Hradu ublížilo v roce 1645 švédské vojsko, ale hlavně dlouhodobá těžba kamene až do počátku 20. století. Natáčel se zde také známý pohádkový seriál Arabela z 80. let, kde byla Kuňka sídlem zlého čaroděje. Od hrozícího zániku na počátku 20. století „Rumburakův“ hrad zachránil až pardubický Muzejní spolek. Více o rekonstrukci hradu i o neuskutečněných plánech poví kastelán hradu Kunětická hora Miloš Jiroušek.

Od kdy jste připraveni na návštěvníky?
Kunětickou horu jsme chtěli otevřít od konce dubna, to se bohužel nestalo. Zatím vyčkáváme a ještě upravujeme a ladíme novou prohlídkovou trasu. Přesný termín zatím není, snad to bude polovina května. Na návštěvníky se těšíme, i když jsme je v uvozovkách měli celou dobu, tedy pod hradem a v okolí, protože Kunětická hora za hezkého počasí je oblíbeným výletním cílem.

Na návštěvníky čekají velké změny, co se týká hradu. Co všechno bude oproti minulé sezóně jinak?
V letošním roce uzavíráme dosavadní hlavní prohlídkový okruh hradního paláce s věží, ale zároveň nabízíme úplně nový okruh. Do věžního paláce se totiž přesunuli stavbaři a archeologové. Následující dva roky tak budeme upravovat prostory tam, kde to návštěvníci dobře znají.

Kam tedy budou moci návštěvníci a co uvidí?
Díky přiděleným dotačním prostředkům jsme obnovili západní část hradního areálu, tedy šestou bránu a navazující objekt bývalé dvořanské světnice. Tato část hradu byla původně opravena za doby první republiky podle návrhu Dušana Jurkoviče. V té době tam byla restaurace a v šesté bráně byly salónky. Plus na nádvoří, do proluky, kde nebyly žádné zbytky středověkých kamenných staveb, umístil dřevo stavbu. Původně šlo jen o přízemní objekt patřící k občerstvovací část. Velice rychle ji navýšili ještě o patro, kde vznikl taneční sál. Pořádali se zde různé společenské akce.

Jaké pro stavby plánujete využití v 21. století?
Dřevo stavba na nádvoří funguje od loňského roku jako nová hradní pokladna. Nově otevřeme terasu v patře, jako takové zážitkové místo pro návštěvníky, aby se mohli občerstvit a zároveň si užít přes hradby výhled na Pardubice a do jižních směrů. Během prvních čtyř měsíců letošního roku jsme dokončili projekt západního paláce, celý prostor dostane expozice věnovaná jednak osobnosti Jurkoviče a jeho realizacím po východních Čechách a zároveň Kunětické hoře za éry první republiky. Také zde bude přednášková místnost.

Čím je rekonstrukce a Jurkovičův projekt výjimečný?
Šlo o jednu z největších rekonstrukcí hradních zřícenin nebo torzální architektury u nás. Jediné, co se pro novověk zachovalo, bylo historické obvodové zdivo. Bohužel i hlavní hradní stavby se rozebíraly na kámen velmi intenzivně už někdy v 18. a 19. století. V té době totiž na hrad nikdo nepohlížel jako na památku, ale šlo prostě o starý nefunkční objekt, který nesloužil svému účelu. Hrad tím hodně trpěl, naštěstí se ho na začátku 20. století ujali muzejníci z Pardubic a vysokým nákladem financí a úsilí celý areál zachránili.

Jaký by byl osud hradu i celé Kunětické hory bez zásahu Muzejního spolku?
Členy spolku byli různí mecenáši, byla to taková řekněme VIP společnost tehdejších intelektuálů, podnikatelů, továrníků a dalších. A mezitím jim doslova před očima mizela Kunětická hora. Jednak tím, že ji lidé rozebírali, hrad tak přišel o jednu celou hranolovou věž, a zároveň byly plány i na masivní důlní těžbu. Kunětickou horu v té době vlastnil rakouský baron Richard Drasche, což byli provozovatelé cihelen v Rakousku. Tady si to koupili jako vedlejší projekt těžebního průmyslu a chtěli tu lámat kámen. Zároveň tady vlastní lom provozovalo město Pardubice i město Sezemice a další. Počítalo se s tím, že se odtěží a zmizí i celý kopec během pár desítek let. Zůstala by maximálně hromádka zbylé suti.

