeněk Schwarz, potomek slavných. 

Zdeněk SchwarzSenátor PČR (nestr. za ODS), ředitel pražské záchranné služby. Po dokončení střední zdravotnické školy pracoval jako sanitář, nejprve ve fakultní nemocnici na Praze 10, později  jako sanitář na sanitním voze pražské záchranné služby, resp. sanitář úrazové ambulance ortopedické kliniky FN Praha. V letech 1983-1990 vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci nastoupil roku 1990 jako lékař chirurgie a centrálního příjmu do Nemocnice neodkladné péče. V období let 1991-1992 působil jako lékař na chirurgické klinice ILF ve FN Bulovka. V letech 1993-1994 byl vedoucím pracovníkem ve společnosti VAMEX s. r. o. V roce 1994 se stal znovu lékařem Záchranné služby hl. m. Prahy. Od roku 1998 je ředitelem Záchranné služby hl. m. Prahy – ÚSZS. Od roku 2008 je senátorem Parlamentu ČR za obvod č.27 – Praha 1.