Plukovnice ve výslužbě Jarmila Halbrštátová, rozená Kaplanová se v řadách 1. československého armádního sboru v SSSR jako sanitarka a telegrafistka účastnila bojů u Sokolova (1943), Kyjeva (1943) a Karpatsko-dukelské operace u Machnówky (1944).

S generálem Ludvíkem Svobodou prošla celou pověstnou cestu z Buzuluku do Prahy. Svoboda na Jarmilu Kaplanovou ve své knize vzpomíná jako na statečnou bojovnici, jejíž zásluhou se v bojích u Kyjeva podařilo udržet telegrafické spojení. "Je to zásluha takových bojovnic, jako je třeba naše známá ze Sokolova, desátnice Jarmila Kaplanová, statečná radiotelegrafistka Jarmila, kteří nedopustili, aby bylo spojení přerušeno," píše pozdější prezident Svoboda.

Jarmila Kaplanová absolvovala i 340 kilometrů dlouhý pěší přesun z Buzuluku do Charkova. Při několikadenním cvičení ještě v Buzuluku jí omrznul prst na noze. "Doktor Široký mi chtěl palec operovat, ale já nechtěla, protože to bylo krátce před odjezdem jednotky na frontu. Tak jsem chodila denně na převazy. Když jsme odjížděli, tak mi doktor Široký poradil, abych si vzala větší válenky a vycpala si je. Kvůli tomu všemu mi pak museli kus palce amputovat," vzpomínala Jarmila Halbrštátová.

Do řad zahraniční armády vstoupila teprve jako osmnáctiletá v červnu 1942. Do Buzuluku, kde se Svobodova 1. československá samostatná brigáda formovala, zamířila po propuštění rovnou ze sovětského vězení.

Do Sovětského svazu přijela v roce 1936 za svými rodiči, kteří v Šachtách v rostovské oblasti pobývali už od začátku třicátých let. Z Hyvlát na Orlickoústecku, kde se Jarmila Kaplanová v roce 1924 narodila, odešli po ztrátě zaměstnání kvůli hospodářské krizi. Jarmilu několik let vychovávala její babička.

Poté, co Sovětský svaz v roce 1941 napadlo hitlerovské Německo, byla Jarmila Kaplanová, jako cizí státní příslušnice (s protektorátním pasem), zatčena tajnou politickou policií NKVD. „Všichni, kteří nebyli Rusové, byli internovaní. Moji rodiče měli starý ruský pas, tak zůstali doma a mě odvezli do Rostova, kde bylo středisko a kde se všechno soustřeďovalo,“ vzpomínala Jarmila Halbrštátová. Prošla věznicemi a tábory v Rostově, Moskvě, Gorkim (Nižnij Novgorod), Orankách a Akťubinsku. Propuštěna byla po Stalinově amnestii pro československé občany v červnu 1942.

V Buzuluku prošla Jarmila Kaplanová zdravotnickým kurzem a v bojích u Sokolova byla zařazena v rotě nadporučíka Otakara Jaroše. „V den boje u Sokolova jsem ráno byla v místní škole, kde se nacházelo obvaziště. Potom začal útok. Obvazovali jsme raněné u zdi kostela, bylo jich tam hodně. Tanky pořád přijížděly a plamenomety vše zapalovaly. Viděla jsem, že jednomu chlapci padl plamenomet na záda. Samozřejmě úplně shořel. Člověk se nesměl bát, prostě jsme museli obvazovat raněné,“ vzpomíná.

Po sokolovské bitvě absolvovala spojařský kurz a v dalších bojích sloužila jako radiotelegrafistka. V řadách 1. československého armádního sboru zůstala až do konce války.

Po válce prošla leteckým výcvikem a sloužila jako instruktorka bezmotorového létání v Brně. V roce 1946 z armády odešla. Vrátila se do Ústí nad Orlicí, kde pracovala jako účetní, později se přes Letovice dostala do Moravské Třebové. Ve městě zůstala, byla zaměstnaná v textilním podniku Hedva.

Za účast ve válečných operacích na východní frontě byla Jarmila Halbrštátová vyznamenána Československým válečným křížem 1939 a Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem.