V kostele Povýšení svatého Kříže se uskutečnila premiéra prvního litomyšlského muzikálu Živé pašije v neděli 21. listopadu.
Kvůli úžasné návštěvnosti se nakonec nekonalo pouze jedno vystoupení, ale hned dvě. Ať už se lidem představení líbilo, nebo k němu měli výhrady, chtěli bychom všem poděkovat za atmosféru, kterou aktérům během vystoupení vytvořili.A tak do zaplněného chrámu vklouzla slova evangelisty Jana doprovázená hudbou Petra Jiříčka.

Tematika Živých pašijí, tedy ukřižování Ježíše Krista, se nás všech svými historickými důsledky dotýká. První dotek s muzikálem přineslo pizzicato smyčcového kvintetu a emocemi nabitý scénický tanec v rozhovoru černé s bílou - dobra se zlem. Do jeho nekonečnosti promluvily tvrdé linky basové kytary zrychlující tep tak konkrétního dialogu v Getsemanské zahradě.

„Koho hledáte?“ do nejisté nálady odpovídá Ježíš vojákům, kteří jej přišli odvést na cestu směřující k ukřižování. Tak se začíná psát příběh Živých pašijí, jež přes jednoduchá slova obvinění přechází se sílícím zpěvem sboru až ke komplikovaným větám na kříži.

Spoustu tónů můžeme slyšet, některé zapomeneme, jiné sami hrajeme, a jsou takové, o jakých jen sníme. Po nedělní premiéře jsou to tóny všech, kteří projekt uskutečnili. Tóny spojili v úžasnou melodii a ti, kteří svou návštěvou Živé pašije podpořili. Za všechny tóny bych chtěl poděkovat.

VLADIMÍR KLUSOŇ

Pašije očima Zdeňka Vandase

Takový nával litomyšlský kostel Povýšení sv. Kříže už dlouho nezažil. V neděli se zde odehrálo představení Živé pašije autora Petra Jiříčka. Neprofesionální soubor pro toto dílo se dával dohromady průběžně po celý rok a nastudování pašijí dalo asi hodně práce a volného času. Premiéra se konala v pátek 12. listopadu za velkého zájmu publika v kostele sv. Mikuláše v Dolní Dobrouči. Litomyšlské provedení se uskutečnilo v nedělním podvečeru 21. listopadu. Už půl hodiny před začátkem byla sedadla v kostele beznadějně obsazená a davy dalších příchozích se tísnily vzadu a po stranách na místech k stání. Na vystoupení se podílelo bezmála šedesát účinkujících. Vedle základního orchestru hrál smyčcový kvartet a žesťové trio, zpíval šestnáctičlenný sbor, hereckou akci v kostýmech obstarali sólisté. Uplatnil se i balet v podobě pohledných tanečnic, zosobňujících zřejmě na jedné straně dobro, na té druhé zlo. Tu správnou pašijovou atmosféru navodilo samozřejmě především chrámové prostředí. To však z hlediska čistě diváckého nebylo právě tím nejvhodnějším, lidé vzadu a po stranách mnoho neviděli, pašijový příběh ale do kostela prostě patří. Počet diváků bylo těžké přesněji odhadnout, vstupné bylo jen dobrovolné, ale organizátoři pro enormní zájem museli přidat ještě ve 20 hodin další představení. Duší celého pořadu byl jeho autor Petr Jiříček, režie byla v rukou Vladimíra Klusoně. Úroveň večera v provedení mladých pouhých „ochotníků“ zanechala takřka profesionální dojem.