Jak spolek zasáhl?
Nejdříve samozřejmě přemlouvali majitele dolů, aby s těžbou přestali. To samozřejmě nemělo úspěch a začali naopak přemlouvat odběratele, ať od nich kámen nekupují, že se tím Kunětická hora nenávratně ničí. Byl to dlouhý proces, nakonec ale přesvědčili i Drascheho, aby Kunětickou horu prodal. Použili peníze, které měli původně na stavbu muzejní budovy.

Jakým způsobem zapadá do celého příběhu Jurkovič? Jak se k navrhování oprav a úprav dostal?
Šlo o velice jednoduché a pragmatické rozhodnutí, členové spolku potřebovali, aby jim někdo ze zříceniny udělal muzeum, když už ji koupili. Nejlepší na to byl právě on, protože měl v té době za sebou řadu oprav starých domů, památek. Jeho základní filozofií bylo, že investice do starého objektu je oprávněná za podmínky, pokud objekt bude mít nové využití.

Mohl si navrhnout jakékoliv úpravy u tak poškozené památky?
Už tehdy existoval Institut památkové péče, který silně prosazoval a kontinuálně prosazuje metodu konzervování. To znamená, že každá historická památka by se měla zachovat ve stavu, v jakém se dochovala do této chvíle. Proti tomu jdou Jurkovičovi intervence. Vždy jde tak o posouzení jednotlivých zásahů. On se s tím však lidově moc nemazal, na tvrdo si do plánu nakreslil kde co chtěl. Objekty v uvozovkách dodělal, dokreslil patra, schodiště, navrhl interiéry. Proto si ho ale Muzejní spolek vybral. Udělal plány na celou Kunětickou horu. Ale kvůli nedostatku financí vznikla jen západní část.

Je škoda, že projekt na celou přestavbu se nedokončil?
V paláci s věží naprojektoval společenské sály, kamenná schodiště, možná je to tak lepší, protože jeho zásahy byly opravdu masivní. Nad vším chtěl dodělat střechy, což samozřejmě mělo reakci u památkové péče a vznikl konflikt, následně od celého projektu upustili. O padesát let později ho považujeme hlavně v západní části za výborný a velmi architektonicky cenný.

Většina peněz na obnovu Jurkovičovi podoby Kunětické hory dala Evropská unie, více než 61 milionů korun bylo uvolněno ze strukturálních fondů. Prohlídkový okruh věnovaný architektu Dušanu Jurkovičovi a rekonstrukci hradu pardubickým Muzejním spolkem v dobách první republiky je částečně bezbariérový. Návštěvníci si budou moci koupit vstupenky online.

Stručně z historie muzejního spolku

První pokusy o založení Pardubického městského muzea už v roce 1865. V roce 1979 připraveno provolání, že muzeum se zakládá proto, aby „ poskytlo návštěvníkům věrný a podrobný obraz minulosti a přítomnosti našeho města a okresu“. podepsáno přípravným výborem 12.10.1879, v krátké době se do spolku přihlásilo 33 členů zakládajících a 46 přispívajících. Stanovy spolku byly přijaty na valné hromadě 31.10.1880.

19.12. 1919 podepsána 1. (zatímní) smlouva, kterou Muzejní spolek koupil Kunětickou horu.

4.1. 1920 valná hromada na návrh profesora Josefa Sakaře za předsednictví starosty města Františka Váchy jednomyslně schválila smlouvu o koupi Kunětické hory.

25.1. 1920 valná hromada odsouhlasila smlouvu o koupi pardubického zámku.

Pro rekonstrukci Kunětické hory Muzejní spolek založil Kunětické družstvo.

22.5. 1932 Muzejní spolek a Kunětické družstvo otevřely na K.h.hradní muzeum Františka Karla Potěšila

1952 - po převzetí muzea státem Muzejní spolek zanikl

Zdroj: Parpedie (Pardubická encyklopedie), Klub přátel Pardubicka