Od medaile tehdy šestadvacetiletého atleta dělil jen kousíček, necelá sekunda. „Při finálovém závodě pršelo, bylo strašné bahno. Někdo mu tretrou dokonce škrábl po noze a Čevonovi tekla krev. Výkon to neovlivnilo, ale do cíle doběhl s krvavým šrámem," vypráví uznávaný atletický odborník Jiří Hetfleiš, který se s Václavem Čevonou skamarádil za války.

Mladý sportovec přišel v roce 1939 do Ústí nad Orlicí z Ružomberku studovat textilní školu a brzy začal koketovat s atletikou „Jenže činnost Sokola byla v Ústí zastavena, takže aby mohl sportovat dál, musel přestoupit do Chocně. Jezdili jsme tam spolu na závody," vzpomíná Hetfleiš.

Místo do Reichu odešel do Chocně

Za války si nadějný atlet nemohl moc vyskakovat. „Jeho rodiče zůstali na Slovensku a celou válku se s nimi neviděl. Žil tady jako chudý student a měl to dost složité. Bydlel u jedné staré důchodkyně a s jídlem to měl v době potravinových lístků docela špatné," přibližuje těžké období Jiří Hetfleiš.

„Otec se musel  rozhodnout, jestli se vrátí na Slovensko, nebo dodělá školu v Ústí. Nakonec zůstal tady," přidává se Čevonův syn Jan. Hlavně díky atletice nemusel Čevona během války na nucené práce do Německa. „Ročník 1922 byl nasazen v Reichu. Přes pana inženýra Havelku, který ho tenkrát trénoval, se tomu vyhnul. Byl ale nasazen, mám pocit, že v roce 1943 šel do fabriky v Chocni. Ale nemusel do Německa, to byla dost klika," ulevil si Hetfleiš.

Když těžké období skončilo, mohl Čevona rozbalit svůj talent naplno. V běhu na 1500 m se stal pětinásobným šampionem Československa. Překonal dvanáct republikových běžeckých rekordů a po fenomenálním Zátopkovi byl naším nejlepším poválečným atletem.

Byl na sebe přísný. „Jít na pivo? To v žádném případě! Byl to takový asketa, že nešel ani do kina, protože končilo po desáté hodině večer, a to mu nevyhovovalo," tvrdí Hetfleiš.

A jestli si rval po čtvrtém místě na olympiádě vlasy vzteky? Těžko.

„Zklamaný podle mě nebyl. Být čtvrtý na olympiádě, to je přeci něco. To se jen tak někomu nepovede," zvyšuje hlas Jiří Hetfleiš.

„Jasně, je lepší brát bronz než být čtvrtý. Ale na druhou stranu, skončit čtvrtý na olympiádě? Kdo to má? Bral to sportovně," usmál se Čevona mladší.

Jeho otec vyrazil ještě o čtyři roky později na olympiádu do finských Helsinek, ale tam k medaili už nepřičichl, skončil sedmý.

Jenže doma v Ústí? Tam byl král. „Nedalo se to přehlédnout, lidé ho v Ústí poznávali. Byli jsme pyšní, že máme takového tátu," říká Jan Čevona.

Slavný atlet zemřel v Ústí nad Orlicí v lednu roku 2008, bylo mu pětaosmdesát let.