Co kdyby místo společného bydlení v dětském domově, žily děti v malých skupinkách na bytech? Pardubický kraj se jako jediný v České republice před několika lety rozhodl změnit systém péče ve všech svých šesti dětských domovech a dvou dětských centrech. Plány počítaly hlavně s přesunem do menších jednotek, to se dnes stává skutečností.

„Upouštíme od centralizovaného způsobu poskytování péče a směřujeme k podpoře samostatnosti dětí. Díky tomu mají lepší možnosti pro zapojení do běžného života a jsou lépe připraveny na život po odchodu z dětského domova,“ popisuje radní Pardubického kraje pro sociální péči a neziskový sektor Pavel Šotola.

Lepší příprava na budoucí život

„Děti z rodinné péče jsou mnohem lépe připravené na budoucí život. Zvládají úkony, které je bohužel rodiče už nenaučí – finanční gramotnost, znají ceny surovin, mají reálnou představu o životě. Zkrátka praxe je naučí nejvíc,“ říká ředitelka Dětského domova Polička Miroslava Přiklopilová.

Původním záměrem bylo také snížení kapacity ústavů, to se zatím nedaří.

Ilustrační foto
Litomyšl čeká do listopadu dopravní peklo

„Pěstounská péče u nás bohužel není tak rozšířená, aby pokryla množství ohrožených dětí,“ konstatuje Přiklopilová. „Kdyby se při současné poptávce snížily kapacity, tak děti z Pardubicka by musely jít do domovů třeba na Karlovarsku,“ doplňuje bývalý ředitel dětského domova v Holicích Ondřej Výborný.

Na bytě je se skupinkou dětí vždy jedna vychovatelka. Do domácností dochází na odpoledne ještě asistentka, která zajišťuje hladký průběh školní přípravy. „Žijí jako v rodině, nikdo jim neříká, že se mají vykoupat, dělají všechno automaticky. Vědí, že když z ledničky něco snědí, bude to druhý den chybět na snídani,“ vysvětluje ředitelka Dětského domova Pardubice Kateřina Fialová.

Děti spolu musí dobře vycházet

Děti do bytů neposílají pracovníci na základě předem určených kritérií. „Vybíráme děti do skupin podle toho, jak spolu vychází a na jaké mentální úrovni jsou,“ říká Přiklopilová.

„Výběr je hodně náročný, děti spolu musí hlavně dobře vycházet,“ přidává se Fialová. Když se jednou dítě na byt dostane, už tam s největší pravděpodobností vydrží, než dětský domov opustí.

V současnosti má Dětský domov Pardubice tři domácnosti a k tomu i byt pro mladé dospělé. Dětský domov Polička má jeden byt, ale do dvou let by mělo zařízení opustit stávající budovu. Také Dětský domov Dolní Čermná by se měl přestěhovat do nových objektů. Dětský domov Holice přizpůsobil budovu rodinným jednotkám už před časem.

Transformace se dotkla i dětských center. Ty se z kojeneckých ústavů přeměnily na zdravotnická zařízení poskytující služby dětem s těžkým zdravotním postižením. V Dětském centru Veská se věnují také ohroženým dětem vyžadujícím okamžitou pomoc. V bytě na jednom z pardubických sídlišť mohou děti strávit maximálně rok. Čekají tam, než se jejich situace vyřeší.

Ilustrační foto
Letošní rok je v Chornicích ve znamení velkých oprav

„Jsou bez přípravy vytržené ze svého prostředí, přijdou k nám ze dne na den. Jsou bez rodičů, bez kamarádů. Na bytě mají příjemnější prostředí, je to intimnější. V dětském domově je spousta dalších dětí a provozních pracovníků,“ vysvětluje ředitelka centra Markéta Tauberová, proč je pro děti příjemnější strávit čekání na další osud v bytě.

Zároveň se ale všichni z oslovených shodují, že je třeba zachovat místo v institucích. „Chceme si zachovat část kapacity v dětském centru. Občas přijmeme děti, které jsou náročné na péči. V takovém případě bereme v potaz i bezpečnost pracovníka na bytě,“ předestírá Tauberová.

„Děti se do domovů dostávají i přesto, že nic neprovedly, pykají za chyby rodiny. Když vchází do budovy, první, co vidí, je nápis dětský domov a státní znak. Pro ně to ale není domov, je to instituce,“ shrnuje Výborný, proč je pro děti lepší žít mimo budovu dětského domova.

Kateřina Bečková