Jedinečnou příležitost jim k tomu dávají Hry bez katastru, jakási obdoba někdejších televizních Her bez hranic, které vymyslela parta nadšenců sdružených kolem Tomáše Stejskala, dlouholetého „generálního ředitele her". Jak on sám rád vzpomíná, prvotní myšlenka pořádat tento bláznivý podnik se zrodila přímo v obýváku u Stejskalů v Kunčicích. A nikdo tehdy nepředpokládal, že vydrží tak dlouho.

Už 44. Hry bez katastru se konaly v sobotu v areálu fotbalového hřiště v Mistrovicích, soutěžní disciplíny byly opět „řádně vypečené". A jednadvaceti pětičlenným smíšeným družstvům z měst a vesnic několika okresů daly zabrat.  Přestože v podhůří panovalo málem jaro, o pár set metrů výš bylo sice slunečno, ovšem o žádném teplu se hovořit nedalo. „S počasím je to různé. V únoru 2002 při hrách v Březinách bylo dvacet stupňů nad nulou, při hrách v žamberském Kotli zas bylo snad dvanáct pod nulou, někdy pršelo, prostě to tak je. Dnes nemáme sníh, ovšem máme slunce. Moc nefouká, nejtepleji není, ale je docela příjemně," konstatoval Tomáš Stejskal.

Hry bez katastru mají zavedený scénář: do základní části nastoupila  všechna přihlášená družstva, která čekalo pět ztřeštěných disciplín s ještě ztřeštěnějšími názvy:  mj. Suchá desetinožka aneb Nožka nožku nemine,  Letošní Nagano aneb Jágrův špelec či Mistrovický spajdrmen aneb Proder se jak umíš. V nich se rozhodovalo o tom, kterých dvanáct týmů půjde do finále. Ty pak čekaly další tři soutěže.  Zvlášť poslední tradičně tzv. „žrací" – Sněhový ropovod aneb Nespolkni seménko – byla opravdu „jedlá".

Díky hrám jsou
z nich dnes manželé

Ve finále to pak byl už jako pokaždé boj do posledního okamžiku. A zmíněná poslední „žrací disciplína" dala finalistům hodně zabrat. Jen si zkuste ve skupině, bez pomoci končetin, spořádat co nejrychleji deset klasických kremrolí s podmínkou, že nesmíte zhltnout fazoli, která je ukrytá v každé z nich. Kolem talířků s trubičkami položených na školních lavicích předváděli soutěžící až neuvěřitelné výkony…

Mezi dvanácti účastníky finále byla k nepřehlédnutí veselá partička, která startovala za Brno. A nebyla na hrách poprvé. „Jezdíme na tyto hry čtyři roky. Moje dnešní žena se o hrách dozvěděla přes sedlčanské ragbisty, kteří na ně jezdili. Díky prvním hrám, na kterých jsme byli, jsme dnes manželé, dali jsme se na nich dohromady. Hry jsou pěkná akce, je to relax, kdy se člověk může odpoutat od všední reality, od práce, může si zablbnout. Jezdí nás takové stálé jádro. Ambice zvítězit rozhodně nemáme, chceme se pobavit, a to se tady opravdu daří. Disciplíny byly určitě povedené,  kremrole byly opravdu dobré," svěřil se se smíchem lídr týmu Honza Doležal  s tím, že příště už budou zřejmě startovat v barvách Znojma, odkud všichni jsou. „To Brno jsem vymyslela já, protože jsem tam několik let bydlela," upřesnila  jeho žena Kateřina.

Družstvo Brna si soutěž opravdu užívalo a dobrou náladu „Brňákům" nevzal ani fakt, že ve finálové skupině nakonec brali  poslední, tedy dvanácté místo.

Michal Krejčí 
letos „na lavičce"

O „bednu" byl sveden velký boj, nakonec se z triumfu při 44. Hrách bez katastru radovala Dolní Dobrouč. Její družstvo (na snímku Karla Pokorného) si tak jen dál upevnilo pozici nejúspěšnějšího účastníka her v celé jejich historii. Dlouholetým lídrem a veteránem dobroučské reprezentace je Michal Krejčí. Ten však kvůli zraněnému rameni zůstal v Mistrovicích „na lavičce". „Pochroumal jsem se při hokeji, takže dnes nestartuju. Kolegové ale byli dobří a já mám trochu strach, aby mě příště zase mezi sebe vzali," svěřil se. „Jedna disciplína nám málem už tradičně nevyšla, další už sedly, takže to dopadlo a můžeme být jen spokojení," uzavřel .

Druhé skončilo družstvo Jablonného, třetí pak byli domácí Mistrovičtí. „Třetí místo je krásné, je to dosud asi jejich nejlepší výsledek. Obrovskou pochvalu si zaslouží pořadatelé, kteří hry skvěle připravili, nemělo to chybu," nešetřil chválou Tomáš Stejskal.

Nejúspěšnějším družstvem ze Svitavska byli borci ze Sloupnice. Získali bramborovou medaili, ale také právo  pořádat zimní hry v příštím roce.
A nejlepší nakonec: těsně po vyhlášení výsledků her přišla  zpráva ze Soči o první olympijské medaili pro české barvy. No, nebyla to super tečka za vydařeným dnem?