Fenomén migrační krize byl hlavním tématem loňského roku a zdá se, že jen tak nekončí.

V první výpravě, která zamířila pomáhat do Maďarska, byli i dva policisté z Pardubického kraje. Šlo o Jiřího Svobodu, policistu z obvodního oddělení Pardubice – Dubina, a Jana Tkačíka z obvodního oddělení v Letohradu.
Hlavně pro Jana Tkačíka šlo o hodně napjatý termín.

„Termín odjezdu nebyl dlouho jistý a s přítelkyní jsme právě očekávali narození miminka. Štěstí bylo na naší straně, přítelkyně porodila pouhý den předtím, než jsme odjížděli, takže jsem naštěstí dceru mohl přivítat na světě," prozradil Jan Tkačík.

Radostné okamžiky pak ale vystřídaly povinnosti. Český policejní kontingent se skládal z 50 policistů, kteří sloužili v Segedínu, asi 20 kilometrů od srbské hranice.

Česká policejní výprava v Maďarsku.

„V určitém sektoru jsme měli dvanáctihodinové služby. Nám jako 'nováčkům' chvíli trvalo, než jsme se ve všem zorientovali, ale místní znalost se postupně doplnila. Pomohli nám i slovenští policisté, kteří zde byli už déle," prohlásil Jiří Svoboda.
Mezinárodní policejní mise pomohla domácím policistům trochu si vydechnout.

Obvyklou posádku hlídkového vozu tvořili čtyři policisté. Dva místní a někdy i voják a dva zahraniční.

„Samozřejmě nás zajímalo, jaký pohled na naši výpomoc mají právě maďarští kolegové. Z jejich pohledu jeden český nebo slovenský policista nahradil i dva maďarské, kteří už byli hodně unavení a potřebovali si proto trochu odpočinout," vysvětlil Jiří Svoboda.

Pomoc unaveným

Působení na maďarské hranici byla pro policisty zajímavá zkušenost. Ocitli se tam spolu se slovenskými a polskými kolegy po boku maďarských policistů.

Jejich úkolem bylo zachycovat nejen migranty, ale i převaděče. Ti, na rozdíl od migrantů, na vzniklé situaci cíleně vydělávali a sami si dávali dobrý pozor, aby se se zástupci zákona nepotkali.

Cíl? Převaděči

Policisté tak většinou přicházeli do kontaktu s malými skupinkami běženců, které hranici nějakým způsobem překonali.

„Zastavili jsme například dva mladé muže ve věku od 20 do 25 let. Jeden neříkal nic a jen opakoval Germany, Germany. Další skupinku tvořilo třeba pět lidí. Šlo o mladý pár něco přes 30 a pak matku s dvěma dětmi," popisuje Jan Tkačík některá setkání, které policisté zažili.

Migranti prý někdy ani netušili, v které zemi se vlastně nacházejí. Agresivní vůči policistům ale nebyli, na rozdíl od převaděčů.

Obavy zato měli místní obyvatelé. „Tato příhraniční oblast je relativně opuštěným místem, kde jsou jednotlivé usedlosti a opodál pár vesnic a obcí. Místní lidé se upřímně báli toho, co se u hranic dělo. Měli strach z cizích lidí, kteří jim chodili kolem domů, pokoušeli se získat jídlo a přenocovat. Báli se toho, co přijde a za přítomnost hlídek byli upřímně vděčni," poukazuje na druhou stránku služby na hranici Jiří Svoboda.

A tak se stávalo, že za policejními hlídkami přicházeli i místní obyvatelé a nosili jim buchty, kávu, čaj a děkovali za pocit bezpečí.

Univerzální Slováci

Na mnohonárodnostních policejních patrolách v Maďarsku byla zajímavá i jazyková souhra čtyř policejních sborů.

Letohradský policista Jan Tkačík na snímku s kolegy z Maďarska a Slovenska.

„Základem komunikace měla být samozřejmě angličtina a ta byla také využívaná hlavně při komunikaci se samotnými běženci. Výhodou bylo, že Češi, Poláci a Slováci se mezi sebou domluvili i ve své mateřštině. S Maďary se ale bez problémů zase dovedli domluvit Slováci, takže slovenská policejní výprava měla neoficiální status univerzálních tlumočníků," vzpomíná Jiří Svoboda.

Zázemí? Výborné

Čeští policisté se v Maďarsku mohli také opřít o dobré zázemí. Shodně vyzdvihují přístup hostitelů.

Nebyl doslova problém s čímkoliv, od materiálního vybavení přes nenadálé opravy uniforem. Hotel, kde byli policisté ubytovaní, byl vybaven i internetem, takže spojení s rodinami a domovem bylo vždy mezi službami na dosah.

I když jednu chybičku čeští policisté přece jen s humorem vypíchli. Maďaři milují řízky. K jídlu tak občas byly i takové speciality, jako řízek s rizotem nebo řízek se špagetami.

„Co bych vyzvedl, byla kolegialita a spolupráce na místě. Nikdy se nám tam nestalo, že by se s něčím nepočítalo, nebo že by něco nešlo. Jel bych nejspíš znovu. Kamkoliv. Zkušenost práce v jiném prostředí je pro mě neocenitelná," říká Jiří Svoboda.

Cenná zkušenost

„S mezinárodním nasazením jsem už měl zkušenost před dvěma lety v Kosovu. Tentokrát mne zajímal i další pohled na mezinárodní migraci. Je něco jiného udělat si na věc vlastní názor než ho mít zprostředkovaně z médií," uzavírá Jan Tkačík.