Jan Pavel II. mluvil vždy o panu biskupu Karlu Otčenáškovi jako o svém příteli. Seznámili se osobně na pohřbu kardinála Trochty v Litoměřicích, kam budoucí papež přijel ještě jako kardinál Wojtyla, a od té doby si dopisovali. Proto, když se chystala papežova návštěva Česka v roce 1997, královéhradecké biskupství navrhlo, aby papež přijel do  biskupské rezidence alespoň na večeři. Málokdo tomu věřil, ale k velkému překvapení Jan Pavel II. nejenže chtěl do Hradce Králové přijet, ale chtěl tady i odsloužit mši.

Na tehdejší významnou událost vzpomíná Mons. Mgr. Josef Socha, papežský prelát a generální vikář královéhradecké diecéze.

Tři přání papeže Jana Pavla II.

„Třetí apoštolská cesta Jana Pavla II. do naší vlasti v roce 1997 nebyla věcí náhody. Papež si přál oslavit tisícileté jubileum smrti svatého Vojtěcha, který se hluboko vepsal i do dějin polského národa v zemi, kde byl arcibiskupem. Královéhradecký biskup Karel Otčenášek si ve skrytu duše přál, aby Jan Pavel II. při této příležitosti zavítal i do Hradce Králové. Chtěl tomuto setkání vtisknout myšlenku, která odpovídala jeho celoživotnímu heslu „Spřátelování". Mše se Svatým otcem podle něho měla být setkáním mladých se seniory. S tímto přáním jsme odjížděli do Prahy, kam přicestoval – dnes už kardinál Tucci – vyjednávat bližší podrobnosti této papežské návštěvy. Průběh jednání však nenasvědčoval, že se otci arcibiskupovi podaří jeho plán uskutečnit. Neměli jsme při tomto jednání tak silné slovo. Když přednesl své přání, zdálo se, že nebude vyslyšen. P. Tucci si tehdy vzal slovo a řekl: „Aby bylo jasno, Svatý otec si při této návštěvě Čech přeje tři věci: navštívit katedrálu sv. Víta v Praze, kde jsou uloženy ostatky sv. Vojtěcha, klášter na Břevnově založený tímto mučedníkem a diecézi, v níž se světec narodil." Přitom také vatikánský mluvčí poznamenal, že si Svatý otec přeje navštívit v Hradci Králové svého přítele, biskupa Karla Otčenáška. Bylo rozhodnuto. Možná k překvapení mnohých. Bylo dohodnuto, že v Hradci Králové bude záměrem setkání papeže s mladými. Přijali jsme tento návrh, i když otec arcibiskup se musel vzdát svého originálního záměru setkání mladých se starými. Důvod cesty papeže do Hradce Králové si tedy stanovil Jan Pavel II. sám.

Bezprostředně po odjezdu z Prahy začaly pečlivé a náročné přípravy. První podrobnosti se domlouvaly v Římě přímo s papežským ceremoniářem. Ochota a dobrá vůle všech zainteresovaných pomáhaly překonávat těžkosti spojené s tak mimořádnou návštěvou. Socha: „Všude jsme se setkali s pochopením a přátelským příslibem, že oslovení pomohou rádi. Bylo to přece velké vyznamenání pro naše město a jeho celosvětová propagace. Vytvořili jsme společenství lidí, kteří se podíleli na přípravě nevšední historické události."

Je nám blízko 
a rozumí nám

Svatý otec vždy, když odjíždí na návštěvu kterékoliv země, zdůrazňuje, že jeho cesta má především pastorační, tj. náboženský charakter. Jede posílit víru věřících, poděkovat jim za jejich věrnost a povzbudit je. Samozřejmě že se umí vždycky zahledět do krásy přírody, uměleckých památek, podat ruku státníkům, velkým osobnostem, ale i prostým lidem, zadívat se do jejich očí a poznat jejich těžkosti, starosti i problémy. To, že Jan Pavel II. navštívil město se svatodušní katedrálou a měl před sebou 40 000 mladých, to se projevilo i na jeho řeči, gestikulaci a radosti, což dokumentují i slova Josefa Sochy: „ Během mše svaté pršelo, a když na chvíli přestalo, Jan Pavel II. poznamenal: Pršelo a už neprší. I to, že si během řeči počkal, až hodiny na věži odbijí jedenáct, a pak skoro až šibalsky podotkl „Jedenáct", dalo jeho projevu zvlášť osobitý charakter. Mladí to přijali jako vyjádření svěžesti jeho myšlení i srdce: Papež je nám blízko a rozumí nám. Tento důležitý moment byl pro všechny svědectvím lásky Jana Pavla II. ke každému člověku. Není to velké poselství tohoto muže našemu světu?"

Tříhodinovou přítomnost papeže ve městě na soutoku Labe a Orlice sledovaly tisíce lidí velice pozorně. Ti, kteří byli přímo na Velkém náměstí, tak i televizní diváci, kteří sledovali přímý přenos mše. „Mě zvlášť oslovilo, jak Jan Pavel II. pružně a s velkým taktem reagoval na konkrétní situace," vzpomíná Josef Socha. „Nejprve se s kněžími a námi přisluhujícími setkal osobně v katedrále, kde jsme se připravovali k bohoslužbě. Jeho stisk ruky s pohledem do očí zůstane pro každého velkým darem tohoto muže. Hodně na mě zapůsobila atmosféra ticha, které bylo ve společenství tak velkého množství mladých opravdu slyšitelné."

Za zmínku stojí i to, že po skončení mše bylo Velké náměstí naprosto čisté a bez jakéhokoliv poškození. To při setkání tolika mladých není až tak samozřejmé. Doznění těchto historických okamžiků stále trvá. Nedá se zapomenout nezapomenutelné.

Solideo? Pro mě velká chvíle

Od návštěvy hlavy římsko-katolické církve v srdci východních Čech  uplynulo patnáct let. Vzpomínky zůstávají a jsou živé. Povzbuzují k naději a životu, který Jan Pavel II. často nazýval kulturou života. Tenhle jeho odkaz nezestárne. Zůstává milým dědictvím města, královéhradecké diecéze a východočeského regionu. Jakou vzpomínku si odnáší Josef Socha? „Každý jsme měli při mši svaté určitý úkol. Můj spočíval v tom, že jsem víc očima než gesty dával pokyny ostatním. Sám jsem měl, a to je to, co se mi zvlášť vtisklo do paměti, přinést na konci bohoslužby na tácku papežskou bílou čepičku zvanou solideo. Když jsem stál za Svatým otcem a podával solideo ceremonáři, ukázal, že ji mám papežovi na hlavu dát sám. Maličkost, ale pro mne to byla velká chvíle. Zvlášť když je Jan Pavel II. dnes už prohlášen za blahoslaveného. Čest? Odměna? Výzva? Asi všechno dohromady!"

Jan Pavel II.

Rodné jméno Karol Józef Wojtyla. Narozen 18. května 1920 ve Wadowicích, zemřel 2. dubna 2005 ve Vatikánu.

Polský katolický duchovní. V roce 1963 byl jmenován arcibiskupem krakovským, v roce 1967 kardinálem.

16. října 1978 byl zvolen 264. papežem v dějinách církve, po 455 letech od smrti Hadriana VI. z holandského Utrechtu jako první neitalský papež a jako první Slovan vůbec.

Během svého pontifikátu uskutečnil 104 zahraničních cest.

Třikrát navštívil naši zemi: 21. – 22. dubna 1990 Prahu, Velehrad a Bratislavu, 20. – 22. května 1995 Prahu a Olomouc a 25. - 27. dubna 1997 Prahu a Hradec Králové.