A právě o desítky let zpátky se vrátili včera odpoledne také lidé v Sebranicích.

Spolek archaických nadšenců vloni zasel obilí. V létě žito posekali ručně kosami a oslavili dožínky. Včera v práci pokračovali ve stodole. Cepy a mlátičkami získávali zrno. Zkušeností a rad se dostává nadšencům od starousedlíků a sedláků. „V Litomyšli u sedláře jsme si nechali vyrobit cepy. Máme ale také dva původní, se kterými ještě pracujeme. Objevili jsme navíc chatrnější originály, které si schováváme. Jsou to skutečně krásné řemeslné kousky,“ uvedl Vojtěch Kmošek. A jak se mlátí obilí? Podle Vojty to není těžká práce. „Člověk si ale musí najít tempo, aby vyhovovalo všem. Většinou se obilí mlátí ve čtyřech, ale někdy také v šesti. Největší počet je zřejmě osm lidí,“ dodal Kmošek.

Promyšlený stroj

Již v polovině minulého století ale lidé začali využívat více také mlátičky, které práci usnadnily. „V obci bývala v minulosti pouze jedna cepová mlátička a tu si lidé půjčovali po chalupách,“ připomněl Vojta. To potvrzuje také Josef Trojtler z Lubné, který si mlácení obilí pamatuje jako malý kluk. „Mlátička se vozila na povoze za koňmi po celé vesnici. My jsme doma měli velkou bubnovou mlátičku,“ řekl Josef Trojtler. Je rád, že mladá generace v Sebranicích oživuje zapomenutá řemesla.

Členové Spolku archaických nadšenců si jednu cepovou mlátičku sehnali a opravili. Nebyla ale včera jediná, kterou lidé ve stodole viděli v akci. „Z Muzea vesnice v Dolním Újezdu jsme si vypůjčili zubovou mlátičku. Zajímavostí je stroj na vázání povřísel. Je promyšlený a rozhodně ušetří práci. Povřísla se využívala především na svazování snopů,“ vysvětlil Vojtěch Kmošek.

Počítá, že z obilí vymlátí zhruba dva metráky zrna. Část si ponechají na další setí. Ze zbytku vyrobí pálenku a mouku, aby si mohli doma upéci pravý žitný chléb. Ze slámy přes zimu udělají došky. Na jaře se totiž chystají pokrýt repliku polozemnice, kterou rovněž sami postavili.