Z tří přistavených autobusů přímo na palubu vojenského airbusu v devět hodin ráno nasedli vojáci a vojačky 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany a příslušníci 15. ženijního pluku. Nechyběli ani členové vojenské policie, medici nebo armádní kaplan.

Chemici vystřídají na základně v Rukle strakonické protiletadlovce, kteří jsou v Litvě nasazeni pod německým velením od července 2021. Jde o jejich první nasazení v alianční misi předsunutá přítomnost eFP (Enhanced Forward Presence).

Vojáci jedou pomáhat na východní křídlo Severoatlantické aliance, kde budou mimo jiné cvičit obranu proti zbraním hromadného ničení.

„Úkolem čety chemické ochrany o síle osm desítek osob bude provádět ve prospěch mezinárodního bojového uskupení radiační a chemický průzkum, odběry vzorků a dekontaminaci osob i techniky,“ popsal velitel úkolového uskupení Vilém Čejka. Chemici vystřídají na základně v Rukle strakonické protiletadlovce, kteří jsou v Litvě nasazeni pod německým velením od července 2021.

Vojenské cvičiště v Libavé, ilustrační foto
Cvičení ukrajinských vojáků v Česku? Všechno je podle zákona, hájí se obrana

Ženisté pak navážou na lotyšské základně v Adazi na svoje kolegy z bechyňského pluku. „Naším úkolem bude zřizovat protitankové výbušné zátarasy na dálku a podílet se na budování nevýbušných zátarasů. Budeme připraveni plnit úkoly v extrémních letních a standardních zimních podmínkách,“ upřesnil velitel prvního úkolového uskupení mnohonárodnostní battlegroup Lotyšsko Jan Kuthan.

Volna si vojáci moc neužijí. V zimě, která je v Lotyšsku nepříjemně ledová, budou mít čety plné ruce práce. „Každý den máme nějaké zaměstnání. Není to jenom o tom výcviku a plnění úkolů, ale je tam i náročné prostředí, takže se musíme starat i sami o sebe, naši techniku a zbraně,“ popsal Čejka.

Zdroj: Nikola Remešová

Čeští specialisté budou na misi využívat minové vrhače MV-3, které jsou určeny ke zřizování protitankových minových polí na dálku, a tak můžou odklonit nebo alespoň zpomalit nepřítele.

Česká armáda v misi NATO

Jednotky Armády České republiky působí v Pobaltí v rámci Alianční předsunuté přítomnosti eFP (Enhanced Forward Presence), což je jeden z hlavních výstupů varšavského summitu z července 2016. Spočívá ve vytvoření čtyř bojových uskupení v síle posíleného praporu umístěných v Polsku pod vedením USA, v Litvě pod vedením Německa, v Lotyšsku pod vedením Kanady a v Estonsku pod vedením Velké Británie.

Ve své výzbroji ho má jen 15. ženijní pluk. „Tato schopnost je v armádách NATO ojedinělá. Spousta koaličních partnerů je zvědavá, s čím přijedeme. Možná budou překvapeni, jak je to jednoduchý systém, a přesto jakou práci dokáže udělat,“ upřesnil současnou roli minových vrhačů Kuthan.

Drtivou většinu techniky vyslala armáda do míst nasazení po železnici už minulý týden. Kromě dalšího nezbytného vybavení a osobních věcí pak s vojáky letí i speciální česká vlajka. Pod křídly armádního speciálu ji těsně před odletem popsal vojenský kaplan Petr Šabaka.

„Tohle je vlajka libereckých chemiků, kterou s sebou vyvážejí všude, kam na zahraničí operace jedou. Takže byla v Afghánistánu, byla v Iráku a teď s námi jede i do Litvy,“ přiblížil Šabaka. Nyní je vlajka už zarámovaná, v minulosti ale podle vojáků zažila prach i písek, když vlála nad afghánskou základnou.

Přelet letecké techniky je plánován na 12. ledna 2023. Ještě téhož dne dojde také k zaujetí nepřetržité hotovosti v rámci aliančního systému NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System)
A zase ty gripeny. Do Pardubic se nastěhují až do konce ledna

Čeští vojáci působí v rámci alianční předsunuté přítomnosti společně s dalšími státy v Litvě a Lotyšsku od června 2018. V loňském roce vzniklo na území Slovenska také Mnohonárodní bojové uskupení jako součást snahy posílit východní křídlo Severoatlantické aliance kvůli agresi Ruska vůči Ukrajině.

Blízkost válečného konfliktu na Ukrajině ale velitelé nechtěli blíže komentovat. „My především jedeme na výcvikovou misi, kde se budeme zabývat cvičením s koaličními partnery, abychom byli připraveni na jakoukoliv situaci,“ dodal Čejka.

Zdroj: Nikola Remešová