V Občanské záložně se již po osmnácté předávaly Ceny Františka Filipovského dabingovým mistrům. Na této slavnosti nechyběla ani tentokrát dcera slavného přeloučského rodáka, který by letos oslavil 105. narozeniny, známá zpěvačka a moderátorka Pavlína Filipovská.

Jak hodnotíte letošní ročník slavnostního udílení dabingových cen v Přelouči?
Asi nejsem z těch, kteří by tuto akci měli hodnotit, ale mám pocit, že se tu opět sešli samí přívětiví, dobře naladění lidé. Přiznám se, že letos jsme se báli trochu více než obvykle, jak to dopadne, protože okolnosti byly dost poznamenané různými  dramatickými událostmi a potížemi. Ostatně, jak už to tak bývá, když na něčem hodně záleží. Na poslední chvíli jsme postrádali například režiséra Pavla Vantucha,  který měl mít celou akci na starosti. Jenže měl autonehodu a místo toho, aby byl s námi v Přelouči, ležel v nemocnici. Naštěstí se mu nic vážného nestalo. Ale najednou jsme se ocitli bez lodivoda. Jenže takové věci pak dovedou stmelit a ukázalo se, že to byl i tento případ. Naštěstí jsme měli k dispozici tým, který se za ta léta, co se dabingové ceny v Přelouči udílejí, poměrně málo mění, dovede zabrat a alespoň já jsem měla dojem, že se tyto nepříznivé okolnosti na charakteru celého večera vůbec nepodepsaly.

Ano, na poslední chvíli za Pavla Vantucha „zaskočil" Ondřej Kepka, který se kromě role moderátora ujal i postu režiséra. Co jste říkala na jeho výkon?
Ondra Kepka má takový vzácný dar, zřejmě po své mamince, herečce a dabérce Gabriele Vránové. Je na něm znát, že jeho grunt je zdravý a že dovede kolem sebe šířit takový zvláštní klid. To není suverenita, to je jistota, která pak na všechny nějak působí. Najednou jsme se jeden po druhém přestávali situace, která nastala, bát.

Jaký je to pocit se znovu vracet do Přelouče?
Já jsem tady prožila kousek dětství. Ne v kuse, ale jezdili jsme sem na prázdniny. Vracívala jsem  se sem někdy s tatínkem, když byl čas. On sem jezdil velmi často. Zdůrazňuji to stále dokola, ale on to tu miloval. Asi v Přelouči prožil nádherné dětství a veliký kus mládí. Když tady byl naposledy, a u toho jsem byla, viděl, že město začíná kvést. Měl z toho velikou radost. I já mám Přelouč moc ráda. Vítězí veliká vděčnost, že se tu vůbec taková akce koná. A to říkám i přesto, že nejsem člověk, který by dabing dělal. Nikdy jsem se této disciplíně nevěnovala. Možná i proto, že vím, jak těžké je udělat kvalitní dabing. Ale jedno vím jistě: dabing si takovou akci, jaká se odehrává v Přelouči, zaslouží. A já mám dvojnásobnou radost, že se tu při této příležitosti vždycky hovoří o tátovi. To mě pokaždé zahřeje na duši.

Co říkáte na to, že i místní tuto akci vzali za svou, že je tu na slavnosti vždycky plno a lidé dabingové mistry žádají o podpisy do svých památníčků, fotí se s nimi, debatují…
Je to krásné. Dnes památníčky a fotografie podepisují většinou hvězdy pop music, ne ti, kteří by se věnovali dabingu. A najednou člověk vidí, jak v Přelouči stojí skuteční ctitelé herců a dabérů. Je to pocta tomuto řemeslu. Myslím si, že si to ti lidé opravdu zaslouží. I když třeba nejsou tak vidět jako rockové hvězdy, tak je příjemné, když člověk zjistí, že je někdo dokáže ocenit a říct, že si jejich práce váží. Vždyť herec se třeba půl roku piplá na jevišti s Hamletem a nečeká, že by kvůli tomu na něj stály fronty ctitelů.  Přitom si je zaslouží stejně jako ty hvězdy popmusic.

Váš tatínek by se letos dožil 105 let. Co myslíte, že by popřál Přelouči a dabingovým cenám?
On by si přál, aby se tato akce v Přelouči konala pořád. A protože se na nás určitě z výšky kouká, vím, že se mu i letošní ročník líbil. Vždyť on dělal dabing strašně rád a s nadšením. A navíc se tato slavnost odehrává v jeho milované Přelouči. Určitě tomu fandí a drží palce.

