Jedním z lidí, kteří měli odvahu postavit se totalitnímu zlu a jehož příběh sdružení Post Bellum zdokumentovalo, je bývalý politický vězeň  Miroslav Hrubý z Hradce Králové. Narodil se roku 1928 v Bělči. Jeho otec byl  za druhé světové války uvězněn po udání, že ukrývá vysílačku. Po komunistickém převratu měl rodina Hrubá problémy kvůli přátelským stykům s rodinou Milady Horákové. Do Bělče byl v té době nasazen provokatér StB, který tam zorganizoval protistátní skupinu. Za účast v ní byl v roce 1951 Miroslav Hrubý zatčen. První Vánoce strávil v temnici s přesoleným jídlem a bez vody. Absolvoval nespočet výslechů, musel podepsat nepravdivé protokoly a naučit se je nazpaměť. „Protokoly člověk musel podepsat, jinak by ho umlátili snad i k smrti," vypráví  Miroslav Hrubý.

Z Pankráce nejvíc vzpomíná na majora Jarku. „Ten chodil v noci a tvrdil mně: Váš otec bude popraven!"

Paměť národa
Příběh pamětníka je součástí sbírky www.pametnaroda.cz. Sledujte pořad Ceny Paměti národa 17. listopadu ve 21.20 na programu České televize ČT1.

K soudu ho přivedli pod vlivem léků, navrhovali mu trest smrti.  Nakonec byl odsouzen  k patnácti letům vězení za velezradu.  Postupně byl internován na Pankráci, ve Valdicích, v Jáchymově a v táboře Vojna. V Jáchymově se  několikrát stalo, že se v důlní chodbě, kde pracoval, zřítil strop. Za dopis, který se pokusil poslat načerno, byl několik dní, uvězněn ve studeném betonovém bunkru. Při první amnestii v roce 1960 se domů nedostal, propuštěn byl  až o dva roky později. Jeho kamarád vězení nepřežil.

Po propuštění Miroslav Hrubý pracoval jako zedník, pak vystřídal ještě další zaměstnání. Už jako invalidní důchodce dělal vrátného.  Práce v jáchymovských uranových dolech se podepsala na jeho zdraví – dostal rakovinu jazyka.

(Podle příběhu Miroslava Hrubého, který zapsala Blanka Jedličková)