Zatímco v Praze si restauratéři podle jejich asociace stěžují kvůli omezení provozu do 22 hodin na třetinový propad příjmů, v našem kraji situace podle ankety Deníku tak otřesná zdaleka není.

„Vadí nám to v pátek a sobotu, to o část tržeb přijdeme, ale v ostatní dny o citelný zásah nejde. Máme stejně do deseti, servírky jsou aspoň rády, že se nemusí se štamgasty dohadovat o poslední pivo a jdou o půlhodinu dřív domů,“ uvedl Martin B., šéf restaurace v Pardubicích.

Páteční a sobotní večerní „kšefty“ jsou jedinou citelnou ztrátou i podle řady dalších restauratérů. „Kuchyň zavíráme vždy v půl desáté, stejně jako jinde, takže v týdnu se o zásadní omezení nejedná,“ shrnul za další hostinský z Chrudimě.

Hotovou katastrofou je ovšem zavíračka o desáté pro noční bary a kluby. Většině z nich nezbylo, než úplně zavřít a stojí před krachem.

Je ovšem stejně tak řada hospodských, kteří nařízenou zavíračku nerespektují. Policisté už jedné pivnici v Chrudimi a všem načapaným štamgastům udělili tučnou pokutu.

„V jedné místní hospodě nechal provozovatel partu štamgastů i po zavíračce a přijeli tam policisté, na základě udání od sousedů. Jeho přestupek jde do správního řízení, kde mu hrozí obrovská sankce, každý z přítomných zákazníků pak dostal pokutu 10 tisíc korun,“ uvedla Zdena Slejšková, předsedkyně chrudimského cechu hostinských. Neskrývala přitom rozčarování nad udavačstvím veřejnosti.

Nerespektování zavíračky o desáté přitom není výjimkou, je časté především na venkově. „V deset večer oficiálně zavřu a se zákazníky se rozloučím, pak ale tvrdé jádro štamgastů, je nás tak pět až osm, pustím zpátky a zamknu. Pokračujeme pak takzvaně při svíčkách, potichu a se zataženými závěsy,“ přiznal Deníku jeden z provozovatelů, opět pochopitelně anonymně.

Roušky výjimkou

Hostinští se často rozhodovali právě podle sousedských vztahů. Ty jsou totiž podle jejich zkušeností mocnější než kamerový systém.

„Máme tady divného souseda, už několikrát si na nás stěžoval. Nebudu riskovat, chlapům natočím v deset pivo, nechám je na terase, zamknu a jdu domů,“ řekla jistá hostinská z vesnice na Orlickoústecku.

Podobných příkladů Deník zjistil víc. Úplně nejčistší a nejspíš nejrozšířenější variantou jsou ale přece jen poslední objednávky v 21.30 hodin s tím, že do 22 hodin musí hosté odejít.

Zajímavé však je, že i v restauracích, kde úzkostlivě dodržují zavíračku v deset, už mnohdy tolik nedbají na povinné roušky. O zákaznících nemluvě, ovšem často je nemá nasazené ani personál.

„Žádný ze zákazníků to po nás nechce a my bychom to při práci navíc ani neudýchali,“ řekla servírka v jedné vyhlášené restauraci na Chrudimsku.

Pikantní je, že nejen tady, ale i mnohých dalších hospodách roušky číšníci nenosí ani v pohotovostní poloze, tedy na krku, aby se případně mohli při kontrolách vymluvit, že si „ji právě sundali“. O nařízených rozestupech mezi stoly nebo u baru už vůbec nemůže být řeč.

„Naše zákazníky stejně jako nás tahle opatření absolutně nebaví, hlavně mládeži jsou úplně ukradená,“ podotkl jeden z hostinských.