Takový je David Houska, fotbalový odchovanec SK Polička. Hodně se toho za víc než patnáct let změnilo. „Když u nás v klubu začínal, skoro byste o něm ani nevěděli. Byl hodně malý, tichý a moc toho neřekl," vzpomíná na záložníka jeden z jeho prvních trenérů v Poličce Roman Kysilko. Jenže vliv táty Josefa udělal své. Sám trénoval přípravky a sám si syna postupně začal piplat. David byl odmala předurčený k těm nejušlechtilejším fotbalovým kouzlům a dovednostem – ekvilibristika a mazlení s balonem, elegance a cit pro míč ve správný moment.

„Vždycky si vzal balón, udělal kličku a všem prostě utekl. V tom byla jeho neuvěřitelná síla a on to ještě vylepšuje. Dnes už mu balón neseberete vůbec," připomíná jeho bývalý spoluhráč z přípravky a žáčků Vojtěch Klein. Ještě jako mladší žák hrál už se staršími kluky. Talent byl patrný na první pohled.

V kabině jen poslouchal legrácky kamarádů, ale když vkročil na hřiště, všechny převyšoval. „Do toho jeho projevu potom ani nezasahujete. Byl to tichý bezproblémový kluk. Takové hráče máte nejradši," míní Roman Kysilko. Jeho skvostná pravačka byla poličským klenotem. „Takový kluk se často nevidí. Byl na něm vidět ohromný technický vkus a táta ho nesmírně rozvíjel," připomíná Kysilko.

Až udivuje, že v přípravce se mu na hřiště nechtělo. Táta ho cepoval, oproti ostatním hráčům uplatňoval vyšší nároky. Právě tam ho fotbal pohltil. Zato jeho mámě se nelíbilo, že pobíhá s mičudou u nohy v chladném počasí. Se svraštěným obočím ho proto nerada pouštěla na hřiště.

„To jeho táta by nejradši hrával fotbal i v mínus dvaceti," usmívá se Kysilko. Potom už to šlo jako rychlostí blesku – přestup do Svitav, kde zaujal skauty olomoucké Sigmy tak, že si rovnou odvezli na testy. Uspěl, vyhrál s Hanáky dorosteneckou ligu a potom už šupem do A týmu, kde se začal rychle prosazovat. Nepoložilo ho ani to, že si trenéři vybrali jiné hráče na Euro sedmnáctek. Už na jaře 2013 dal nádherný gól Slovácku z přímého kopu. Střela byla sice ještě tečovaná, ale nabrala takový směr, že i gólman soupeře nestačil merunu vyškrábnout mimo ohrožení. „To byl nádhernej gól, paráda. Viděl jsem ho a jen jsem tleskal. Davida jsem sledoval," líčí dojmy Vojtěch Klein.

A v jeho růstu na něj dohlížel coby student trenérské A licence v Olomouci i trenér Kysilko. „Tenkrát se tak pohybuji po hřišti a z dálky vidím někoho malého v kulichu. No a v tom si říkám: Tohle že je ligový fotbalista?," směje se. Byl a hned se ke Kysilkovi hlásil. „A pak koukám, že je to David. Bylo to ode mě trochu srabácké. Takový on je. Nenápadný, skromný a hlavně nevyčnívá."

„Je to hodný kluk. Nemá nos nahoru a není namachrovaný. Ve škole mu to taky šlo, chodil o ročník níže. Fotbálek jsme hrávali i na chodbě. Byl hodně kamarádský," oceňuje Vojtěch Klein. Asi ze všeho nejvíc mu paradoxně prospěl loňský sestup Sigmy do druhé ligy. V klubové temnotě byl světlem pro lepší zítřky. Pod koučem Kalvodou získal pevné místo, zkušenosti i cenné minuty na hřišti po boku zkušeného harcovníka Ordoše.

Jeho fotbalový kumšt i pracovitost a nezdolnost jsou hlavní charakteristikou, která ho katapultovala na Euro jednadvacítek. „Přál jsem mu to a doufám, že bude hrát. Má těžkou konkurenci, ale mohlo by to vyjít," uzavřel Klein. Jeho kamarádi z Poličky budou u toho, když kluk ze škváry a bez kopaček bude hrát proti Německu. Ukáže se jako dravé „lvíče"?