Členové Divadelního spolku Tyl tento týden nasedli znovu na žebřiňák a přibalili s sebou kulisy určené pro představení jejich vlastního díla Svatojánské elegie. To druhá polovina souboru Popraskd, nebo-li Poličsko-pražská skupina kočovných divadelníků, po roční odmlce vyjede do světa s jiným svým úspěšným počinem O dvou Barborách.

„Barbora je v podstatě jednoduchá pohádka pro děti. Elegie jsou trochu složitější, ale nejde zas tolik o vážné divadlo, je tam také legrace," říká předseda Divadelního spolku Tyl Petr Erbes.

Kočovníci jsou rozdělení na dvě věkově rozdílné skupiny. Mladá parta okolo Erbesova syna se chopila Svatojánských elegií. „Se Snem noci svatojánské to má pramálo společného. Jde o počin z pera našich mladých. Je to pěkné představení s písničkami," upřesňuje Petr Erbes. Zatímco sehraný soubor zkušených herců, který už spolu hraje několik dekád, znovu bude bavit sebe i početné publikum hrou O dvou Barborách. „Seznamuje dnešní mládež se strašidly, která dříve na Poličsku existovala a je to propojené s příběhem," líčí Petr Erbes pojetí dalšího kousku spolku.

Kočování po dvou skupinách praktikují už pátým rokem. „A dobře to funguje. Mladí tomu dávají to své, kdežto my už jsme takoví starci. Ale pozor, i mladí umějí dělat srandu," pochvaluje si předseda. Letos však z jejich her vymizí prvek interaktivity s publikem, který se osvědčil v minulosti. Důvod je prostý. Divadelníci nechtějí, aby se zkrátka tento způsob zapojování lidí z publika neokoukal. „Nemůže to být samoúčelné," dodává Petr Erbes. Skupina mladé části divadla už tento týden objíždí vesnice na Poličsku.

V pondělí hrála lidem v Oldřiši, včera v Sokolovně v Borové. Dnes večer mladý soubor představí Svatojánské elegie v Pusté Rybné. Do konce týdne zahrají také v Krásném, Březinách a na Křižánkách. Pokaždé rozbalí improvizované jeviště buď v místních hostincích a putykách, nebo zahrají v kulturním domě.

Už příští týden si však bohémský život na povozu, chudé stravování a hraní v přírodě užijí jejich starší kolegové. Ti se ukáží divákům v Korouhvi, poté se přesunou do Oldřiše, neminou ani tradiční zastávky v Borové a Hlučál v Pusté Rybné. To nejzajímavější si přichystali na konec své pouště. Open-air vystoupení absolvují u březinského rybníka a pořádnou dávku legrace dovezou také do kempu v Milovech, který je během léta destinací desítek lidí. Už proto se mohou těšit na solidní podporu publika.
„Mám rád hraní venku v Milovech, to je kouzelné. I když někdy se nám stává i to, že na představení přijde i pár opilců a to není úplně ono. Moc se mi líbí, když vystupujeme v Březinách u rybníka," líčí zkušenosti šéf Divadelní spolku Tyl Petr Erbes.

Kde se vůbec kočovníkům hraje nejlépe? „Každá obec má své specifikum. Jinak volíme vždycky vysočinskou trasu, kterou máme rádi," přibližuje. Oba soubory urazí týdne na desítky kilometrů tak, jako to dělávali rodinné divadelní klany kočující za pradávna. Střídavě se vozí a pochodují.

„Asi nejdelší dvanáctikilometrovou trasu máme z Korouhve do Oldřiše. Druhý den pak jdeme jenom tři kilometry do Borové. Kočování je náročné a únavné. Všechnu práci zastaneme sami, ale stojí to zato," přikyvuje Petr Erbes. Největším problémem na cestách bývá především opatření potravinových zásob. Herci totiž hrají zadarmo a jejich jediným zdrojem příjmů je výtěžek z dobrovolného vstupného. V regionu už jsou díky extravagantně pojatým hrám tak oblíbení, že za poslední léta nepoznali nouzi. „Peníze na jídlo a občerstvení se ze vstupného vždycky sejdou. Jenže například v Oldřiši nenajdete hospodu, kde byste se najedli, takže jsme tady trochu trpěli hladem. Ale zase dostanete basu piva. Na Březinách zase bývají pohostinní lidé. U několika z nich jsme se zastavili, už nás vítali i s pohoštěním," vzpomíná Petr Erbes na minulé ročníky divadelních poutí. Oceňuje také to, že v obcích po hercích nechtějí nájem za pronajaté prostory. Jen jednu zastávku si letos ochotníci po letech nedopřejí – poličský festival 555. „To proto, že mladí v tu dobu budou pryč a nesloží soubor," uzavírá Petr Erbes.