Prezidentská amnestie si s vězni zahrála neuvěřitelnou loterii.

Zhruba třicítka vězňů, která byla díky ní propuštěna z pardubické věznice, měla štěstí, že si trest neodpykávala ve věznici v sousedním Hradci. Tam si totiž tamní soudci vyložili nejasně formulovanou amnestii jinak a  několik zdejších trestanců, kterých se v amnestii týkal stejný paragraf, na svobodu naopak nepustili.

„Nevím o tom, že by nějaký vězeň, kterého jsme propustili, měl zůstat za mřížemi. Na druhou stranu,k takové situaci může dojít zcela standardně, je to otázkou posouzení konkrétního případu a právního názoru na nejednoznačný text amnestie. I u nás nastaly případy, kdy jsme si nebyli jisti," uvedl místopředseda pardubického okresního soudu pro trestní věci Jan Šlosar. Ten řešil právě vězně pardubické věznice.

Chyby či jiný výklad?

Na nejednotný přístup okresních soudů při realizaci amnestie a v některých případech dokonce vyslovené omyly upozornil případ z věznice v severočeských Teplicích. Odsud byli chybně propuštěni tři vězni. Vedle nejasného textu amnestie, které chyběla jednotná metodika výkladu, se soudci brání i poukazem na časový pres při vyhodnocování amnestií. Jen ze čtyř východočeských věznic bylo během pár dní propuštěno téměř sedm stovek vězňů.

„Chyby se mohly stát. I soudci jsou jen lidi. Formulace v prezidentské amnestii byly navíc nešťastně zvolené a její výklad byl kvůli tomu nejasný," přisvědčil předseda Okresního soudu v Jičíně Aleš Výmola. Pod něj spadá nedaleká věznice ve Valdicích, kde ve sporných případech zvolili k vězňům podobně jako v Pardubicích benevolentnější přístup  a propustili je.

Několik vězňů hradecké věznice, u kterých soudci řešili stejný střet paragrafů amnestie jako v Pardubicích, naopak rozhodli opačně.

„Nejasný výklad amnestie se u nás týkal několika případů. Nejsou to ale desítky jako v Pardubicích," dodal místopředseda hradeckého okresního soudu pro trestní záležitosti Zdeněk Šulc.

O které sporné paragrafy přesně jde? Podle prvního článku amnestie měli být propuštěni vězni, kteří si odpykávali nanejvýš  roční trest s tím, že se na ně začne nahlížet, jako by nikdy nebyli trestáni. Článek třetí pak ale promíjí tresty i některým odsouzeným, kteří si odpykávali až dvouleté tresty, pokud ovšem v předchozích pěti letech nebyli trestáni za jiný čin.

A právě v tom se skrývá kámen úrazu. Soudci se nedokázali shodnout, zda propustit i recidivisty, o kterých se zmiňuje výjimka v třetím článku. Po aplikaci prvního článku se na ně totiž začalo hledět jako na předtím netrestané.

Co soudce, to názor

„Problém nastal i se situací, kdy se původně uložený peněžitý trest nebo trest veřejně prospěšných prací proměnil na nepodmíněný trest. Je pak otázkou výkladu každého soudu, jak v těchto případech postupovat," podotkl Šlosar.

Po novoroční amnestii prezidenta Václava Klause  české věznice propustily na svobodu 6401 odsouzených. Pokud by se při šetření jednotlivých sporných případů ukázalo, že soudce nic nezanedbal, ale měl pouze jiný právní názor na věc, nešlo by ho za to trestat.

Podle statistik policejního prezidia se amnestovaní vězni dopustili na svobodě již 305 deliktů, z toho 177 trestných činů a 128 přestupků. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek včera ČTK informoval, že „zpátky na cestě do věznic" je v tuto chvíli zhruba šest desítek amnestovaných.

Amnestie v číslech:
(první číslo udává počet vězňů k 1. 1. 2013, druhé číslo počet propuštěných díky amnestii):

Věznice H. Králové   389 … 114
Věznice Pardubice   768 … 282
Věznice Odolov       374 … 175
Věznice Valdice       1184 … 87
Zdroj: Vězeňská služba ČR