Jaké obsahují naše jídla alergeny? Všechna všechny! Od jedničky do čtrnáctky.

Jeden rozhořčený majitel vyhlášené restaurace na Chrudimsku skutečně do jídelního obědového lístku napsal informaci, že „v každém jídle z denního menu jsou obsaženy alergeny č. 1 až 14".

A není sám. Nad novým opatřením, které má původ v Evropské unii a na jehož dodržování pod hrozbou až 10milionové pokuty nyní dohlížejí inspektoři potravinářské inspekce, si stěžuje většina Deníkem oslovených restauratérů.

„My navíc nemůžeme zaručit, že se při přípravě omylem do některého pokrmu nedostane ingredience z jiného. Stejně tak nemůžeme zaručit ani to, že v pořádku jsou suroviny od našich dodavatelů," vysvětlila Deníku servírka.

Klička, kterou se zmíněná restaurace snažila najít díru v nařízení, jí však u Státní zemědělské a potravinářské inspekce nejspíš neprojde.

„Uvedený způsob označení přítomnosti alergenů nelze považovat za korektní a při kontrole bychom provozovatele vyzvali k neprodlenému přeznačení. Příslušná nařízení na úrovni národní vyhlášky nebo evropského nařízení stanovují povinnost poskytnout spotřebitelům informace o alergenních látkách a produktech, které byly použity při přípravě potraviny nebo pokrmu a jsou v konečném výrobku stále přítomny, byť v pozměněné formě. Přičemž právní úpravy jasně hovoří o přítomnosti alergenních složek," řekl mluvčí inspekce Pavel Kopřiva. Zdůraznil přitom slovo „přítomnosti".
„Přítomnost nedeklarované látky stejně jako absence látky deklarované je považováno za nesprávné označování, které může být považováno například za klamání spotřebitele," dodal. Odmítl také svalování odpovědnosti za bezpečnost potravin na dodavatele. Za tu podle něj odpovídá ten, kdo ji v uvádí do oběhu koncovým zákazníkům.

Smysl nařízení zveřejňovat alergeny však zpochybňují i takové kuchařské veličiny, jako Zdeněk Pohlreich. Je to podle něj výborný byznys hlavně pro ty, co budou jeho dodržování kontrolovat. „Je to holý nesmysl a zbytečná byrokracie. Stejně to k ničemu nepřispěje. Kdyby to byla evropská norma, docela bych chtěl vidět, jak ho budou aplikovat Řekové nebo Turci," řekl svitavské restaurace U zvonečku Lubomír Havelka.

Vypisovat alergeny na jídelní lístek či v prostorách restaurace však dle nařízení není nutné. Přijatelnější alternativou pro mnohé provozovatele může být možnost na stejné místě zákazníky jen vyzvat, že informace o alergenech poskytne vyškolený personál.

Mám alergii číslo 15. Na nařízení EU

Fandím restauratérům, kteří se typicky českým způsobem snaží obejít nařízení o povinném výpisu alergenů v podávaných pokrmech. Jako v jisté restauraci, odkud pochází snímek obědového jídelního lístku. Nedokážu posoudit, jestli aplikace evropské směrnice do českého práva byla opět papežštější než papež – což by byl také typicky český jev – v každém případě je pro mě kauza „alergeny" dalším projevem narůstající idiocie státního či evropského dirigismu. Za prvé, každý alergik ví, na co je alergický a ve složení pokrmů se tudíž vyzná i bez jmenovitého výčtu obsažených látek. Za druhé, jakým právem nikým neřízená byrokracie opět něco všeobecně nařizuje svobodnému trhu? Stejně jako samy od sebe, na bázi přirozené poptávky, vznikají nekuřácké restaurace, stejně tak by hostinští sami od sebe začali chápat, že zveřejňováním alergenů mohou přilákat novou klientelu. Každý alergik se přece může sám u obsluhy na dané alergeny informovat, a když ta mu nevyjde vstříc, už do dotyčné hospody jako alergik nepáchne. Takhle se ale jen trapnými čísílky przní jídelní lístky. kamil.dubsky@denik.cz