Každý rok se v Přelouči diskutuje také o kvalitě českého dabingu. Jaký na to máte pohled vy, jako divák?
Přiznám se, že někdy trochu trpím. Byla jsem vychovaná v rodině, kde se dbalo na dodržování čistoty jazyka českého, i toho nespisovného. U nás se vždycky mluvilo hezky a bohatě. Proto je mi líto, když někdy slyším různá jazyková potvorstva. Pokud je registruji u politiků, tak mě to nepřekvapuje. Ale herci a lidé, kteří se pohybují kolem médií, by na kvalitu českého jazyka měli dbát. Kdo jiný by měl pěstovat cit pro jazyk než média? Lidé poslouchají rozhlas, sledují televizi a někdy slyší tak mizernou, ochuzenou, bohužel i gramaticky špatnou češtinu. Abych řekla pravdu, jsem z toho občas maličko zoufalá. Proto jsem ráda, že je tady stále ještě kvalitní dabing, kdy režisér, herci a další složky dbají na to, aby postavy mluvily hezky česky.

Bude podle vašeho názoru český dabing existovat dál, nebo někdy v budoucnu zvítězí filmy v původním znění s titulky? Dopustí to český divák?
Obávám se, že na to, jestli to český divák dopustí nebo ne, se příliš ohled brát nebude. Český dabing je kvalitní a nesmíme zapomínat na to, že stále ještě existuje generace lidí, která možná ty ostatní štve. To je ta, co ve škole měla povinně jen ruštinu, kterou pak ráda zapomněla, a neměla motiv pěstovat jiný cizí jazyk, protože se domnívala, že ho nikdy prakticky nevyužije. Když téhle generaci pustíte kvalitní film v původním znění s titulky, tak co z něj bude mít? Nic. Proto právě za tuto generaci prosím, kdyby už nic jiného, nechte nás dožít  s dabingem.   (td, mm)

Příští pondělí si na této straně můžete přečíst rozhovor s Květou Jeriovou Peckovou, někdejší úspěšnou běžkyní na lyžích a současnou  předsedkyní Klubu fair play ČOV.

Vizitka

Pavlína Filipovská se narodila 28. května 1941 na pražském Žižkově a působí nejen jako herečka, zpěvačka, konferenciérka, ale i televizní a rozhlasová moderátorka. 
Je dcerou slavného českého herce Františka Filipovského a matkou novinářky Pavlíny Wolfové. Jako hlasatelka se v televizi objevila 
v roce 1958 a svůj talent předvedla i na konkurzu do pražského divadla Semafor. Tam vystupovala například ve vůbec první hře divadla Člověk z půdy s písní Včera neděle byla, která se stala v té 
době nejprodávanejším hitem. 
Zahrála si také ve filmu Kdyby tisíc klarinetů. S Karlem Gottem pak působila v divadle Apollo. Od roku 1972 pracuje „na volné noze".

Očima blízkých

Irena Burešová, starostka Přelouče, kde se udílejí Ceny Františka Filipovského nejlepším dabérům:
Pavlína Filipovská je pro mě určitě osobností. Vážíme si toho, že k Přelouči chová velkou přízeň. Zároveň mám radost, že i ona je vděčná městu za to, že takovým způsobem zviditelňuje jejího tatínka. Spolupráce s ní je skvělá.

Jiří Petr, pardubický člen Akademie populární hudby:
Pavlínu Filipovskou znám velice dlouho a dobře. Ve svém věku vypadá stále vitálně, udržuje se ve vynikající fyzické a psychické kondici. Její herecký i hudební projev má stále šmrnc. Viděli jsme se před časem na 75. narozeninách pardubického zpěváka Josefa Sochora i nedávno v pořadu Tobogán Aleše Cibulky.

Martin Kolovratník, ředitel Českého rozhlasu Pardubice:
Pavlínu Filipovskou považuji za jednu z nejvýraznějších osobností Pardubického kraje. Se svým tatínkem je spojena s Přeloučí a udílením Cen Františka Filipovského za dabing. Je potěšitelné, že vždy své dětství s krajem spojuje. Právě proto je osobností našeho vysílání, každý týden v úterý večer uvádí svůj pořad PF Pavlíny Filipovské a posluchači jsou podle reakcí nadšení.