Před osmnácti lety se usadil na starém statku v Janově. Fotografuje a mimo jiné také sbírá staré pohledy. Klaus Müller je janovským kronikářem a jedním z autorů nové knihy Litomyšlský venkov na starých pohlednicích. Spolu s Maxem Olšanem nasbírali 243 historických pohlednic. Některé z nich jsou nyní k vidění na výstavě v Regionálním muzeu v Litomyšli.

Klaus Müller přišel na Litomyšlsko z Drážďan v roce 1998. „Cestoval jsem služebně po České republice a pak jsem si řekl dost. Chtěl jsem místo, kde si večer lehnu a bude prostě moje. V nabídce se objevil janovský statek a já si řekl, že je parádní. Velký pozemek, sousedé daleko," vzpomíná Klaus Müller. S místními lidmi má dobré vztahy, stal se i obecním kronikářem. Paradoxně Němec v bývalé německé vesnici. „Zjistil jsem, že o vsi nic nevím. Začal jsem bádat, chtěl jsem vědět, kde žiju. Dozvěděl jsem se, že Janov byla německá vesnice. Jezdil jsem do archivu, sbíral staré fotky a pohledy. Pak za mnou přišla paní kronikářka a nabídla mi, abych to po ní převzal. Měl jsem čas, bavilo mě to, tak jsem to vzal," říká Klaus Müller.

V té době již sbíral pohlednice, které sháněl především na Aukru. „Zájemců bylo vždy více, ale jeden byl obzvláště divoký a bohatý a ten mi vyfoukl nejlepší kusy. Byl to Max Olšan, skrýval se tehdy za pseudonymem Tupolev. Jak někde přihodil, hned jsem se stáhnul. Pak jsem ovšem zjistil, že je to kluk z Litomyšle, že není zase tak bohatý, ale že všechny peníze dává do pohlednic, sbírá i mapy," vysvětluje janovský kronikář, jak se seznámil s Maxem Olšanem, s nímž nyní vydal knihu pohlednic. Klaus Müller má v knize pohledy spíše bývalých německých vesnic i Janova. „Místní lidé nic nepůjčí a jsou v tomto směru poměrně uzavření. V Janově jsem měl půjčenou jednu lepší fotografii, ta byla jediná, co jsem zde získal. Možná se lidé bojí, kdyby se vědělo, že mají něco po Němcích," míní Klaus Müller.Jeho nejoblíbenější pohlednice v knize je z Gajeru. Na snímku je ulice s bývalou školou a na cestě stojí muž. „Tahle pohlednice se mi moc líbí, je detailní, zobrazuje toho hodně. Byla odeslaná v roce 1937. Pěkné jsou i janovské," dodává kronikář.

Zajímalo ho, co pohledy zachycují a srovnával je se současnou podobou obcí. Dlouho po válce prý byly viditelné rozdíly mezi českými a německými vesnicemi. „České vesnice si zachovaly svůj ráz, lidé v nich zůstali, nestěhovali se a nezničili památky. Rozdíly ovšem byly i v německých obcích, hodně záleželo na jejich vedení. Jsou obce, kde je všechno dobře zachované, ale třeba Janov to byla hrůza," vysvětluje Klaus Müller. Vzpomíná, jak se dozvěděl, že u pily stávala až do šedesátých let Svatá Trojice. „Pak zmizela, žádná zmínka v kronice, prostě nic. Dozvěděl jsem se časem, že do sousoší nacouvala tatra a zničila ho. Asi před dvěma lety se při bagrování objevil pilíř a sokl. Leželo to někde v příkopu zasypané hlínou," dodává Klaus Müller.

A čím vlastně zaujaly fotografa pohlednice staré i sto let? „Nad tím jsem často dumal. Dřív lidé neměli pořádnou techniku, ale dělali krásné záběry. Skutečně je to umění, co se drží. I dnes jsou ve fotografii umělci, ale taky hodně cvakačů," uzavírá janovský kronikář.