„Četla jsem, že mají 35 pozitivních pacientů s covidem a že jsou prakticky odříznutí. Přišlo mi to velice líto, vím, jak to musí být náročné být bez kontaktu s příbuznými. Navíc to vše okolo – roušky, lékaři v ochranných oblecích, musí to být pro ty starší velmi náročné a musí být plni obav. Chtěla jsem jim nějak pomoci,“ vysvětlila Vlasáková, proč myšlenku začala přes sociální sítě šířit dál.

Ředitelky domova se ptala, jak by ještě lidé mohli pomoc, zaměstnanci ale prý zatím vše zvládají. „Tak jsem se zeptala, jestli by klienty domova nepotěšil obrázek od dětí, že to je to nejmenší, co můžeme udělat. Navíc mám doma dva šikovné kluky, se kterými stále něco vyrábíme a malujeme, tak bychom spojili příjemné s užitečným,“ dodala.

Poselství dětem

Nebere to však jen jako dobrý skutek, který udělá radost seniorům, ale také jako možnost předat poselství dětem. „Vědí, že malují nebo vyrábí pro babičky a dědečky v domově, vědí, že dělají dobrou věc, že jim udělají velkou radost. Je to vlastně i takové propojení mladší a starší generace,“ řekla matka dvou chlapců.

Netrvalo dlouho a do malování se zapojilo mnoho Přeloučáků, zájem přispět je mezi dětmi i rodiči obrovský. „Ozývají se mi maminky malých i starších dětí, ozývají se mi i učitelky ze školek, takže malují celé třídy. Jsem nesmírně ráda, že se pro dobrou věc tolik lidí spojilo,“ nechala se slyšet Vlasáková.

Odtrženi od reality

A radost mají i v seniorcentru. „Obrázky a přáníčka si klienti prohlížejí a vystavují, vždy jim vykouzlí úsměv na tváři,“ reagovala zaměstnankyně domova Zuzana Kejdová. Pro seniory je toto období těžké, kvůli opatřením jsou odtrženi od svých příbuzných. Zaměstnanci se jim ale snaží rodinu alespoň trochu přiblížit. „Situace je velmi nepříjemná zejména z toho důvodu, že nemohou vídat své blízké, které nelze nahradit. Snažíme se podporovat kontakt alespoň telefonicky nebo přes Skype. Posíláme příbuzným také vzkazy ve fotkách,“ doplnila Kejdová.

Zároveň pracovníci vyzývají rodiny, aby svým příbuzným v seniorcentrech posílali vzkazy. „Nálada je trochu smutnější, protože se naši klienti nemohou s příbuznými vídat osobně, ale nesou to statečně a snaží se být optimističtí,“ popsala Kejdová atmosféru.

Personál se snaží klientům každý den nějak oživit, proto jim třeba přímo do pokoje nosí kousek lesa – v krabici jim přinesou houby, mech a lesní plody, jindy zase přijdou s několika druhy bylinek. „Vymýšlíme něco nového, je náročné vyplnit jim čas. Osvědčilo se nám třeba denní hlášení – písničky na přání, aktuality, hlášení o narozeninách a podobně,“ řekla ředitelka domova Danuše Fomiczewová.